Gecumei

Hanyou a Akanishi

Inuyasha 8 část 1

Černá jeskyně


Je ráno a Saya se probouzí s velkými bolestmi. Osaku a Michio k ní okamžitě přiskočí a zjistí, že rána se pořád špatně hojí. Osaku chvíli prohrabuje proviant a vytahuje lékarničku co si Saya sebou přinesla z normálního světa. Michio ji zatím sundává všechny obvazy. Saya se kroutí bolestí: "Kluci honem, moc to zase bolí." Michio ji obejme kolem ramen: "Neboj hned to bude, klidně se mi zakousni do ruky, aby jsi nekřičela bolestí." Saya se na něj podívá a s nuceným úsměvem řekne: "Ne děkuji, tak moc to zase nebolí." Osaku zatím rozdělává balíček a potřebné věci vytahuje ven. Začne ji čistit ránu a pomalu ji sešívá jehlou. Saya to nevydrží a i přes počáteční protesty se zakousne Michiovi do ruky. Michio zasyčí bolestí, ale drží, uvědomí si, že má pěkně ostré tesáky, druhou rukou ji objímá kolem ramen. Neví proč, ale začíná k ní něco cítit. Saya už nemůže tu bolest vydržet a omdlí. Osaku rychle dokončí práci a ještě jednou ránu vydesinfikuje a pomalu ji s pomocí Michia uloží na postel. Osaku začne rychle rozdělávat oheň a Michio zatím odběhne do potoka pro vodu, aby půlku převařili a druhou půlku měli na pití a jídlo. Začnou tedy na rychlo chystat jídlo aspoň pro ně dva. Tuší oba, že cesta za vysvobozením Sango nebude lehká a že se vše komplikuje, ale z druhé strany Sayu potřebují oba. Osaku protože věří, že její schopnosti mu pomohou zachránit matku a Michio protože se do ní zamiloval a ví, že ho dokáže hodně naučit.


Otane se pomalu plíží lesem, sleduje bratra z dálky, ale při jednom zaváhání jej ztratí z očí. Po pár hodinách snažení nachází opět správnou cestu a vydává se znovu za Osakem.
Věděla totiž, že bratr si zásadně nedává pozor na zakrývání stop, a proto je její pátrání jednoduché. Pomalu se vydává do lesa po úzké pěšině a přichází na palouk, kde je malá chýše. Všimne si chlapce, který nosí vodu z blízkého potoka. Opatrně se tedy proplíží za domek a nakoukne dovnitř, spatří svého bratra a ležící Sayu. Bez rozmyslu vběhne dovnitř. Osaku nevěřícně kouká na sestru. Otane přiskočí k Sayi a začne křičet: "Co jste tu sni dělali vy dobytci. Co se stalo?" Osaku na ní stále zmateně kouká a zeptá se jí: "Co tu děláš?" Otane se na něj taky podívá a pronese se vztyčenou hlavou: "Utekla sem z domu. Pohádala sem se s tátou." Michio vše zatím pozoruje z dálky a nic neříká. Otane se hned bez rozmyslu pouští do ošetřování Sayi. Osaku zatím odchází bokem aby Otane nezavazel. Posléze se sebere a jde raději ven za Michiem. Michio šťouchne Osaka do žeber: "Kdo to je? Tvoje matka nebo stará?" A se smíchem si ještě jednou rýpne. Osaku se na něj otočí a bouchne ho po lebce: "Si normální? To je moje sígra." A zamračí se na něj. Michio se potutelně usměje: "Fakt? Je ti dost podobná." Osaku se naštve a praští ho do zad a pak do hlavy.: "Ty seš fakt blbej." Michio se začne smát na plné kolo a raděj si odsedne k potoku a přemýšlí nad Sayou. Moc mu na ni záleží. Otane zatím dokončí léčbu Sayi. Osakovi to nedá a zeptá se: "Jak dlouho to ještě bude trvat, než bude v pořádku? Musíme zachránit matku." Otane se zašklebí a prohodí: "Dřív jak zítra to nebude. "Osaku souhlasí a vrátí se zpět za Michiem ven. Kouká na něj nechápavě: "Proč sedíš tady? "Michio se chvíli ostýchá a pak začne: "Napřed dojde Kačce, že na mistra Miroka někdo zaútočil a je raněn,že potřebuje naši pomoc, poté když mám udělat poslední zkoušku, abych se stal mistrem taky, zabijí mého učitele a pak se dozvím kdo je můj otec a do toho všeho potkám vás a díky mně je zraněna dívka, kterou začínám milovat a dal bych za ni vše."


Osaku chvíli přemýšli a chápe ho, jemu se stalo taky během posledních dnů hodně zvratů v životě a taky ví, že nebyly poslední. Otočí se tedy k Michiovi. "Vím že mezi mnou a Sayou by to k ničemu nevedlo tak ustupuji, stejně má raději tebe než mě.""Michio na něj s úsměvem kývne: "Děkuju."
Otane vyjde s úsměvem: "Je hotovo, musíme počkat do zítřka, ale už bude v pořádku. "Michio si výsknul a rozběhnul se k chýši. Otane ho chtěla zastavit, ale přiskočil k ní Osaku a zadržel ji. Podíval se ji do očí a ona pochopila o co jde.
Michio vběhne do chýše a přisedne si k rohoži Sayi. Pozoruje ji chvíli, jak spí. Poté vezme její hlavu a položí si opatrně ji do klína a hladí ji ve vlasech. Otane a Osaku zůstanou venku a pustí se zatím do přípravy králíka, kterého s sebou Otane přinesla. Michio se po chvíli zvedá a připojí se k nim. Oba sourozenci na něj kývnou a spokojeně se pustí do jídla. Večer se rychle blížil, všichni se zvedli, pouklízeli okolí a vešli do chýše spát. Otane a Osaku si lehly do jedné části domku a Michio si přilehl k Sayi. Přehodil přes ni plášť.
Osaku se v noci probere a šťouchne do Otane: "Kde máš hiraikotsu?" Otane se zděšeně posadí a rozespale se rozhlíží kolem sebe. Nevidí ji, pak si vzpomene, kde je, polonahá vyběhne ven a utíká do lesa, kde ji nechala opřenou o strom. Osaku protočí oči v sloup a prohlásí: "Typická ženská." Michio, který to vše pozoruje vybuchne smíchy a po chvíli se k němu připojí i Osaku. Saya se mírně pohne a oba naraz utichnou. Nechtějí ji rušit. Otane vběhne dovnitř, opře hiraikotsu o stěnu chýše a ulehá zpět na svoje lůžko. Neodpustí si šťouchanec do Osaka: "Já ti dám typická ženská." Po chvíli usíná. Michio se ještě trošku poodsune od Sayi, aby měla pohodlí, jenže ta se k němu přitáhne a přehodí přes něj svoji nohu. Jejich obličeje se skoro dotýkají a její tělo je blízko, lehce by se to dalo jen tak využít, ale Michio jen na prázdno polkne a znovu se pokusí ji opatrně odsunout od sebe. Ruku ji položí proto na pás, aby držel tuhle vzdálenost.Po chvíli usíná také.
Otane ráno vstane a pustí se do přípravy jídla. Všímá si, že Osaku je jako vždy rozvalený jako by mu to tu celé patřilo. Pousměje se a přejde pohledem na Sayiu a Michia. To co vidí ji přivede do rozpaků a začne se červenat. Všimne si, že pracná snaha Michia byla bezúspěšná. Oba jsou do sebe zamotaní a Michio místo toho, aby měl ruku na Sayinym pase sjel dolů a drží ji za zadek a druhou má na jejím hrudníku a ona… nohy propletla s jeho a koleno má v jeho rozkroku.
Vybuchne smíchy, Osaku se rozmrzele probudí, zahlásí na adresu Otane, že je blbá a hodí po ní v rozespalosti poleno co mají do ohně. Otane se na poslední chvíli uhne, poleno zasáhne Michia do hlavy a odrazí se a zasáhne i Sayu. Michio se lekne a snaží se postavit, ale neví že jsou se Sayou do sebe zasukovaní a rozplácne se na zem. Sayu uhodí poleno do brady, ta se lekne také a než si něco uvědomí leží na Michiovi, protože ten zni nesundal ruce. Uhodí Michia omylem loktem do brady a ten jen zalapá po dechu. I když úder trochu čekal, netušil s jakou silou ho uhodí. Osaku vstane a snaží se vyhnat Otane ven, jenže si nevšimne kotlíku s teplou vodou a zakopne o ni a převrhne ji. Otane už se smíchy vybíhá ven a Osaku míří za ní, celý mokrý a žene ji k potoku. Michio po pracném snažení za nimi vybíhá také. Chytne Otane za nohy a její bratr za ruce a hodí ji do potoka. Saye se zatím podaří postavit a zamíří k nim. Chvíli na ně překvapeně kouká, a když vidí tu přesilu utíká Otane pomoci. Otane piští a začne na oba dva chlapce stříkat vodu. Ti za ní přiskočí a začnou ve vodě blbnout. Po chvíli sou všichni unaveni a leží v trávě, oddychují. Saya začne pozorovat Michia, který je do půli pasu nahý a v pravidelných rytmech oddychuje. Náhle k ní otočil hlavu a jeho rudé oči sjely Sayu, zachvěla se. Polkla na prázdno a uhla pohledem. Posléze se otočila celá s tím, že aspoň nebude vidět, jak se červená.
Osaku se pohne a řekne: "Mohli bysme už konečně vyrazit, máme před sebou ještě dlouhou cestu a kdo ví, co se ještě může stát." Michio se lenošně protáhne a zvedne. Kývne na Osaka a odběhne si sbalit věci. Saya a Otane se po chvíli připojí také. Urychleně sbalí všichni svoje věci a za 15 minut stojí nachystaní před chyší připraveni vyrazit na cestu. Michio a Osaku jdou jako první, o pár kroků za nimi jde Saya a Otane. Náhle se lesem mihne stín a Saya zůstane zkoprněle stát. Otane si toho všimne, zastaví se a začne ji pozorovat. Pochopí že se něco děje, i když pořád neví co. Ale ví že Saya se jen tak z ničeho nic nezastaví. Michio a Osaku zatím postupují kupředu aniž by si všimly, že se vzadu něco děje. Po deseti minutách chůze si všimnou, že Saya a Otane za nimi nejsou a přitom se asi 600 metrů pod nimi se ozývají přidušené výkřiky svědčící o tuhém boji. Rychle se tedy rozeběhnou dolů.
Žádné komentáře
 
"Texty a obrázky z tohoto webu nekopírovat bez svolení vlastníků."