Gecumei

Hanyou a Akanishi

Inuyasha 2

FEUDÁLNÍ ÉRA

Blížilo se k večeru, ale stále ještě bylo dost teplo, a tak se Miroku rozhodl, že si čaj vypije venku na zápraží. Posadil se a pomalu upíjel z hrnku. Z druhé strany domu se ozývaly dva ženské hlasy a svist rychle letícího předmětu. To Sango stále ještě učila Otane zacházet s Hiraikotsu. Přesto, že Otane byla velmi pohybově nadaná, měla přes veškerý trénink slabé ruce a dělalo jí problémy vrhnout Hiraikotsu dost rychle, aby se jí vrátilo přímo do rukou. Naopak její bratr Osaku , který se cvičil v boji s klasickou katanou dělal den ode dne větší pokroky. Nebude to dlouho trvat a stane se nejlepším šermířem vesnice. Miroku i Sango tedy byli na obě svoje děti právem hrdí. Miroku se usmál a díval se do nebe. Mezitím k němu přiběhl houf vesnických dětí a žádal ho, aby jim zase vypravoval o tom jak v mládí cestoval společně s půldémonem Inuyashou a kněžkou Kagome. Děti tenhle příběh už slyšely mnohokrát, ale stále se ho nemohly nabažit. Miroku odložil čaj a začal.

"Všechno začalo, když zlý démon Naraku proklel mého děda, tak že mu na ruce vypálil otvor, který pohltil všechno kolem do nicoty. Ten otvor se nazýval větrný tunel a…"

Osaku zatím stál u zahrady a pozoroval Otane, jak se snaží vrhnout Hiraikotsu a svojí matku Sango, jak jí radí. Pak si všimnul, že jeho otec už zase vypráví ten starý příběh. On sám ho už slyšel mnohokrát a když byl malé dítě tak se mu velmi líbil. Čím byl ale starší tím míň věřil tomu, že se něco takového mohlo stát. Nevěřil, že se jeho otec, který nikdy nevypadal jako velký bojovník mohl utkat s takovým množstvím démonů jak vypravoval. To spíš jeho matka Sango, která je známá jako jedna z nejlepších démonobijců. A samozřejmě Osakovi nejvíc nepravděpodobné přišlo, že se zná s jakousi kněžkou, která přicházela z budoucnosti průchodem ve studni. "Tak pro dnešek končíme." Ozval se hlas Sango a Otane vyčerpaně odložila Hiraikotsu. "Převleč se a pak mi pomůžeš s přípravou večeře Otane." dodala pak a vešla do domu. "Ano mami." Řekla Otane a vběhla za ní do domu. Osaku se rozhodl, že radši počká venku, aby se přípravě jídla vyhnul. Mezitím se jeho otec dostal až k té pasáži, kde požádal Sango o ruku a rozhodli se, že až Naraku bude mrtvý tak se usadí. Děti poslouchaly se stejným zaujetím jako kdykoliv předtím, když jim to Miroku vyprávěl. Osaku musel uznat, že příběh je to velice zajímavý, ale určitě ne pravdivý. Ale nikdy by se to neodvažoval říct před svým otcem, protože ví že by ho to urazilo."Komurasaki, Denzó pojďte už domů!" ozvalo se z jednoho domu a dvě děti se pomalu začaly loudat směrem k domovu. Netrvalo dlouho a zmizely postupně všechny děti. Začalo se stmívat. Osaku se už chystal vejít do domu, když si všimnul, že se nebe zatahuje mraky podivné modré barvy a měl pocit jako když cítí zlou démonickou auru. Miroku se také zvedl a díval se ostražitě na oblohu.

"Osaku okamžitě běž dovnitř!" zakřičel pak. Osaku chtěl něco namítnout, ale radši otce poslechl. Vevnitř vše vypadalo normálně, až na to, že Sango místo v normálním kimonu stála u zadního vchodu v brnění a s Hiraikotsu v ruce. Otane, také v brnění, držela v rukách zase kopí. "Jdi si vzít zbroj Osaku a přines otci jeho hůl." Řekla mu matka aniž by se na něj podívala. Osaku tedy rychle vtrhl do pokoje a oblíkl si ty části bógu, které normálně nenosil pod oblečením. On i jeho sestra nosili černé brnění s modrým vzorkem, narozdíl od matky, která měla růžový vzor a od strýce Kohaka, který nosil zelené zdobení. Osaku vytáhl z jedné z truhel hůl, která měla na konci kroužek, na kterém byly navěšeny menší kroužky. Bylo na ní vidět, že je dlouhou dobu nepoužívaná. Společně s holí Osaku vytáhl katanu a vyběhl před dům.

Miroku si od syna vzal hůl a stále pozoroval nebe, teď už bylo zatažené kompletně a na vesnici se snášel nepříjemný modrý dým. Všude navíc byly cítit démoni a občas se dalo zahlédnout jak se jejich dlouhá šupinatá těla proplétají mezi mraky. Jenže mezi všemi těmito nižšími démony byl cítit jeden, který měl mnohonásobně větší sílu než všichni tito démoni dohromady a jeho aura se blížila čím dál tím rychleji směrem k vesnici. Miroku i Osaku se postavili do bojové pozice a čekali co se bude dít. Za chvíli se Osakovi podařilo rozeznat v modrých mlhách siluetu nějakého člověka. Byl si jistý, že to je člověk, protože z jeho směru nepřicházela ta mocná aura. Člověk se přibližoval čím dál tím víc. Osaku si myslel, že by to mohl být někdo z vesnice, ale Miroku nepřestával být ostražitý. Když se postava přiblížila ještě víc. Osaku poznal, že je to mladá žena, a to žena velmi krásna, ale poznal že je oblečená ve zbroji a v ruce drží oštěp s listovou čepelí. "Ne, to přeci nemůže být…" Miroku se začal tvářit zmateně, jak se zdálo tak tu ženu asi znal, ale Osaku naprosto netušil odkud."Kdo je to otče?" Zeptal se tedy."Nevím jestli je to ona, ale vypadá jako jedna malá holčička, kterou jsme párkrát potkali na cestách. Ona cestovala společně s Inuyashovým bratrem Sesshoumarem." Odpověděl Miroku. To není možné, pomyslel si Osaku, vždyť ten příběh přece nemůže být pravdivý, je tak nepravděpodobný. Ale jestli to je opravdu ta dívka. A co když je tu s ní i Sesshoumaru, pokud si Osaku dobře vzpomínal, tak otec o něm vždycky vyprávěl jako o velmi silném démonovi. To on by mohl být zdrojem oné mocné aury. "Ale jestli je to ona tak, kde je Sesshoumaru, jeho tu nikde nedokážu rozeznat."mluvil dál Miroku, a tak rozehnal Osakovi obavy, že by tu mocný démon mohl být také. Jenže se tím zase dostala na pořadí otázka, kdo to tedy vyzařuje takovou sílu.

Mezitím se žena přiblížila až úplně k nim."Nevím jestli si mě pamatuješ" otočila se k Mirokovi "ale já si pamatuji tebe, ty jsi ten mnich co společně s Inuyashou zabil Naraka." Řekla a uklonila se. Miroku jí úklonu opětoval, ale pořád se tvářil nedůvěřivě. "Co potřebuješ?" zeptal se jí."Nic velkého, Sesshoumaru měl takovou nepříjemnou nehodu, kterou způsobila ta mrtvá kněžka Kikyo a k jeho uzdravení potřebuji krev matky dvojčat." Řekla žena a usmála se. Miroku byl překvapen. Když tahle žena byla ještě malou holčičkou, tak si jí pamatoval jako veselou a věčně se usmívající, ale teď její úsměv vzbuzoval spíše děs. Už na něm nebylo nic milého ani veselého. Je zvláštní jak se člověk může postupem času změnit. "Proto samozřejmě potřebuji Sango, tvojí manželku a protože vím, že bys jí nevydal dobrovolně jsem připravena bojovat." Dodala a náhle zaútočila. Mirku její kopí okamžitě odrazil holý. Přesto, že už není nejmladší, má stále ještě rychlé pohyby, ale ta žena byla také velmi rychlá. Osaku nevěděl co má dělat, a tak jenom stál připravený případně otci pomoct. Najednou se ozval z druhé strany výkřik Byla to Otane. Osaku okamžitě vběhl dovnitř a uviděl, že Otane leží na zemi a z ruky jí teče krev. Matku, ale nikde neviděl."Co se stalo Otane, kde je matka!" vykřikl, ale aniž by počkal na odpověď vyběhl ven zadním vchodem, právě včas aby uviděl jak jeho matku, která byla očividně v bezvědomý, odnáší na hřbetě jeden z démonů. Dole na zemi mezitím stála dívka, mohlo jí být nejvíc 15 let, ale Osaku poznal, že to ona je ten démon, ze kterého vycházela ta mocná aura. Ovšem to, že je démon na ní bylo poznat už podle vzhledu. Měla dlouhé bílé vlasy a na tvářích a rukách fialové pruhy. Na čele měla světlounce fialový půlměsíc. V ruce držela meč, který byl skoro delší než ona sama, ale nevypadalo to, že by s ním měla nějaké problémy.

Osaku na ní zaútočil. Ale ta démonka byla mnohokrát rychlejší než on. Takže jí nedělalo problémy uhýbat jeho výpadům. Vlastně se mu tam smála do očí. Když se najednou zarazila a ohromně rychle proběhla domem na druhou stranu. Osaku běžel okamžitě za ní. Před domem už se nebojovalo. Miroku i ta žena leželi na zemi a krváceli. "Rin! Rin!" křičela démonka a sklonila se k ženě. Vzala jí do náruče, ale bylo vidět, že žena, jménem Rin už je mrtvá. Osaku se mezitím sklonil ke svému otci. Miroku byl těžce zraněn, ale stále ještě naživu a vypadalo to, že má i šanci se uzdravit. "Musíš vzít černou perlu, kterou mi svěřil Inuyasha zpátky, Rin mi jí vzala…nesmí se dostat do ruky Sesshoumarovi." Řekl Miroku, ale bylo vidět, že mluvení mu dělá potíže. Osaku ho opatrně položil na zem, zvedl se a otočil čelem k démonce, která plakala nad tělem Rin.

"Je mi líto, že musela zemřít, ale chci abys nám vrátila to, co ona ukradla." Řekl."Na to zapomeň." Odpověděla démonka a položila Rin na tělo jednoho z démonů. Pak si sedla za na jiného a odlétla pryč, než Osaku stačil něco udělat. Modrý dým se pomalu začal zvedat, takže brzo byly vidět hvězdy i měsíc. Osaku se vrátil k otci. Mezitím si Otane obvázala ruku a přišla také."Maminka je pryč…oni jí unesli…" vzlykala a pomáhala otci na nohy. "Musíte jí zachránit, Sesshoumaru nám smrt Rin neodpustí, byl na ní velmi citově vázaný. A teď když jsme ještě přišli o černou perlu je nebezpečí dvojnásobné." Řekl ztěžka Miroku. Otane vzala obvazy a masti a začala mu čistit rány. Naštěstí ani jedna nebyla smrtelná. Nějakou dobu, ale bude muset strávit v posteli. "Já matku zachráním." Řekl Osaku a chtěl okamžitě vyrazit, ale Miroku ho zadržel.

"Sám na to nestačíš, na Sesshoumara platí jedině síla Tessaigy, a tou může vládnout pouze Inuyasha. Musíš se vydat do vesnice, kde je studna, kterou odešli Inuyasha a Kagome do budoucnosti."

"Dobrá udělám to, řekni mi, kde je a já se tma okamžitě vydám. Otane ty se tady o to zatím postarej." Osaku byl jako na trní, a tak mu Miroku vysvětlil cestu a Otane mu připravila alespoň nějaké jídlo, peníze a oblečení.

"Vezmi sebou Nagoku, není sice ještě úplně dospělá, ale Kiraru musíme nechat odpočinout." Ukázal Miroku na jednu z menších koček, které vyšli na zápraží. Ta největší z nich, Kirara, vypadala příliš vyčerpaně, aby někam jezdila. Nagoka, když uslyšela své jméno okamžitě vyskočila a obklopená plameny vyrostla do rozměrů menšího koně. Osaku si na ní sedl a vyrazil.

Otec mu přibližně vysvětlil cestu k vesnici, taky to kde u vesnice se nachází ona studna. Ale také mu řekl, že nikdo kromě Inuyashy a Kagome procházet studnou nedokázal. Osaku tedy doufal, že nalezne alespoň způsob jak poslat do jiného času zprávu. Když letěl s Nagokou vzduchem rozleželo se mu všechno v hlavě. Jakoby si až teď uvědomil co se vlastně stalo. Že jeho otec je těžce raně, jeho matka je unesena neznámo kam a on sám musí vyhledat osobu v jejíž existenci ani nevěřil. Cesta naštěstí nebyla nijak dlouhá, a tak, když se pomalu začalo rozednívat, uviděl Osaku pod sebou vesnici, o které Miroku mluvil. Snesl se dolů a Nagoka se změnila zase do podoby malé kočky a vyskočila Osakovi na rameno. Osaku nešel přímo do vesnice, ale rozhodl se že nemůže ztrácet čas, a proto se vydal okamžitě přímo ke studni. Stál už přímo u ní, když si uvědomil, že neví co Inuyashovi vlastně řekne. Jestli mu Inuyasha bude věřit, a také co řekne na to, že přišli o jeho černou perlu. Osaku doufal, že ho něco napadne. A tak aniž by na něco čekal, zavřel oči a vrhnul se do studny. Předpokládal, že něco ucítí, ale nic se nedělo. Proto oči zase otevřel a uviděl, že je stále ve studni. Takže jeho otec měl pravdu. Nikdo kromě Inuyashy a Kagome studnou procházet nedokáže. Takže je všechno ztraceno. Osaku nejdřív pocítil smutek, ale pak ho popadla strašná zuřivost a začal hrabat dno studny. Byl čím dál tím rozzlobenější, a vůbec si nevšímal toho, že si prsty rozškrabal až do krve. Zakřičel a z očí se mu začaly valit slzy. Když tu náhle se kolem něj rozlilo mocné růžové světlo.

Žádné komentáře
 
"Texty a obrázky z tohoto webu nekopírovat bez svolení vlastníků."