Gecumei

Japonská Zahrada

Bonsai

Bonsaj (japonsky: 盆栽; též bonsai, v Číně punsaj nebo penjing) je staré umění miniaturizace stromů a jejich pěstování v miskách. Doslova přeloženo má slovo bonsaj význam strom v misce, kde bon znamená miska a sai strom (též sázet). Delší a přesnější definice říká, že bonsaj je miniaturní strom pěstovaný v misce, který je bonsajovými technikami tvarován tak, aby navozoval iluzi starého stromu. Velmi známé Bonsai centrum se nachází ve vesnici Libčany.










Historie bonsají

Dálný východ

Čína

Původ umění tvarovat bonsaje pochází ze starověké Číny, odkud pocházejí první zmínky o stromech pěstovaných v miskách již z doby okolo přelomu letopočtu. Čínské bonsaje jsou poměrně složité s prvky krajiny, často s využitím prvků jako mrtvé dřevo nebo obnažené kořeny.

Japonsko

V 6. století se pěstování bonsají dostává do Japonska, které v té době bylo pod silným čínským vlivem. Japonci umění pěstování bonsají zjednodušili a výrazně propracovali, zdokonalili jak umělecké tak pěstitelské aspekty. Pozorováním volně rostoucích stromů v přírodě vypracovali klasické styly bonsají, podle kterých se bonsaje tvarují.

První velká výstava bonsají v Japonsku se konala na počátku 20. století. Mnoho významných osobností potvrdilo uměleckou hodnotu bonsají a od té doby počet pěstitelů prudce vzrůstal. Ve dvacátých letech postihlo oblast na ostrově Hokkaidó, kde se většina bonsají pěstovala, ničivé zemětřesení. Mnoho stromků bylo zničeno a řada pěstitelů přišlo o život. Poté Japonci založili v Omije nedaleko Tokia bonsajistickou vesnici, kde znovu začali pěstovat a tvarovat miniaturní stromky. Omiya se téměř stala součástí Tokia, ale některé z původních školek zde dosud existují.

 Ostatní země

Také v dalších zemích této oblasti jako jsou Korea, Vietnam, Tchaj-wan, a Indonésie existuje několikasetletá bonsajistická tradice. Tamní pěstitelé si vytvořili vlastní styly pěstování, které jsou výsledkem nejen samostatného vývoje, ale také rozdílnými klimatickými podmínkami.

Evropa

V Evropě se první postupy pro pěstování bonsají objevují na přelomu 18. a 19. století, pravděpodobně to však nebylo z dekorativních, ale ryze z praktických důvodů. Pro podomní obchodníky bylo výhodné nosit prodávané stromy s sebou v nádobách. První skutečné bonsaje se objevují poprvé na výstavě v Paříži na konci 19. století. V té době však není známo, jak se o bonsaje starat a tak většina dovezených stromů hyne.

Velký rozmach pěstování bonsají v Evropě (i v zbytku světa) nastal po skončení druhé světové války, kdy si vojáci bojující na Dálném východě přivezli velké množství bonsají jako válečnou kořist. Bonsaje se postupně rozšiřují do celého světa a s nimi také postupy pro správné pěstování.

Česko

V Česku se pěstování bonsají oproti Evropě výrazně opozdilo. Důvodem byla především uzavřenost tehdejší ČSSR vůči Západu a také nepřítomnost českých vojáků na bojištích Dálného východu. První bonsajový klub u nás Bonsai klub Praha byl založen v roce 1980. Výrazného rozšíření se pěstování bonsají dočkalo až po roce 1989.

 Rozdělení bonsají

Bonsaje je možné dělit podle mnoha způsobů, nejběžnější je dělení podle velikosti a podle umístění.

 Podle umístění

Rozdělení podle umístění je závislé na oblasti, kde se bonsaj pěstuje. Stejný strom se v Česku může pěstovat pouze v interiéru a v Asii jako venkovní.

    * Venkovní

Venkovní bonsaje jsou vždy ty stromy, které běžně rostou v daném klimatickém pásmu. U nás jsou nejoblíbenější smrky, borovice, javory, buky a další. Tyto bonsaje vyžadují, aby byly umístěny ve venkovním prostředí, v interiéru by nepřežily. V zimě se musí zimovat, aby nedošlo k promrznutí kořenů.

    * Pokojové

Pokojové bonsaje jsou stromy dovezené z ciziny, kde panují rozdílné klimatické podmínky. V některých případech je možné (a vhodné) tzv. letnění stromku, kdy se v období, kdy nehrozí mrazy, strom umístí ven a přes zimu je vrácen do interiéru. Příkladem jsou některé fíkusy (Benjamina atd.), pinie. Letnění je pro většinu rostlin prospěšné, je však nutno dát pozor na to, aby rostliny, které nejsou zvyklé na přímé sluneční záření, nebyly sluncem popáleny.

Podle velikosti

Hranice mezi kategoriemi nejsou přesně stanoveny.

    * Minibonsaj

Výška 1-8 cm. Bonsaj se vejde na konec prstu, japonci je nazývají „makové semínko“ nebo „bobové bonsaje“. Vyžadují velkou péči, zpravidla se pěstují ze semen přímo v misce.

    * Miniaturní

Výška 8-15 cm. Bonsaj se vejde do dlaně ruky.

    * Malé

Výška 15-30 cm. Bonsaj je možné přenést jednou rukou.

    * Středně velké

Výška 30-60 cm. Bonsaj se přenáší oběma rukama.

    * Velké

Výška 60-90 cm. Bonsaj musí přenášet dva muži. Někteří pěstitelé stanovují maximální výšku na 120 cm, v Číně jsou však běžné i dvoumetrové bonsaje.

Další dělení

Bonsaje je možné dělit podle tvaru a počtu kmenů, olistění (listnaté, jehličnaté), kvetení (kvetoucí, nekvetoucí), kořenů (normální, s obnaženými kořeny), tvaru koruny atd.


Japonský název „bonsai“ pochází z čínského jména „pchen-sai“ či „šan-šuei pchen ťing“, zkráceně „pchen-ťing“, kde bylo také jako první ve světě s jejich pěstováním v Číně započato. Čína ovlivnila Japonsko a Korei nejen uměním bonsai, ale i kaligrafií, písmem, wei-či atd.

Styly japonských bonsají


 - neuznané:

    * srostlé (či vrostlé do suchého kmene) (tanuki)


 - netradiční

(nejsou uznány jako klasické styly):

    * „zkroucený“ – nepřirozeně (bankan – i čínský styl)

    * bičovaný větrem (ve větru) (fukinagaši)

    * literátský (bundžingi, bundžin)

    * spirálovitý – viz též: „zkroucený“ – nepřirozeně


 - klasické:

    * „volný“ (bundžin)

    * „zkroucený“ (hankan)

    * devět stromů (kjúkonjose)

    * dva stromy (sódžu)

    * dvojkmen, dvoják (sokan, sódžu)

    * chobotnice (takazokuri)

    * kaskáda (kengai)

    * koště (hokidači)

    * lesík (více než devět stromků) (jose ue)

    * minibonsai (mame bonsai)

    * na skále (sekidžódžu)

    * nepravidelně vzpřímený

    * nepravidelný

    * pět stromů (gokonjose)

    * polokaskáda (hankengai)

    * se změtí vzdušných kořenů

    * sedm stromů (nanakonjose)

    * svíjející se (nedžikan, kjokuk)

    * šikmý (šakan)

    * trojkmen, troják

    * trs (kabubuki, kabudači)

    * trsový („trs“) (cukomijose)

    * tři stromy (sambonjose)

    * ve skále (išicuki)

    * větrná koruna – viz též: bičovaný větrem

    * vícekmen (sókan)

    * volně vzpřímený

    * volný tačiki (mojogi)

    * vor (prám) (ikadabuki, netsunagari)

    * vyrůstající ze skály

    * vzpřímený (čokan)


 Slovníček pojmů bonsajistů:

„hrnkovka“ (potensai – z anglického: „pot“ = hrnek + japonská koncovka „–sai“, tj. předpěstovaný stromeček v hrnku)

byliny (rostliny doplňkové) (šitakusa)

jamadori – viz též: z přírody

kámen (či scenérie z kamenů) (suiseki)

kmen děrovatý – dutina (uro)

kmen mrtvý (šarimiki)

kmen rozštěpený (sabamiki, kobukan)

kořen hadovitý (necuanadari)

kořeny chůdovité, kořeny obnažené (neagari)

krajina na míse bez živých rostlin (bonkei)

krajina na míse s živými rostlinami (saikei)

mrtvé dřevo (šari)

na kmeni – splývající kořeny (sekidžodžu, iwajama)

suchá větev, odumřelý vrchol (džin)

v kameni (išicuki, išizuki)

výmladky (pařezové) (kóradabuki)

z přírody (získaný a posléze tvarován) (jamadori)
Žádné komentáře
 
"Texty a obrázky z tohoto webu nekopírovat bez svolení vlastníků."