Gecumei

Od Kley

Co když…

Od Kley
Co když…

Od zdi se odrazilo jasně zelené světlo kamenů na podlaze. Svíce na okamžik potemněly. Náhlý poryv vetru rozrazil okenice a vtrhl do místnosti.
Grat dýchal pomalu a vyrovnaně. Slyšel tiché kroky za svými zady. Zavrzaní vysokých jezdeckých bot před ním Poklepaní prstů na dřevěném topůrku vpravo. Odhrnutí koženého kabátce z jílce meče vlevo. Tiché víření hole vzduchem, klepnutí šípu o ratiště luku, zvuk meče taseného z pochvy, kroky neustale přecházející ze strany na stranu, cinknutí špičky meče o kamennou podlahu, lehké břinknutí ostruhy, zaržání koně pod oknem, chroptění jako když umírající bojuje o poslední nádech.
Grat nechal oči zavřené. Seděl uprostřed kruhové místnosti s kruhem ze zelených a rudých kamenů na podlaze. Zdi pomalu ustupovaly a odhalovali na okraji kruhu sochy bojovníků, obyčejných lidí, žebráků, králů, nelidí, zvířat, zvířat, která nikdo nespatřil již tisíce let, a také ta, která nespatřil nikdy nikdo. Stály v řadách za sebou, vedoucí skoro do nekonečna, ztrácející se ve tmě. Grat ale věděl že tam někde daleko za nimi jsou dveře vedoucí ven z tohoto místa ve tmě, do které se místnost pohroužila poté co zhasla všechna světla svícnů na vzdalujících se zdech.
Zůstal sedět uprostřed kruhu v němž se před hodinou probudil z bezvědomí. Zvuky kolem sílily a přidávaly  se další. Po zádech mu přeběhl mráz. Okno sice zmizelo, ale vítr zde stále studil.
Přímo u jeho pravého ucha zazněl ostrý skřek. Stále měl oči zavřené a působil velice klidným dojmem. Jeho astrální ruka se však pomalu sunula k rukojeti dlouhého tesáku, který měl u boku a v duchu si odříkával tichá slova.
Podle skřeku i zápachu poznal že se jedná o ghula. Tedy pokřivené stvoření humanoidního tvaru, ovšem s rukama sahajícíma až k zemi a s odpornou, tváři nepodobnou grimasou mající původně sloužit jako obličej.
Rozpoznal i pár skřetů, několik elfů, ale kvůli nepřítomnosti cinkavého zvuku usoudil že jsou do jednoho s temnou krví. V pozadí stála dvojice trpaslíků z nichž jeden bez přestání přejížděl brouskem po ostří své sekyry.
Sáhl do svého nitra a odložil své obavy i neklid stranou. Uchopil jílec svého tesáku a vyslovil poslední slovo. Otevřel oči a celý kruh se rozzářil.Světlo prostupovalo Gratovým tělem a dodávalo mu sílu. Vpíjelo se do nejbližších soch a jejich oči dostávaly hrůzného výrazu.
ghul zařval. Zdalo se že jej světlo rve na kusy a stále natahoval své smrduté pařáty ke Gratovi.
Ostatní se stáhli do pozadí.
Tasil tesák a vzápětí druhý připnutý u druhého boku. V okamžiku se vymrštil na nohy. Přikročil ke zkřivenému stvořením a jediným zkřížením tesáků před ohyzdným krkem v okamžiku, kdy se ghul vztyčil v bolesti a odhalil jinak nedostupnou část těla, oddělil hlavu od těla jediným čistým řezem.
Vzápětí se obrátil proto aby železným plátem na předloktí odrazil střelu jednoho z elfů. Další stál za ním, dva nalevo od Grata a pátý se potichu kradl zprava, dávajíc si pozor aby se nedostal do jeho zorného pole.
Vlevo se vyřítili tři skřeti s prohýbanými kyrysy, ozbrojeni pouze dřevěnými palicemi s jediným železným hrotem. Otočil se k nim čelem, otáčejíc se tak k pátému elfovi zády, nepouštěje však z něj svůj podvědomý zrak. Skřeti se k němu řítili slepě a bezhlavě s řevem že by probudili i mrtvého. Přikrčil se, nad hlavou mu proletěl šíp dalšího z elfů, a lehkými kroky se vydal skřetům vstříc. Proběhl mezi nimi. Jednomu prosekl bok těsně pod brněním a skřet se skácel k zemi v kaluži krve. Další zemřel poté co tesák projel kyrysem jak horký nůž máslem, poslední padl pod přímím útokem vedeným odzdola ke krku. Grat ale nebyl s tímto příliš spokojen, jelikož se čepel zasekla o prsní kost, tudíž skřet vydal nepříjemné a nevzhledné zachrčení, jak se mu krev prudce vhrnula do plic.
Neměl ale dost času dílo dovršit, jelikož přímo před ním stáli dva temní elfové, oba s tětivou přitisknutou k líci.Oči měli chladné a temné, tváře strohé. Muž přiskočil k prvnímu. Ten okamžitě odhodil luk, načež vytáhl dlouhý nůž. Zbraň se zaleskla ve zbytcích světla kruhu a vyrazil proti Gratovi. Druhý vystřelil.
Pátý elf zůstal uprostřed kruhu, který Grat opustil. Druzí dva elfové také odhodili luky, když na střelbu bylo již příliš velké šero. Obezřetně se blížili. Lidé vyčkávali v ústraní. Trpaslíci brblali, ale rytmické řinčení brousku umlklo a oba se blížili.
Otočil se k elfovi s nožem bokem, tesák upustil na zem. Střelu chytil v letu. Měla velkou rychlost. Sedřela mu bříška prstů a také musel hodně stisknout aby se zastavila dřív, než by mu probodla rameno. Otočil šíp hrotem od sebe, když prudce vyrazil vpřed a vrazil ji elfovi do oka. Pak učinil rychlý výpad, při kterém střelci přesekl krční tepnu, zrovna, když nasazoval další střelu do tětivy.
Druzí dva stáli za jeho zády. Zemřeli než se zmohli na sebemenší útok, smrtí pocházející z rychlé piruety jediným sekem přes břicha obou. Zpoza soch vyšly dvě hranaté, podsadité postavičky. Pátý elf stál stále nehybně uprostřed kruhu.
Přikrčil se k zemi, překulil se přes bok, přičemž sebral svůj druhý tesák. Dostal se tak přímo před trpaslíky. Přikrčený jim hleděl přímo do tváří ukrytých v šeru. Vyčkával. První zvedl mohutnou dvoubřitou sekeru, máchl jí vzduchem, ale Grat byl rychlejší. Pružně unikl a zasadil ránu do boku, čepel se však svezla po drátěné košili, tudíž zanechala jen nepříliš hlubokou ránu na stěně. Druhý mávl kladivem a zasáhl Grata do ramene. Bolest jej na okamžik ochromila, avšak jen fyzicky. Momentální převaha protivníků mu dala možnost aby lépe prozkoumal jejich zbroj.
Na první pohled byli dobře kryti, ale trpaslíci nosí pod zbrojí jen málo šatstva a tak byla nekrytá místa dobře viditelná. Sice jich bylo málo, ale vše má svou slabinu.
Zaútočil hlavně na ruce. Dával si větší pozor na tvrdé údery kladiva a na ostré břity Sekyry. Musel provádět více úniků, v konečné fázi se mu však podařilo zaútočit na podpaždní oblast a oba útočníky zneškodnil.
Obrátil se k pátému elfovi. Byla to žena. Stála klidně, ani neměla v ruce zbraň. Její oči ve tmě jasně jiskřily a tvrdě se střetávaly s jeho pohledem.
Tmu proťal záblesk ostří meče. Grat před ním unikl jen na poslední chvíli. Temnotu rozjasnilo jasné světlo v dlani muže s černým plnovousem v dlouhém plášti. Po pravici i levici mu stála dvě dvojčata, podobná si jeden druhému jak vejce vejci, oba ozbrojenu lehkými šavlemi. Útočník s mečem učinil další výpad společně s dalším mužem, tentokrát s palcátem a štítem. Muž s mečem zemřel rychle. S palcátem odolával. Čaroděj odříkával nějaké kouzlo, při němž se berla v jeho kostnatých rukou třásla.
Na Grata se vřítil další muž s těžkým dvouručním mečem. Napadl Grata zezadu a sekl jej šikmo přes záda. Jen zázrakem to byla jen povrchová rána. Na čarodějově holi se vznítil plamen a mířil přímo k obránci. Grat, který už pomalu začínal být unavený a jeho mysl už také nebyla tak pozorná, i mírně otupělá bolestí z rány na zádech. Bez jakékoli bojové grácie uchopil muže s palcátem a hrubě jej strčil před sebe do cesty plamenům. Pak mu prostě jen podřízl hrdlo.
Teď stál tváří v tvář muži s těžkým mečem. Učinil výpad, obranu, úskok a pak se kryl. Jeho nynější protivník byl zručný a svou zbraň ovládal stejně dobře jako Grat tu svou. Mág se ale připravoval k dalšímu kouzlu. Dvojčata sečkávala. Další útok, výpad a obrana.
Dostali se blíž k čaroději, ale Grat si dával dobrý pozor aby k němu byl neustále čelem. Konečně se mu povedlo prorazit mužovu obranu. Dal si záležet na tomto posledním řezu, po kterém protivníkovi vyvrhla polovina vnitřností. Pro Grata to byl dobrý soupeř. A zkušený bojovník mu tak vyjadřoval svou úctu.
Grat pak sám vyslovil obranou formuli a zneutralizoval mágovo další kouzlo elektrického výboje. Když se pak chystal zaútočit na čaroděje, do cesty se mu postavila dvojčata. Byla slabá, ale rychlá. Jejich šavle zasazovaly rány s neobvyklou přesností, ale Grat byl také rychlý. Byli příliš mladí na to aby zemřeli, ale vybrali si špatnou stranu meče.
Nakonec zůstal čaroděj bez obránců. Seslal na sebe pár obraných kouzel, ale žádné neodolalo poctivé oceli Gratových tesáků.
Elfka stála bez hnutí. Ani se nezdála být zaražená jatkami, která se přímo před jejími zraky odehrávaly. Právě naopak na jejích rtech spočíval lehký úsměv. Přistoupil k ní a přiložil čepel tesáku k jejímu štíhlému hrdlu. Nadzvedla bradu, jako ve výzvě aby dokončil co započal.
Ucítil prudkou bolest v žaludku.Pohlédl na její ruku, jež až po zápěstí vězela v ráně vedené příčně přes břicho.
Zvedl zrak k jejím jasným očím a bylo to to poslední co spatřil.

Sochy začaly pomalu mizet a místnost se vrátila spět do původní podoby. Jedna ze soch ztratila svou kamennou podobu a stala se mladým mužem. Všechna těla zmizela, až na Gratovo. Znovu sem proudilo jasné denní světlo.
Mladík se sklonil nad Gratem a přiložil ruku na ránu na břiše. Ta se v okamžiku zacelila společně i s ostatními ranami. Do plic se vrátil vzduch a do těla život.
Grat pomalu otevřel oči a zahleděl se do mladíkovy tváře.
„Myslel jsem že jsi ta elfka. Byla jiná než ostatní. Nenašel jsem tě. Den ode dne se lepšíš.“ pronesl tiše a zprvu provinile.
„A tobě se horší smysly. Ztrácíš reakce.“ odpověděl mladík.
„Tatí!“ vykřikla malá holčička, která vtrhla do místnosti a okamžitě Gratovi skočila kolem krku. Ten ji také objal, zvednul se a odcházel.
„Myslíš že jsi stále ještě schopen ji ochránit, když už to nebude jen iluze?“ zeptal se ještě mladší z mužů.
Grat se zarazil a aniž by se otočil odpověděl: „Mám tebe bratře.“ načež odešel malými dřevěnými dvířky.
Žádné komentáře
 
"Texty a obrázky z tohoto webu nekopírovat bez svolení vlastníků."