Gecumei

Od Kurama-senpai

Black Cats 1

uvidime zda se bude libit vic :D

Nachazíme se v dvoupatrovém domě, dole je zkušebna,kuchyně,obyvák,pokoj pro hosty a malá ložnice,kterou obývá naš hlavní hrdina Yochi.

V druhém patře se nalezneme 3 menší byty,plně zařízené,1 znich patří Yochiho bratrovi Alexovi a jejich společnému příteli Mikovi.

Yochimu je 16 let, studuje střední školu a poté co jeho idol hudební skupiny Nerox ze záhadných důvodů skončil, nechtěl o hudbě ani slyšet, přesto na popud bratra založil vlastní skupinu, se kterou chce nyní něco dokázat.Ve skupině zpíva a hraje na kytaru,i když nani dlouho už nehral.

Yochi je špinavý blondák, 169cm, zelené oči

Alexovi je 18 let, studuje vysokou školu, jeho nápad byl založit skupinu Black Cats,viděl jak se jeho bratr trápí, a věděl že na to má, proto ho podpořil, sám hraje na basovou kytaru.

Alex je černovlasý, 180cm, zelené oči.

Mikovi je 16 let, je to spolužák Yochiho a přítel Alexe, nestydí se za to co je, a většinu doby chodí v roztrhaných věcech, razí styl když sem rocker tak tak budu vypadat. Potom co jeho matka zemřela, žije jen se svým otcem. Nyní se ale přestěhoval do společného bytu s Alexem a snaží se finančně otce podporovat.Hraje na bubny.

Miko je černovlasý, 175cm,hnědé oči.

Skupina takto funguje už 4 roky, když Alex dojde s nápadem, rozšířit skupinu o dalšího člena, nejlépe klávestistu.Udělají tedy konkurz. V tuhle chvíli se záhadně objevuje mladík co Yochimu příjde hrozně povědomý,přesto si nemůže vzpomenout.

Kenji je mu 18 let, bývalý frontmen skupiny Nerox, který kvůli rakovině kostí v ruce musel skupinu zrušit. Spatří plakát na konkurz Black Cats, a přihlasí se. Jeho cíle jsou tajné, a přesto jasné, doufá že si na něj Yochi vzpomene.

Kenji má fialové vlasy,dlouhé do půli zad,18 let,modré oči.

--

Yochi utíká ke zkušebně na poslední chvíli, nekouká co se kolem děje a tak nešikovně vrazí do mladíka stojícího u sloupu,spadne utoho na zem.“Pardon, to sem nechtěl“ vyhrkne ze sebe. Mladík mu pomůže na nohy „ Hlavně jestli ty jsi v pořádku?“ „Jo dobrý,dík.“ Yochi letmo koukne na kluka co mu pomáhá na nohy a trošku se zarazí, někoho mu připomína, někoho z dřív. „ Už musím letět. Ještě jednou se omlouvám.“ Rozběhne se zase směrem k domu.

Kenji stojí a dívá se za ním. Doufá že to co chce udělat mu ho vratí do života. Podívá se na plakát na sloupu,mrkne na hodinky, běží na poslední chvíli, usměje se pro sebe. Pomalu se vydá směrem ke zkušebně skupiny Black Cats.


Yochi v padne do domu, hned se ozve bratrův hlas „Yochi!“ „No co je?“ „Kde si zase byl, za chvíli začínáme, v chodbě už čeká 5 lidi. Uvědom si že ty si hlava skupiny,máš být všude prvni!“

Nojo nezblázni se, jen sem pomáhal doma.“ „Bylo na čase, matka tě chtěla už vidět.“ Yochi cosi zavrčí a vpadne do svého pokoje,který má dole, rychle se převlékne a utíká do zkušebny. „Kolik jich tam už je?“ „Tak se podívej“ „Hmm jdu si ještě vedle“ Alex překvapeně stojí ve zkušebně a kouká na dveře do obytné části. „ Je normální?“ „Ty sis ještě nezvyk?“ prohlasí Miko. „Je nezodpovědný!“ vrčí Alex. „Spíš nervozní“ zahihňá se Miko, „jen se tam podívej, 3 bych vyrazil hned, 2 vypadaj jak maminčini mazanci co budou jen ječet.“ Alex se usměje a nachystá klávesy co koupili za ušetřené peníze. „No vypadá to na dobrý exoty.“ Miko se poškrábe na hlavě „ Hele dej mi 2 minuty,vlitnu tam ,něco zaječím a oni vypadnou.“ Alex ho plácne textem po hlavě, „Dej pokoj, ještě budou mit trauma. Uvidíme co tu předvedou.“

Klapnou dveře a Yochi je zpět. Všichni 3 vše nachystají. Yochi se usadí s Mikem do sedačky,kterou tam mají, Alex jim podá texty, ať vyberou. Yochi vybere lehkou část a podá mu ji zpět. Miko se zvedne a prohlasí „ Tak tohle nechci vidět.“ Yochi se snim pokusí vytratit dozadu a utéct do pokoje. Alex je ale oba zastaví „ Nikam kamarádi moji, sednout!“ Oba se zarazí plazíc se podél zdi a se sklopenými hlavami si sedaji zpět do sedačky.Začnou postupně přijímat jednoho po druhém. Alex je trpělivě poslouchá, Miko s Yochim utoho dělají opičky, haží obličeje,a štouchaji se do žeber. Alex odposlouchá další 4, Yochi zatím sedí v sedačce s hlavou vyvracenou dozadu a spí.Miko se mu snaží trefovat do otevřené pusy bombony. Alex do Mika bouchne ať toho nechá, a tomu se povede se opravdu trefit. Yochi se s úlekem posadí,má vytřeštěné oči a lapá po dechu. Začíná měnit barvy. Alex ho mlatí do zad a Miko se tomu směje. „Kdybych chtěl tak se netrefím“

Yochi konečně popadne dech a sípavě zaječí „ Ty idiote málem si mě udusil!“ Drží se utoho za krk. Miko se mu směje dál. Yochi se zvedne a jde do malé kuchyňky se napít. Miko jde za ním a rýpe tam do něj dál. Mají pootevřené dveře, aby slyšeli dalšího. Moc toho nenamluvil, ale v jednu chvíli zůstal Yochi stát, jak zmražený, ten hlas, připadl mu jako toho chlapce z venku. Mávne rukou do prostoru, hloupost, co by tu dělal. Miko na něj okamžik kouká co mu je,ale když uslyšel jak hraje,kývl na Yochiho a ten na něj. Yochi do Mika rýpne „ Ten je dobrej co?“ Miko kývne. Alex kouká co bude, a najednou se ve dveřích objeví 2 ruce a obě palec nahoru. Alex se otočí na mladíka „ Omlouvám se za ně, jsou oba dnes jak urvaný z řetězu, kdy můžeš začít?“ „ Klidně hned.“ „Fakt ? To by bylo skvělý, máš kde bydlet?“ „ No zatím ano,ale nechci moc otravovat doma,práci mam takže pokud by to šlo tu?“ „Jasně že jo, nahoře jsou ještě 2 menší byty volné.“ „Dobře, zítra si sem donesu věci.“ „Ok, kdyžtak di přes zahradu, je pořád otevřená a klepni pak na bráchu, bydlí dole.Kdyžtak ja sem Alex, vedle v kuchyni je Miko a Yochi.“ „ Těší mě ja sem Kenji.“ V kuchyni se ozve rána a oba se podívají tim směrem. „Co je?“ zařve na Mika Alex. „Nevím, Yochi pil a najednou se zasekl a začal se zas dusit.“ „ Já tam na vás vlitnu!!“zařve Alex. Kenji se lehce usměje, připoměl se mu trošku. „Skvělý, jestli nevadí musím už jít.“ „V pohodě, tak zítra.“odpoví mu Alex.

Kenji odejde.

Alex napochoduje do kuchyně a kouká na ty dva „ Co tu sakra blbnete!“ Miko zvedne v obraně ruce „Já fakt nic, nevím co se mu stalo, najednou stuhl a začal se dusit.“ Alex přistoupí k bratrovi „ Co je?“ „ Nic ...já...neřeš to, je to blbost.“ Alex na něj kouká nechápavě, má takový zvláštní výraz,viděl ho u něj jen jednou, to když Nerox končili. „Něco ti to připomělo?“ „Jo ale je to blbost.“ Miko najednou chytne Yochiho kolem pasu a táhne ho do zkušebny, „ Alexiku, že si ho můžu nechat jako hračku?“ Yochi se začne mrskat „ Nehrab na mě pako“ Alex se směje „ Ale notak ste fakt jak malý.“

Alexiku, ale když nejsi doma nemám si sčím hrát.“ Alex se zamračí „ Tak si kup plyšáka.“ Yochi se vysmekne Mikovi ze sevření „ Ste švihlý oba nebo co, padej k němu!“ žduchne Mika do náruče Alexovi. „Takhle si hrajte vy dva, já sem jinej, mě do toho netahejte sakra!“

Alex drží Mika kolem pasu, a kouká na něj „ Tak promiň,“ Miko se natáhne a políbí Alexe. „Ani já to tak nemyslel.“ Yochi zrudne a otočí hlavu na bok „Dělejte si to v bytě, nepředemnou“ ale nenápadně se na ně dívá. Neví proč, ale divným způsobem se mu to líbí. Miko chytne Alexe za ruku a řekne „ Jedem něco koupit tak tu nezlob“ „Nojo“ Yochi odběhne do svého bytu a zavře se tam. Ani neví kdy kluci dojeli zpět.

Ráno letí do školy, a když se vrací najde otevřený zadní vchod.Myslel si že tu bude sám ,do pěti než se vratí kluci... pomalu vejde do domu „ Alexiii!““

Ale nikdo se neozvývá, přejde do kuchyně tam je nachystané jídlo a kafe. Nachystá si porci a sní ji.

Uslyší šramot ze skušebny , stuhne a naslouchá, pak ho to napadne, Kenji.

To si ty Kenji?“

Jo sem tu vzadu.Děje se něco?“

Ne dobrý, jen sem se lekl, jo a máš to dobrý,“ huhle splnou pusou

Dík“

Chceš s něčím pomoct?“

No pokud se ti bude chtít.“

Yochi poklidí nadobí a vleze do zkušebny, je tam vyplé světlo, zastíní si oči a pátrá kde je. V rohu uvidí pohyb. Přejde tedy k němu a klekne si. „Já sem Yochi.“ A podává mu ruku. Kenji se k němu otočí chytne ho za ruku , jejich obličeje jsou blizko u sebe. „Já sem Kenji“ řekne zastřeným hlasem.

Yochi se začne chvět. Kenjimu tak nepřirozeně svítí ty jeho modré oči. Odněkud ho zná. Dívají se na sebe a Yochi začne rudnout. Proč se jen u něj cítí tak dobře, bezpečně?

Má pevný stisk, vlasy svázané v culíku, Yochi pozvedne ruku, chtělo se mu je rozvázat.Pak ale stuhne.. hloupost to nesmí. Přemýšlí jakou ma barvu vlasů,neni to v té tmě poznat.Modrou? Fialovou?

A ty jeho oči, hluboké jasné modré oči. Yochi se vnich začne utápět a zamotá se mu hlava. Kenji ho pevně chytne kolem ramen „Jsi v pohodě?“ Yochi zakoktá „ Jjjo , promiň.Můžu se zeptat?“ „Ano na copak?“ „Kolik že ti je?“ „18“ , Kenji ho pustí a začne se opět věnovat klavesám co si donesl.

Yochi sedne na zadek,a kouká na něj, připadlo mu že se chvěl když ho držel...ale proč?

Měje 16“ vyhrkne Yochi.

Kenji mu podá kabely od klaves a lehce se ho dotkne, oba ucuknou rukou.Kenji rychle zvedne klavesy a hodí si je s lehkostí přes rameno a nese je ke stojanu. Yochi jde za ním a nese kabely, postupně mu je dává jak potřebuje, ale pokaždé když se dotknou oba sebou trhnou.Pak si Yochi všimne těch klaves, nejnovější model, samá vymoženost.. „Ty vole.Ty museli bejt drahý“ ujede mu.

Kenji pozvedne hlavu „Trošku“ Když jsou hotovy poprosí Yochiho o pár textů, ten mu je podá a sedne si do sedačky. Kenji začne hrát, napřed zkouší postupně texty a až u jednoho zůstane.Ten se mu líbí. Yochi ho zaujatě sleduje, dostane velikou chuť se k němu připojit, zadívá se na jeho obličej a zarazí se, jejich pohledy se setkají. Kenjiho pronikavé modré oči svítí jako v horečce a zvláštní touhou. Yochi se zachvěje, co to jen je? Opatrně se postaví, postaví se vedle něj a začne spívat. Yochi se po chvili o něj opře ani sám neví proč, cití že Kenji stuhl ale nehnul, naopak spevnil postoj a Yochi se o něj opíral celou vahou. Ani jeden znich si nevšiml že do zkušebny vstoupil Alex a Miko, oba je překvapeně sledují, Miko na Alexe kývne a ten bere kytaru, Miko se protáhne za bubny. Připojí se k nim. Kenji i Yochi se leknou ale piseň celou dohrají. Trenují pak až do 8mi večer. Pak si sednou na pohovku a povídají si. Alex u toho poklepe Kenjiho na rameni „ Si fakt dobrej.“ Kenji zrudne a podívá se na Yochiho,kterýho celou dobu sleduje. Ten ho plácne po zádech z druhé strany „ Mě se taky libíš“ V tu chvíli se zarazí, jak to jen řekl. Zakryje si pusu a stáhne se. Jen měl divný pocit že se Kenjimu zaleskly oči. Miko usrkává kavu a pak tiše prohodí „ Odedneška dělaš kafe ty, Alexovo se nedá pít“ Alex mu dá pohlavek „ Zajimavý že doteď ti to nevadilo“ Miko zakašle „To jsem ještě nepil tohle“ Alex se chytne za hlavu a otočí se na bratra „ Yo prý dělaš něco novýho? Nechceš nam to řict??“ Yochi zrudne „ to zase Maiko kecala co, jo něco tvořím ale nečekal sem že to hned vyžvaní“ zrudne a zvedne se. „ Jdu spát“ Kenji ho sleduje „ Já budu muset taky jít“ Alex se zarazí,“ Máš tu už věci?“ „ Nene“ odpoví Kenji. Alex se usměje „A nechceš stim pomoct? Jedem teď s Mikem nakoupit tak tě můžem vyhodit kde bydliš pobereš si věci a jak se budeme vracet tak tě vemem.“ „ To je dobrý nápad. Dobře, jen si poberu to hlavní a počkám na křižovatce pak ať nemusíte zajiždět jinam.“ Alex kývne a zvedne se, šťouchá u toho před sebou Mika,který drží hrnek s kafem „Ty se padej oblíct, a jedem“ Miko zmizí nahoře. Kenji chvíli stojí osamotě s Alexem sám. Yochi zatím zmizel ve svém malém bytě dole.

Kenji okamžik sleduje dveře, a pak se otočí na Alexe. „Který byt je vlastně volný?“ Alex ho vyvede po schodech nahoru. Ocitnou se v chodbě, přimo proti schodišti je první byt. Hned další v chodbě napravo. Alex ukazuje na dveře uplně vzadu. „Tam sem s Mikem. Tyhle zbývajicí jsou volné.“ Kenji se rozhlédne a veme si kliček z hačku u dveří přimo proti schodišti. „Vemu si tenhle.“ Alex se usměje. „ Nájem platit nemusíš, jen vodu a plyn.Ale to ti pak řekneme, dole je krabička s častkama co to stojí.“ Kenji kývne a seběhne dolů, kliček chvili zkoumá v ruce. První část ma za sebou, je v jeho blízkosti. Klíček zacvakne mezi své. Po chvilí seběhne Alex a Miko dolů a miří do auta. Po cestě vysadí Kenjiho kde si řekne. Za půl hodiny ho tam i vyzvednou s 2 taškami. Kenji zamíří do bytu. Alex s Mikem tam zmizí hned po příjezdu. Kenji zkouma byt. Je vybaven pěkně. I s koupelnou, ložnici s televizi a pohovkou. Obývak i kuchyně pochopil že je dole pro všechny. Seběhne dolů a veme si tašku z jídlem co si dovez také a jde je vyskládat do lednice a komory. Zastaví s u dveří do Kenjiho bytu. Je slyšet že něco píše. Šramotí tam papíry a vrčení. Asi mu něco nejde. Usměje se začne poklízet věci kam patří.Když prochazí kolem Yochiho dveří je ticho. Vyběhne nahoru a jde spát.

Rano se Yochi probudí první nachystá snidani, rychle si veme věci a mizí do školy, následuje ho Miko, Alex zatím poklidí nadobí a vyrazí do práce. Kenji se probudí poslední a najde celý dům prazdný. Jen v kuchyni má nachystanou snídani a vzkaz od Alexe, že museli jit a nechtěli ho budit. Ať se zatím zabydlí. Kenji se nasnída a jede do firmy. Když se vratí je Yochi jako první doma. „Yo si tu sám?“ „ Jojo odpadla nam hodina tak se jdu učit potřebuješ něco?“ „ Ne ne dobrý jen jdu zkoušet, abych tě nerušil“ „ Ne to je dobrý.“ Kenji se odmlčí a vyběhne nahoru. Yo zatím poslouchá co bude dál. Po chvili ho slyši sebíhat dolů a ze zkušebny se začína linout přijemná melodie. Yo se zvedne a pootevře dveře aby lépe slyšel. Zabere se do učení a usne u toho. Neslyší že ho Kenji asi 4x volá. Kenjimu to nedá, Yo se mu neozívá? Přestane hrát a dojde k pootevřeným dveřím do jeho bytu. Nakoukne dovnitř.

Yochi spí na zádech, rukou ma zakryté oči, Kenji se protáhne dovnitř a tiše projde k jeho posteli, vypne televizi, pak mu pohled sjede na počmaraný blok na nočnim stolku. Rozechvěle ho bere do ruk a otevře v místě kde je vložená tužka. Čte chvíli a pak se zarazí, jeho pohled spočine na Yo. Jeho pohled je zvláštní.. ten text.. divnéé... opatrně sešit položí zpět. Sehne se nad něj a zakryje ho dekou. I přesto mu to nedá prsty lehce přejede po jeho rtech. Yo něco zamručí a olizne se, jazykem tak přejede po jeho prstech. Kenji ucukne rukou.Tohle nesmí, musí pryč. Vběhne rychle do obývaku a mizí nahoře v bytě.

Yochiho probere hluk z chodby. Bratr dojel s Mikem. Zmateně se zarazí a podíva se na televizi, je vypnutá,neni si vědom že by ji vypl. Přejede si prsty přes rty, připadne mu jako by ho někdo lehce líbal a blok? Není na svém místě. Zmateně se protáhne a jde do zkušebny. Alex se ho hned mezi dveřmi ptá „Kde je Kenji?“ Yo na okamžik stuhne, vždyť tu zkoušel, jaktože je pryč? „Nevím usnul sem při učení,ale byl ve zkušebně.“ Alex mávne rukou. Yo se zamyslí, že by on? „Pudu se po něm podívat.“ Vyběhne nahoru po schodech a zaposlouchá se. Slyší z jeho pokoje téct vodu. Je tu. Yo zakašle „ Kenji můžeš dolů?“ Zaslechne zaklení „Sakra, jojo hned tam dojdu.“ Yo zmateně kouká na dveře. „Děje se něco?“ „Ne dobrý.“ „ Dobře jdu dolů.“ Yo seběhne rychle do zkušebny „ Bracho du koupit něco k jídlu. Kenji už de dolů.“ Alex kývne nepřitomně hlavou a Miko si zatím hraje s paličkou a sem tam trefí Alexe do hlavy. Yo se usměje. Veme peníze a vyběhne ze zkušebny ke vchodu. Po cestě vrazí do Kenjiho. Ten ho tak tak chytne aby nespadl. Chvíli se na sebe dívají. Jeho jasně modré oči se vpíji do jeho. Yo přivíra oči jako by někam padal.Do velkých hlubin moře. Kenji se otřese a zavrčí „ Dobrý?“ Yo se probere „ Ano a promiň. Chceš něco koupit?“ Snaží se rychle odvést téma od toho co se teď stalo. „Jo.“ nadiktuje mu co a hledí za ním jak odchazí. Sotva zaklapnou dveře opře se o zeď drží se za hlavu a kouká z okna jak mizí zahradou pryč. Co to sním dělá.... hlasitě se nadechne. Nesmí, rukou přejede po zdi a zatne ji v pěst. Nesmí. Vejde do zkušebny a sedne na sedačku.Natáhne se po textu který tam nechal Yo, je to ten stejný co měl v deníku. Po pár řadcích se zarazí. Text je změněný,ale proč? Ozve se lehké cvaknutí dveří a Yo je zpět i s jídlem. Každému podá to co si objednal. Sedne si na opěradlo pohovky, natáhne se s porcí ke Kenjimu. Ten si ho veme a usměje se. Yo zrudne. Kenji si ho prohlíží u jídla, velmi pomalu přitom jí svou porci. Něco se změnilo, uhýbá pohledem, rudne. Že by se mu to povedlo? Může jen doufat. Všichni dojí a Alex zavelí „De se spat stejně tu napůl spíme.“ Nikdo neprotestuje. Yo se zvedne jako první a rychle mizí do svého bytu bez přaní na dobrou noc. Alex za ním zmateně koukne. Rozejdou se i ostatní do svých bytů.

Yo zavře dveře a opře se o ně. Co to je? Slyší jak jdou nahoru. Opatrně vyleze z bytu a vyjde pár schodů nahoru,jestli něco uslyší.Ale je ticho. Co to sním udělal? Seběhne tiše dolů a vejde do svého bytu a dveře zamče. Přejde k deníku a prohlíží si ho. Musel tu být. Listuje stránkami a pátra po stopách. Třeba se mýlí. Přejede prsty po hřbetu knihy. Ne nemýlí, musel tu být. Lehne si do postele a začne psát tam kde skončil. Mění pozice. Chvíli je na posteli, za okamžik na zemi a píše a píše.

Uběhne asi hodina a Yo se posadí a opře se zády o postel,zaposlouchá se. Kenji je v bytě nad ním. Slyší ho chodit ze strany na stranu. Ani si toho nevšiml.

Napřed slabě zavolá „Kenjii“ Nikdo se neozývá. Zkusí víc. „Kenjii!“ Kroky nad ním utichnou „Ano?“ „Spíš?“ „Ne už hodinu ti pochoduju nad hlavou, vola mi znamý.“ Yo stichne. Vůbec to neslyšel. „Proč se ptáš?“ Yo se zakoktá „A a mohl by si dolů?“ „ Jasně. Hned sem dole.“

Yochi zatím odemče byt a přeběhne do zkušebny i s deníkem. Slyší jak sebíhá dolů. Rychle si sedne na pohovku a čeká na něj. Kenji se objeví ve dveřích. „Stalo se něco?“ Yo na něj chvíli vyjeveně kouká „Pojď mi pomoct stímhle.“ Podává mu blok s hotovou písní. Kenji se zachvěje a vezme ho. Doufá že na to nepřišel. Nakoukne do textů a ztuhne. Je to ten původní text. Yo si ho zvědavě prohlédne „Děje se něco?“ Kenji se zarazí a přemýšlí jak se neprozradit. „Ne ne ,jen je dobrá a to hodně.“ Tiše přejde za klavesy a začne si vyťukávat melodii. Pak se do pisně vžije jako do divoké řeky a začne ji po svém krotit. Yo ho sleduje. Až nyní si uvědomí jak došel. Má na sobě jen volné bílé kalhoty černé obtáhlé triko, bosý a z vlasů mu odkapávala voda. Kenji ucítil jeho pohled.Díval se na něj jinak.Trošku se pro sebe usměje a pokračuje dál. Když dohraje pozvedne hlavu a podívá se na něj. „Dobrý?“ Yo se lekne ,odtrhne oči od jeho těla a špitne „ Skvělý“ Kenji se usměje „ Chceš si to odzpívat?“ Yo nadskočí „ Jo“

Ujme se mikrofonu a zaposlouchá se do hudby. Začne zpívat, první část odehrají dobře,ale u druhé si Yochi všimne že Kenji zatíná zuby a zpomaluje. Okamžitě přestane zpívat a přiskočí k němu „ Co se děje? Je ti něco?“

Kenji se zachvěje když cítí jak se o něj opírá „ Ne to je dobrý,jen mam namoženou ruku z tý brigady. Ráno to bude v pohodě.“ Yochimu to nedá a chytne ho za ruku. Podívá se pod obinadlo.

Na spodní straně ruky ma ránu a fialové fleky. „Jen natáhl jo!“ Kenji sleduje zhora jeho rozčepířené vlasy,začnou mu tmavnout oči, nejraděj by udělal něco jiného.Ale nesmí. Yo se lehce dotkne rány a začne zní téct krev.Zděšeně se na něj podívá, ale Kenji má zavřené oči a zatlé zuby, aby nevykřikl bolestí, jen tiše syčí.Ucukne s rukou,ale Yochi ho znovu za ni chytí.Podíva se na něj nahoru znovu. Proč.. kdyby byl mladší,vypadá jak on. V jednu chvíli zapochybuje že by to byl Kenji z Neroxu.Ale co by dělal tu? Hloupost,myšlenku potlačí. Začne na něj křičet „Kdyť tam máš zánět!!“ Kenji se pod jeho dotyky chvěje. Yochi si ani neuvědomil, že mu po ráně jemně jezdí prsty. Dívá se do zdi a zahaní myšlenky ,pak ruku vytrhne Yochimu ze sevření. „To je dobrý.“ A vyběhne po schodech nahoru do svého bytu. Musí od něj pryč. Hned. Yochi vyběhne ze skušebny a dorazí ke schodům, slyší jen jak klaply dveře. Co to snimi jen je? Co se to děje. Yochi se chytne za hlavu a snaží se potlačit divné pocity. Náhle uslyší zhora výkřik. Už neotálí ani vteřinu a vyběhne nahoru, rozrazí dveře. Kenji sedí zkroucený na zemi, sténá bolestí. Triko má napůl svlečené a z obnažené rány mu kape krev na podlahu. Yochi k němu přiskočí, ránu okamžitě stáhne zpět obinadlem. Chytne ho za zdravou ruku a táhne ho dolů. U vchodu ho ale Kenji zabrzdí „Já dal nejdu.Takhle ne.“ Yo zastaví a kouká na něj. Kenji tam stojí jen v kalhotech a bosý.

Pohled mu spočine na jeho hrudi a chvíli zírá, pak se nadechne,vběhne do svého pokoje. Za okamžik se vrací s koženou bundou a pomůže mu do bot.“Snad ti padne.“ Shodou okolností padne. Yo sním vyběhne na ulici a miří do metra.Jede sním do nemocnice.

Když Kenjiho ošetřují Yo čeká v čekárně sem tam se podívá přes sklo na něj.Přemítá si v hlavě tváře odkud ho zná. Jak Kenji živě debatuje s doktorem pohodí hlavou a vlasy se mu rozletí kolem obličeje. Yochi vykřikne nahlas na chodbě „Je to on!“ a začne zírat.,když si uvědomí že to řekl na hlas tak si zacpe pusu a začne couvat ke zdi. To není možné. Znovu se na něj podívá a jejich pohledy se setkají. Kenji vypada dost zamračeně a zamyšleně. Yo sklopí oči a začne si pískat. Po chvíli Kenji vychází s ošetřenou rukou z ordinace a lékař zaním ještě volá „Antibiotika a 4 dny vklidu! Je ti to jasný!“ Kenji mávne rukou „Jo jo vím“ Yo zvědavě nakoukne, proč tak na něj volá?

Kenji do něj žďuchne „Jdeme“ řekne to tak zvláštně tvrdě. Yo se lekne a zařadí se vedle něj a sleduje ho za chůze z boku. Kenji najednou zastaví otočí se prudce k němu. „CO JE!“ Yo od něj uskočí „ Nic“ špitne. Kenji zrychlí krok a Yo mu tak tak stačí. Vyzvednou léky a mlčky jdou do metra. Míří opět domů. Když schází po schodech dolů Kenji se najednou prudce k němu otočí a přimačkne ho na zeď. Dívá se mu přitom do očí, přerývaně u toho dýchá „ Nejsem si teď sice jistý na co si přišel, ale mlč!“ Začne od něj odchazet.

Yochi chvíli stojí jako opařený a lapá po dechu.Pak ze sebe vykoktá „ Ta Ta Ta bunda je tvoje!“

Kenji stuhne a zastaví se. Přišel na to. Natočí dozadu hlavu a přivřenýma očima ho sleduje „Ano“

Yochi uděla krok dopředu „ Proč to tajíš kdo si?“ Kenji se otočí celý, těch pár kroků co je dělí přejde velice rychle a znovu ho přitlačí na zeď.“Nechapu jak si nato přišel!“ Yochi se na něj podívá „ Daroval si mi ji před 3 mi lety sám.“ Kenji stuhne. Netušil že si to pamatuje, udělal chybu.

Zalže „ Myslím že si to pamatuji, takový malý skrček,co tam pobíhal.“ Yochi se zamračí „ Nejsem skrček“ a stoupá si utoho na špičky.I tak mu nesahá ani po bradu. Kenji se usměje, teď nesmí. „Odpověz mi proč? Proč to tajíš a proč si skončil!“ Kenji ukaže na zraněnou ruku.“Díky ní sem skončil“ Yochi na něj zvědavě koukne. Kenji se kysele usměje „ Ano díky ní. Když mi bylo 15 zjistili že mam rakovinu vkostech. Odešel sem raději sám a hned.Nechtěl sem ani bojovat a vzdal sem to že by se to zpravilo. Ale v ten den, kdy jsem oficialně končil viděl sem tam tebe.Ty si mi ač si to sám nevěděl dodal silu stím bojovat. Podstoupil jsem vše co šlo a uzdravil se.Ale doteď sní mám problémy. Nesmím ji tolik namáhat. Navíc to zranění.A tu bundu“ zamyslí se jak to říct „ tu jsi dostal jako dar, zato že si tam byl, a že si mě dostal sem.“Yochi se o něj opře hlavou a lehce oddychuje. „Tak proto, ja viš, byl jsi můj idol a jsi. Bylo mi 13 a zklamalo mě to že si skončil,ale pak když sem slyšel tvou poslední píseň,donesl mi ji Alex ..já..“ stichne. Kenji se na něj dívá dolů. Silně ho obejme „ Chtěl si dokázat že jsi taky tak dobrý, nemam pravdu“. Yochi se zachvěje „JO“

Kenji si uvědomí co dělá a pustí ho, nesmí prostě nesmí. Otočí se k němu zády a jde pomalu po schodech dolů. „Tak jdem“ řekne přes rameno. Yochi se probere a doběhne ho.Byl nyní zmaten ztoho co citíl „ Kenji...“ „Ano?“ „ Promiň.“ „ Za co? Teď jsi pro mě ten idol ty.“ Yochi zrudne a zařadí se raději za něj aby to neviděl. Kenji to ale pocítil a lehce se usmívá.

Žádné komentáře
 
"Texty a obrázky z tohoto webu nekopírovat bez svolení vlastníků."