Gecumei

Od Kurama-senpai

Black Cats 3 -Zjištění

Uběhnou další týdny a konec se blíží, Yochi na Kenjim pozoruje že je den odedne nervoznější. I přes slib matky, že ho do konce vynechá je donucen jezdit to firmy a tráví tam více a více času. Rozhodne se tedy alespoň uskutečnit plán 2. Rozeslal pozvánky na konkurz. 10 kapel z města a blízkého okolí a první 3 vítězové pod jeho firmou vydají DVD. Kenji jim zařídí účast,sice mělí být zařazeni až další rok,ale Kenji to schválně posunul.Věděl co vnich je. Horší bylo, že měl sedět v komisi a nemohl tedy hrát snimi. S otcovým věrným přítelem,který se stará o firmu se nakonec dohodl jinak. Na koncert se připraví tak aby ho nikdo nepoznal. Vystoupí a rozhodnutí udělá jako by přes telefon. Kenji zatím sedí na stole a vypisuje do deníku časy kdy která skupina má hrát. Pak se vytratí. Saito si pročítá papír a zakroutí hlavou. Jak jen to chce Kenji stihnout. Starat se o firmu a být ještě v kapele.

Kenji utíká domů a Yochi ho mezi dveřmi divoce vítá. Ihned mu hlasí co se stalo. Kenji ho radostně obejme. Hned na to má telefonát a Yochimu se to vůbec nelibí, poslední dobou mu pořád někdo volá. Netuší kdo, ale pokaždé zmizne. Dneska byl ale telefonát jiný, Kenji byl naštvaný a něco zlostně štěkal do telefonu. Copak se asi stalo?

Kenji mluvil se Saitem o připravách a Saito začal hned z ostra „ Kenji máme menší problém. Hitoshi dělá zle. Musíme si dát na něj pozor. Začíná zas spřádat intriky.“ Kenji zlostně zavrčí „On snad nedá pokoj, to že byl tatův mazánek neznamená že za mě to tak bude také.“ Saito se odmlčí. „ Snaž se ho hlídat prosím tě. Kdoví co vyvede.Nesmíme mu dát žadnou šanci ani záminku.“ Saito odpoví „ To je samozřejmé. Tenhle už se nadělal dost problémů,mám tu nováčka. Zkusím ho strčit pod něj ať víme co tu chystá.“ Kenji zavrčí „ Dobře,ale aby nám ho nezpracoval.To by byla škoda.“

Saito se zasměje „ Toho se neboj, ten kluk je tu napraxi, a chce být tu až dokončí školu, neudělal by nic co by mu to zkazilo.“ Kenji se konečně usměje „Dobrá, pak mě sním seznamíš.“

Yochi celou dobu poslouchá za dveřmi,ale nic z hovoru neslyší. Zlostně jde k sobě do pokoje a veme si pár věcí, tiše vyběhne nahoru a míří do bytu Kenjiho. Zaklepe „ Pojď dál a nemusíš klepat.“ Yochi vstoupí. Kenji sedí na posteli jen v kalhotech a suší si ručníkem vlasy. Yochi zrudne a kouká se jinam. „ Jen sem si skočil pro pár věcí.“ Kenji se postaví a uvolní mu místo v poličce. Sedne si zpět na postel.Yochi si tam vyskládá par kousků oblečení a sedne si do křesla. Kenji ho sleduje zpod ručníku jak je nervozní. „Copak je?“ zeptá se provokativně. „Nic jen ste mi mohli za celou tu dobu zpravit ty dveře.“ „Ty tu nechceš semnou být?“ „Ne to né, ale prostě, nechci tě rušit.“ Kenji ho se na něj podívá a hodí ručník na druhé křeslo „Ty mě nerušíš nikdy.A mazej spát zítra máme velký den“ mrkne na něj. Yochi zrudne ještě víc „ Tak se otoč.“ Kenji se usměje a otočí se k němu zády, přitom ho ale sleduje v zrcadle před sebou a hltá ho pohledem. Yo se začne zeslékat a nechá si jen kalhoty, zmizí pod dekou. Kenji se usmívá a mne si bradu. Pohodí hlavou až se vlasy rozletí kolem, zaslechne jen kratký sten z postele. Tiše prohodí „ Jsem si nevšiml že máš malé tetování na rameni“ Yochi zatají dech, jak to ví? Pak se podívá před něj, je tam zrcadlo. „ KENJII!!“

Kenji se rozesměje a otočí se k němu „ Je hezký nahodou.“ Yo zrudne a zavrtá se pod deku. „A ty nadrženej“ otočí se k němu zády a dělá že spí.Kenji si sedne na kraj postele, okamžik ho sleduje, pak vypne světlo a lehne si. Yo poslouchá jestli už usl a pak se otočí k němu, natáhne ruku že ho obejme. Když náhle Kei se otočí a políbí ho. Yo vypískne jak se lekne. „Dobrou noc“ Kenji ho k sobě přitáhne a usne. Yo chvíli překvapeně kouká a pak se zavrtá víc k němu a usne také.



Ráno vyraží do studia. Pro Kenjiho je to těžké, musí předstírat že to tam vůbec nezná a nechal vést Alexe,aby se nahodou neprozradil. Saito si je v dalším patře vyzvedne, občas na Kenjiho mrkne. Yochi ho zatahá za rukáv „ Proč to dělá?“ Kenji se zarazí „Kdo a co?“ Yo se zaksichtí „Ten zástupce, pořád na tebe mrká“ Kenji si toho teď všimne a mrkne na Saita a lehce pohodí hlavou směrem k Yochimu že je to on. „Nevím třeba se mu líbím.“popíchne ho.Yochi se na něj pověsí a majetnicky ho drží „Ne ne jsi jen můj“ Kenji se usměje. Vejdou do zkušebny a okamžitě jde každy ke svému a dolaďují si aparaturu podle svého. Za chvíli je Saito vybídne k hraní. Začnou tedy, a dají do toho vše. Když skončí je ve zvukovně ticho. Yochi nervozně přešlápne a šeptne „ Kluci tohle je zlý, jsou tam ticho.“ Alex začne být nervozní také, Miko kousá paličku a Kenji sleduje okno přednimi a přemýšlí co se děje. Náhle ticho prořízne Saitův hlas „ Kluci tohle bylo skvělý postupujete do první 5 tice.“ Yochi zavřeští radostí a skočí Kenjimu kolem krku.Pak si všichni placnou. Vypochodují ze zkušebny ven na chodbu, kde už na ně Saito čeká s papírem v ruce. „Dojděte zítra, rozhodne se mezi vámi a dalšími 4mi skupinami.“ Kluci kývnou a Kenji mrkne na Saita a ten mu ukaže prstem že byly skvělý.

Vyrazí tedy směrem k výtahu, když náhle odněkud se vynoří Hitoshi a skočí přímo na Kenjiho a začne „ Kenjičku kdepak si byl, nechal si mě tu samotnýho.“ Kenji se lekne a snaží se ho ze sebe shodit dolů.Pohledem se snaží najit Yochiho a ten na něj kouká s vytřeštěnýma očima co to je. Najednou se rozběhne chodbou k výtahu a ujede jim. Alex s Mikem koukají za Kenjiho,Hitoshiho a ujiždějící výtah. Kenji se naštve,tohle neměl dělat. Napřáhne se a vrazí Hitoshimu pravej hák přimo na bradu.Ten odletí kousek bokem až narazí zády o zeď. Miko užasle hvízdne. Kenji přes rameno jeho směrem prohodí „ Ty už na mě nikdy nehrab!“ Kluci ho obklopí každy z jedné strany a jdou směrem k výtahu. Za zády uslyší „ Tohle mi zaplatíš kriple!Draze zaplatíš.“Miko se otočí, hodí po něm paličku a ta ho trefí přímo mezi oči. Hitoshi sjede dolů podel zdi na zem a tře si čelo. Na chodbě je ohlušující výbuch smíchu a všichni si ukazují na Hitoshiho. Ten si otíra krev ze rtů. Ve výtahu se Alex otočí na Kenjiho „Co to bylo jako?“ Kenji sklopí hlavu „ Bývalý spolužák ze školy, tohle mi děla poslední dva roky a nevím proč.“ Mezi dveřmi spatří jak doběhne na chodbu Saito s foťákem v ruce a fotí si Hitoshiho „ Super model , tohle se bude vyjímat v měsíčnim výkazu nejlepšího zaměstnance.“ Dojde pak ke klukům,omluví se jim,strčí u toho Mikovi do rukou fotky co stihl nafotit. Alex nad tím mávne rukou. Saito se otočí na Kenjiho „Dobrý ta ruka?“ Kenji stuhne „ Jojo dobrý, večer to zaleduju.“ Alex se ukloní poděkuje a jedou dolů.Alex hned začne do Kenjiho strkat ať jde za Yochim. Ten sedí ve vestibulu v křesle a pročítá si časopis.Sednou si kolem něj. „Bože Kenjiii“ vykřikne Alex „Miko val sehnat led okamžitě.!“ Yochi pozvedne zrak a vidí co ostatní. Kenjimu ruká otíká a modrá. Kenji si ji drží a zasténá „ To je dobrý stačí na to ten led.“ Yochi vykřikne „Co se ti stalo?? Proboha!“ Alex mu hodí fotky co dostali mezi dveřmi výtahu od Saita, jak tam sedí Hitoshi u zdi s rozbitou pusou. Pak fotky jejich jak se smějí a ksichtík Mika i hod paličkou a zásah. Yochi je mlčky sleduje. V určitý moment by mu přišli vtipné,ale né teď. Podíva se na Kenjiho. Ten má stáhlý obličej bolestí a pokouší se usmívat. Kenji tiše prohodí „ Aspoň vidiš co je zač.“ Yo kývne „ Jo vidím. Keii,“ podívá se na něj „ jáá...“ odmlčí se. Kenji na něj mrkne. Yo zrudne a sedí dál. Alex najednou stoupne veme led co donesl Miko a chladí Kenjimu ruku. „Miko val pro auto, tohle nevypadá dobře. Musí do nemocnice a hned.“ Miko kývne a utíká k východu. Yochi na Kenjiho kouká vyděšeně. Teď si teprv všiml že je to ta ruka. Celý zbledne. Alex sice neví proč, ale věří bratrovi že to není dobré ale vůbec. Rychle Kenjiho podepře, Yochi posbírá jejich věci a utíkají k východu. Miko už tam čeká s autem. Jedou okamžitě do nemocnice. Po 20 min vychazí z ordinace Kenji s dlahou na ruce a naštvaný.“Já ho zabijuu kripla jednoho!“ řve na celou chodbu. Kluci ho obklopí. Z ordinace vyleze doktor a stáhne si za překvapeného výrazu ostatních Yochiho do ordinace. Yochi kouká vyjeveně a doktor začne „ Kdo mu to udělal?“ Yochi tiše pípne „Hitoshi“ Doktor ho plácne po rameni „ Neboj se mě mluv normalně.“ Yo kývne „ Něco udělal a Kenji ho zmlatil.“ Doktor kývne „ To se dalo čekat, ti dva se nenávidi dlouhou dobu. Ale tohle už Hito přehaní.Dohlídni na něj prosím ty, na mě nedá. Ještě pár takových úrazů a skončí úplně. Má kosti hrozně křehké po těch zakrocích, chvili potrvá než to bude v pořádku, a každa taková to věc mu ji jen oslabuje.“ Yochi kývne. Vyjdou spolu na chodbu. Doktor Kenjimu vlepí pohlavek „ty horká palice dubová, vím že si nenecháš jen tak něco líbit, a že braníš lidi kolem sebe který máš rád,ale kroť se. Už sem totu řek tvýmu mladýmu. Ještě párkrat a končíš.“

Kenji sklopí hlavu „Jo ja vím promiň.Ahoj.“

Odchazí po chodbě k autu zpět a Miko se divně usmívá „Co to bylo zač? Kdyť se ktobě choval jak bůhví kdo.“ Alex vyzvedává léky, a Kenji opřený o Yochiho prohodí „No on je kdoví co,“ zasměje se „ Je to můj děda.“ Miko zůstane stát s otevřenou pusou a pak je doběhne „ Aha.“ Dojedou domů a sednou v obýváku. Smutně se sledují. Yochi je opřený o Kenjiho a tiše zasténá „ Asi sme skončili co?“ Kenji ho chytne za bradu a podívá se mu do očí „ Ne ne jen tam jeďte dáte to i bezemne.“Alex se postaví „ Udělame to pro tebe.“ Kenji se usměje „ Já si pudu lehnout jo, ty léky začínaj zabírat.“ „Jasně odpočiň si.“ Kenji se vydá po schodech nahoru, u bytu si nechá pootevřené dveře a poslouchá jak hrají. Yochi napsal něco nového a teď teprv poznal co tam chybí, on... Psal to tak jako by tam už byl odjakživa.. poslouchal ty pasaže a věděl přesně kde a kdy.. bože to je krása.. vezme papír a zdravou rukou si něco načmára na papír a usne. Když se probudí není Yochi u něj. Přejede rukou po prázdné půlce postele. Kenji sejde opatrně a potichu dolů, i s papírem v ruce. Sedne si ve zkušebně ke klavesám s deníkem Yochiho a začne zdravou rukou lehce vyťukávat tony písně.Snaží se vše si zapamatovat co nejrychleji to pude. Náhle ho někdo chytí za ruku a Kei se lekne „Co tu dělaš proboha!“Yochimu oči mu ve tmě svítí. Kenji ho zdravou rukou chytne a políbí ho „ Nic, jen sem si musel něco zkusit...“ Yochi se mu opře hlavou o hruď a řekne „ Tak mazej nahoru a spát.“ Kei se usměje. „Dobrá ale nejdu sám.“ Yo zrudne a i přes tmu a jen problikávající pruh z obyváku skrz dveře to Kei vidí. Skloní se nad něj a hladově ho políbí. „Pojď deme.“ Yo ale zůstane stát. Kei přemýšlí co je? „Nepůjdu, nechci aby ses zranil ještě víc.“ „Ne ne, pudeš.“ Kei ho chytne zdravou rukou a vede ho po schodech nahoru. „Stejně potřebuju pomoct.“ Zavede ho do koupelny a pustí vodu. Yochi začne couvat „ Hej co je?“ Kenji se k němu otočí zády „ Potřebuju pomoct.“ Yochi rudne víc a víc .“ Ale jááá...“Nakonec se odhodlá a začne mu stahovat triko opatrně dolů. Až teď si všimne že i on má tetování ale on přes půl zad. Sice viděl že tam něco má,ale nevěděl přesně co. Nyní to viděl zblízka. Je to černý drak, který se mu táhne přes celou šíři zad, a když Kei pohl rukou vypadalo to jako by cenil zuby. Lehce přejel prsty po hlavě draka. Vypadal jako živý. Kenji se pod jeho dotykem zachvěl, Yo se lekl a rychle mu sundal tričko, couvl o krok dozadu. Kenji se prudce otočí , oči mu svítí v pološeru jako šelmě na lovu, přitáhne si Yo k sobě a začne ho hladově líbat , zadychaně prohodí „Kam pak“ Yochi zasténá, ruce mu sjedou na jeho záda,podvolí se mu. Kei ho zatím pevně drží zdravou rukou. Na chvili přestane a oba přerývaně dýchají.Yochi se o něj opíra hlavou. Kei ho políbí na krk „Nikam nechoď.“ Yo kývne a vezme houbičku a začne mu umívat záda. Když je hotov , odběhne do ložnice pro tričko a pomůže mu se obléct, kalhoty tam nechal. Přesunou se do ložnice. Kenji si sedne na postel, Yo do křesla, a sledují se. Kei si začne sundavat rifle ale nevede se mu to. Yochi mu celý rudý nakonec pomůže a i obléct se do těch kalhot volných co tam nechal. Kei si lehne na postel a oddechne si. Yochi odběhne uklidit koupelnu a za chvíli stojí vedle postele „Potřebuješ ještě něco?“ „ No hlad mám,ale to zaspím“ odpoví Kenji. Než se ale naděje tak Yochi mizí dolů. „ Kam deš??“ volá na něj.Ale to už klapnou dveře a je v domě ticho. Kenji se chytí za hlavu „Kam zas šel.“ a zavrčí když mu zakručí v žaludku. Musí usnout. Asi za 5 minut uslyší dusot po schodech nahoru. Zmateně si sedne a kouká na dveře do chodby co je. Objeví se v nich Yochi a drží 2 baličky v rukou. Kei se opře o pelest a zvědavě nakukuje co to je. Yo kopne boty pod postel a sedne si vedle něj, otevře první baliček a nachystá ho. Donesl mu jídlo téplé jidlo o 11 hodinach vnoci. Kei na něj kouká a přemýšlí kdo by to udělal? „ Děkuju“Opatrně si veme baliček na sebe a začne jíst. Kouká přitom na Yo který drží druhý a rozdělává ho. „To je co?“ Yo zrudne „ To je moje, taky mam hlad.“ zakručí mu přitom v žaludku a zrudne ještě víc. Hůlkami rychle pořádá ryži a kousky masa. Za okamžik mají oba dojezeno, napijí se džusu co byl v sačku s jídlem také. Kenji začne zívat a Yo se zvedne „ Yo zůstaň tu prosím semnou“ Yo se zarazí mezi dveřmi když jde do kuchyně dát prazdné misky. „Dobře,jen to poklidím.“Zmizne v kuchyni, pak se tiše protáhne na chodbu a sleduje jestli už usl, snaží se proběhnout na chodbu hlavní a dolů do svého bytu grr stále bez dveří. Kei jako by to tušil „ Prosímm“ Yo se zarazí uprostřed schodiště a vratí se zpět. Sedne si vedle něj. Kei ho chvíli sleduje. „Ty se bojíš?“ Yo zrudne a lehne si vedle něj , zády k němu a oblečen. Kenji ho k sobě otočí „Yochi??“ Ten na něj bojácně kouká. „Ano“ řekne třesoucím se hlasem. „Ty se mě bojíš?“ Yo odvratí oči „ Jáá nevííím, ja dneska to co se stalo, bylo kvůli mně.. nechci aby se ti něco stalo. Už ne.“ Kei kývne „ Je to na tobě. Ale pokud chceš být tu tak zeslíkat, v hadrech mi tu spát nebudeš.“ Yo zrudne a chytne si triko. „ Ne!“ Kenji ho zatahá za triko, „ Dolů stím.“Yo chvili strhnule sedí a pak si triko před ním přetáhne přes hlavu a nechá aby se díval.Stáhne si tím i gumičku z vlasů a ty se mu rozprostřou po zádech. Kei se natáhne a začne si s jedním pramenem hrát, hladí ho i po zádech. Yochi zasténá „ Raděj půjdu dolů“ Kei stáhne ruku „ Promiň.“ Lehne si zatím na záda a kouká do stropu. „Nebudu se dívat. Pokud ti to vyhovuje takhle.“ Yo nepatrně kývne. Doteď se míjeli. Buď dříve došel Kei a dávno spal, nebo opačně.Takhle ve stejnou chvíli byly spolu podruhé. Nechtěl at ho vidí. Styděl se. Poočku ho sleduje a rychle tedy ze sebe sundá ostatní věci a zmizí pod deku. Vystrčí jen hlavu „ Dobrou“ „Dobrou“ Kei za chvili cítí jak se vedle něj pořád vrtí „ Tak co je?“ „ Není tu ten druhej polštář.Kde je?“ „Ve skříni.“Yo se zepře na rukách a kouká na něj, „A jak to?“ „ Dal sem je vyprat a nemohl ty další 2 najít. Pak sem našel jeden a ten druhý vím že tu někde je,ale nevím kde.“ Yochi zasténá „vím kde je“ Obmotá kolem sebe deku a zvedne se. Doskáče k jedné skříni a vytáhne ho.Hopsá zase zpátky. Při cestě se ale zamotá a padne přimo na Keie. Hledí si do očí a Yo špitne „ Promiň.“ Kei ho ale nevnímá.Dívá se mu hluboko do očí, vidí vnich lásku i strach. Opatrně ho zdravou rukou rozmotá z deky, a nechá ho ležet na sobě.Pevně ho chytne kolem pasu a usíná. Yo ale sleduje jeho obličej. Chce aby otevřel znovu oči. Pozvedne se na loktech a posune výš až k jeho rtům. Sám ho z ničeho nic políbí. Kei překvapeně otevře oči a zachroptí „Co to děláš?“ To ho Yo políbí znovu a Kei ztuhne, Yo se totiž pokouší dostat k němu pod druhou deku. Kei je tak překvapený že neví co dělat.Yochi se nasouká pod jeho deku a leží polonahý na něm.

Kei rychle dýchá ale stále se drží. Yo ho znovu políbí, a zajede mu rukou pod triko. Cítí jak mu stuhly svaly na břiše. Podívá se na jeho obličej,ale Kei kouká do stropu a oči mu svítí jako v horečce. Cítí co to sním dělá. Chce ho, a moc po tom touží. Yo se toho zalekne. Sledujeho jak přerývaně dýchá a bojuje stím jestli ano nebo ne. Položí mu hlavu na hrudnik a lehce mu dýchá na krk. To už Kei nevydrží, přetočí se sním a uvězní ho pod sebou. Hladově a vašnivě ho líbá, ruce bloudí po jeho těle. Yo cití tu touhu, začne ho vypětím bolet tělo. Zasténá. V tu chvili jako by se Kei probere. Stáhne se zpátky. Lehce ho obejme políbí do vlasů a šeptne „ Necháme toho ano,ještě není ten pravý čas.A nechci na tebe spěchat.“ Yochi kývne, počka až se překulí zpět na záda opatrně si na něj lehne a začne usínat. Cití jak se jeho tělo pořád třese. Musí stím asi hodně bojovat.


Když se Kei probere kluci jsou již pryč.Na stolku najde vzkaz, podívá se na hodinky, za 20 minut začínají. Seběhne dolů a tam najde kopii celé písně, text i notovou osnovu. Kei ji zběžně projede pohledem. Je setsakra dobrá. Položí texty na stůl zpět a jde do kuchyně udělat si kafe. Nyní si všimne že na stolku je hozený plyšak Yochiho, kterého má pro štěstí. „Sakra“kmitá pohledem co by mohl udělat.Pokouší se mu zavolat,ale má ho vyplý. Rozhodne se, ani nemusí věděl že tam pojede tak jako tak, tohle mohl použít jako důvod. Pracně se obleče a hodí plyšaka do kapsy.Zamče dům a utíká na metro. Když se ocitne ve studiu, lidi mu uskakují z cesty. Kenji proběhne kolem recepční a ta hned začne „ Dobrý dne pane, došli vám nějaké papíry,sekretářka vám je nechala na stole.“ Kenji kývne „Dobrý den a děkuji.“ Vběhne do výtahu a netrpělivě klepe na stěnu. Jakmile dorazí do požadovaného patra vyběhne ven a míří přímo ke zkušebně. Po cestě ho zdraví lidé. V rychlosti a ze slušnosti jim odpovídá a kývá hlavou na pozdrav.Doběhne až tam a Saito se objeví přímo předním. „Co tu dělaš proboha!“ zpřísní hlas. Kei se zadýchaný opře o zeď „ Jen sem přinesl tohle.“ a mává mu s talismanem před nosem. Saito ho zaraženě sleduje „Ti by potřebovali něco víc. Dnes to nejsou oni, jsou jako vyměnění.“ Kenji se podívá na plyšáka „Saito sežen mi mikrofon, rychle.Jo a Yumiko ať připraví led.“ „ Kenji to nemyslíš važně že ne?“ Kenji se nadechne „ Prosím.“ Saito sním zatřese „ Pane Kenji, kdyť se zmrzačíte.“ Kei má ale odhodlaný výraz. Saito pokrčí rameny „ Je to na vás pane“ a zmizí. Za chvíli mu donese mikrofon, Kenji si ho veme a tvář se mu zkřiví bolestí. Saito k němu přiskočí, ale Kenji ho chytne za rameno „To je dobré, děkuji ti moc.“Tiše otevře dveře do zkušebny a protáhne se dovnitř. Ví přesně kdy má začít.


Yo zrovna začne spívat svou část duetu


Mé srdce bolí, ty v dali mizíš“

Odněkud se ozve „Vrátím se ti zpět“


Yochi i ostatní překvapeně koukají odkud to jde. Saito je pobízí a v duchu prosí at to vyjde.


Yochi pokračuje



V tmavých nocích jsem sám“

Já v duši stebou....“


Necháš mě jít dál..“


Stojím při tobě.“


Všichni ve zvukovce koukají nalepení na skle odkud to jde.


Vrať se mi zpět a neopouštěj mě!“


Stojím za tebou...“


Yochi sebou trhne a ze tmy cosi příletne, pohotově to chytí.Je to jeho talisman pro štěstí. Yochi se podívá tím směrem. Ze stinu začne vycházet Kenji a zpívá dál svou část.


Včerných nocích jsi i ty dál.“

Čekám tu sám, to síla mě drží tvá.“


Nyní začnou spolu


My sme tým a kdo je víc??“

Kenji přejde zatím ke klavesám, dá mikrofon do stojanu a začne hrát. Do kluků jakoby vjede život.

Zbytek pisně odehrají skvěle. Když skončí je všude ticho.

Kenji si vyčerpaně sedne na stoličku. Až teď si Yochi všimne že ma dlahu dole a ruku má jen stáhlou.Zbledne a začne pátrat v jeho kapsách. Je mu jedno jak to dopadne, po chvíli najde 2 prašky proti bolesti a donutí Keie jeden sníst. Pan Saito se náhle objeví ve dveřích a odvede je všechny do své kanceláře. „Rád bych aby jste počkali tu, nyní se pude hlasovat.“ Kluci přikývnou. Kenji si zatím lehne na pohovku a pátra očima kde nechala Yumiko ten led. Pak jemně žduchne do Yo, „ prosím tě tamhle je led podáš ho?“ Yo přiskočí a podá mu ho. Kluci zatím sleduji kancelář. Všimnou si i dveří na boku „ Co tam jen může být?“ „Kdoví, mrkneme tam?“ „Raděj ne,třeba tam někdo je.“ Posadí se tedy do sedaček a čekají.

Otevřou se dveře a nakoukne Saito „ Kenji mohl by jsi sem?“ Kluci se zvědavě otočí na Kenjiho. Kenji zrudne a se sklopeným zrakem jde na chodbu „ Jo už jdu“ Povídají si venku za zavřenými dveřmi.Kluci zvědavě naslouchají ale z hovoru skoro nic neslyší. Saito začne „ Pane Kei je čas, vyhrali to 2. Vy a ještě jedni.Musíte jim oficialně popřát.“ Kenji šeptne „ Já nemůžu,to víš, těm druhým jo,neznají mě,ale klukům ne. Co teď?“Saito se zamyslí „ Něco mě napadlo pane.“ Kenji pozvedne hlavu „Povídej“ Saito mu rychle vysvětlí svůj plán. Kenji nadšeně kývne „To by šlo“. Otevře dveře a zavolá na kluky „Pojďte sem,Saito chce svámi mluvit.“ Kluci s Yo v čele vyběhnou na chodbu a Saito jim oznámí že vyhrali s ještě jednou kapelou. Chodbou se ozývají radostné výkřiky. Kei ač nechce zahraje divadlo, že ho ruka bolí a pude si lehnout na to kanape vedle, jestli to tedy Saitovy nevadí. Ten řekne že ne. Yo Kenjiho obejme. A to už přichazí i druhá kapela.Kei rychle zmizne za dveřmi do Saitovy kanceláře. Tam se hluboce nadechne projde dveřmi do své kanceláře. Yumiko mu tam nachystala sako a Saito smlouvy, ještě že sem kluci nešli.Rychle se oblékne ,projede smlouvy pohledem, podepíše je a nechá je ležet na stole, každou na jedné straně. Sedne si na židli otočí se ke stolu zády a hodí si nohy na okení rám a zapáli si, je velice nervozní. Ozve se zaklepání a i když to Kenji čeká trhne sebou. Nasadí hrubší hlas „Ano dále.“ Zaposlouchá se do kroků, Saito je představí.Kenji jen zamává rukou s cigaretou na pozdrav. „Děkuji posaďte se.“ Saito zaujme místo vedle Kenjiho a posune po stole obě smlouvy k Yochimu a ke druhému zpěvakovi. Oba si je začnou prohlížet.

Alex zatím po stěnách sleduje platny a fotografie. Mužovi na fotkách je tam 45-50 let, ale podle hlasu tohohle mu není více jak 25. Sedí zaražený v sedačce a sleduje vše. „Snad to nebude trvat dlouho.“ Kenji to uslyší a usměje se, naoko nasadí přísný hlas „ Ne nebude.“ Alex stuhne a sleduje fotky dál. Je mu to divné. Kenji pokračuje „Pánové přečtěte si smlouvy.“ Yochi ji sleduje, přijde mu maximálně výhodná, zarazí se ale u jedné časti, neví jestli to má i ta druhá. Ale na nasledující prezentace, on jako frontmen kapely musí být po boku ředitele. Trochu ho to zarazí, chce travit čas s Kenjim a ne někde jezdit. „Pane.. co to je??“ Saito mu vezme smlouvu a ukaže ji Kenjimu,co myslí. Ten se škodolibě usměje „ Něco se vám pane Yochi nelíbí?“ Yo se zarazí „ Ne ne omlouvám se.“ a podepíše.

Kenji ho sleduje v odraze okna,jeho tvář září štěstím. Na okamžik mu tvář stuhla, a měl pocit že se mu dívá přímo do očí. Ticho prořízl hlas Saita. „Pánové pojďte semnou,ukaži vám co a jak dál.“ Oba poděkují a vyběhnou na chodbu. Saito zůstane v kancelaři a Kenji se otočí na židli. „Něco se stalo sakra..“ „Ano viděl jsem pane, myslíte že vás viděl.?“ „ Nejsem si právě jistý, snad ne.Ale ten pohled. Kdo ví.“ Saito si mne bradu „ Kdyby vás poznal, reagoval by jinak.“

Yochi zatím na chodbě mává se smlouvou a hrne se ke dveřím za Kenjim do Saitovy kanceláře.Alex ho ale zastaví „Počkej ne?Miko si musel odskočit.“ Yo se zarazí před dveřmi a nakloní hlavu „Víš co mi přišlo bracho, fakt divný.“ Alex zamračeně kývne že ne. „Na vřetinu,ale opravdu na vteřinu sem si myslel že tam sedí Kenji.Proto chci tam, být si jistý že to tak není.“ Alex ho sleduje „ Jak tě to napadlo?“ „Víš ani ti nevím, celou dobu mě ten ředitel sledoval v odrazu okna,já zvedl hlavu podíval se mu do očí a celý stuhl.“Alex se zamračí ještě víc. „ To se ti zdálo.“ Ale začne pochybovat také, hlas a věk podle fotek mu neseděl.


Kenji se rychle zeslékne a protáhne se dveřmi do Saitovy kanceláře. Sotva ulehne otevřou se dveře a dovnitř vběhne Yo , za ním Alex i Miko.Yo mává smlouvou „Ředitel je boží“ Kenji se nadechne „ Vidiš ja ti to říkal že to dokažete“ Obejme ho a políbí do vlasů , Yochi se zatetelí „ Dokazali sme to spolu.“ Saito vstoupí do kanceláře, veme nějaké papíry ze stolu a podává je Yochimu. „Tady si vypište kdyby ste mohli zkoušet. Kenji aťmi to zítra donese sem.“

Kenji celý stuhne , zítra je 1.září. Dokázal sice co chtěl.Ale pro dobro jich obou musí ukončit co je. Jako ředitel si nemůže dovolit mít snim vztah, byl by to střet zajmů. Saito vidí co se děje a doufá i sám že to vyřeší jinak než rozchodem. Viděl jak ho to bere poslední týdny. Yo si všimne že je smutný „ Kei stalo se něco?“ Kenji se nuceně usměje „Nic ,to je dobrý,jen to bolí.“nemůže mu říct pravdu. Kluci odpochoduji se Saitem do chodby a debatují. Yo zůstane s Keiem sám. Kei ho pohladí po vlasech. „Víš Yo,nevím jak ti to říct.“ Yo se na něj zděšeně podívá „Co se děje?“

Musím se na čas stáhnout, nemůžu teď svámi hrát. Najděte si nahradníka než se vratím“ Yo ho chytne za ruku „ Cože??“ Kenji ho obejme „Opravdu to nic není, já se vratím“ Yochi ho od sebe odžduchne „Ale proč?Proč mi to nechceš říct? Je vtom někdo jiný?“ Kenji se na něj upřímně podívá „Teď opravdu ne, později ti vše vysvětlím a můžeš se pak zeptat na cokoliv ano?“ Yochi se mu dívá do očí a ví že mluví pravdu. „Dobře,ale cokoliv.Já počkam“ Kenji si oddychne a znovu ho obejme. „věř mi pak ti vše vynahradím.“ Vyrazí domů. Kei vyběhne nahoru aniž by cokoli řekl a začne si balit věci.Po chvíli sejde dolů, Yochi tomu tiše a smutně přihlíží. Kenji se zastaví u něj a čupne si kněmu. „Věříš mi?“ „Věřím,“ řekne sklesle Yochi. Kenji se zarazí, cítí v jeho hlase bolest. „ Počkej.“ Přejde do jeho pokoje, Yochiho má v patách. Kenji otevře tašku a vyskládá zní par kusů oblečení mezi jeho. Yochi překvapeně kouká a vzdychne. Kei se k němu otočí. Chytne ho za bradu a políbí jej.Prstem mu pak přejede po hornim rtu. „Jsi pro mě vše.Většinu věcí nechám tu, aby si viděl že to myslím važně že se vratím.Počkej na mě prosím.“ Znovu ho políbí a dívá se do jeho překvapených očí. „Miluju tě.“a odejde.

Yochi se zhroutí na postel a sleduje jeho věci ve své skřince.Co se asi děje že od něj musí pryč. Kouká chvíli do stropu, pak přejde ke skříni a vezme jeho triko. Tohle gesto bylo dost závazné. Začne potahovat, Alex vstoupí do pokoje a neví co sním. Sedne vedle něj a kouká na podlahu pak ho plácne do zad. „Jestli mu věříš, tak to vydrž a počkej, víc ti neporadím.“ Yo k němu zvedne pohled „ Věřím“ Alex odejde nahoru. Yo chvíli sedí na posteli a pak si lehne kouká na vyražený rám dveří, doteď to nespravil. Přetáhne přes sebe deku a začne brečet.Usne unavou.



Kenji sedá do auta, i ho to bolí,ale teď to prostě musí udělat,navíc Hitoshi mu šel po krku právě skrz Yochiho, kdyby vyšlo najevo, že spolu chodí, celý konkurz by byl neplatný a Yochi by se už nikdy nikam nedostal. Média by si na něm zgustly i na zbytku kapely, a to teď nemohl dovolit,musel ho ochranit. Hned jak tohle pobíhaní skončí zveřejní to sám a po svém. Podívá se nadům, plny přátel, který teď musí opustit aby je ochranil. Pokyne řidiči a vyrazí. Dojede do firmy, Saito mu sedí v kancelaři na stole a mává mu papíry před nosem „ nevím o co tu jde, ale máme s hitem zas problém. „ Kenji se chytne za hlavu „ Co zas?“ Podívá se do papírů a zaraženě sedne do židle „ Si děla srandu ne?“ „Ne pane a jestli se chcete na ptát co jde zrušit , tak 90% nejde.“ Kenji sebou plácne na stůl a leží na něm napůl „ Nic tak tam chci tebe jako doprovod.“ „To taky nepude. Ten plán je na měsíc dopředu a pro dva. Vy budete na jedné a já na druhé.“

Kenji se postaví a začne naštvaně chodit po kanceláři a kope do vybavení „ Jak to?“ „No pane, vy budete tu na 14dní sám a pak 14 dní semnou v Americe,a já na celý měsíc v Americe.“ Kenji zavrčí „Já ho zabiju, dobrá udělame to jinak, hošek se trošku přepočítal, ředitel sem tu pořád já.A ja si budu určovat ským budu,jestli měl v plánu to nějak využít pro sebe. Zavolej tomu mladýmu přiručímu změna planu.“ Saito šáhne po telefonu a okamžitě mu volá. Mladík během chvíle přiběhne zmaten co poněm může chtít přimo ředitel a Kenji to taky na něj hned vybalí „ Zařiď si na 14 dní volno, pro školu ti to vypišu jako praxi.“ Student je návrhem nadšen. „A nikomu nic neříkej.“ Hoch kývne a zmizí. Kenji se posadí na kraj stolu a sáhne po telefonu. „Teď jen zařídit,aby se dodržela i část smlouvy že“ mrkne na Saita. Ten už chápe co chce udělat. „To se nějak zařídí.“Odběhne do své kanceláře. Kenji rychle vyplní papíry, pár telefonatů, zajistí letenku pro Yochiho a Mladíka. A zruší Hitoshiho s žádostí na terminálu,aby Hitoshiho o změně neinformovali. Pak urychleně odjede na byt firmy, rozhlídnout se tam, jak to upravit pro matku. Otec vněm trávil většinu času, než s rodinou, nesmí být jako on. Začne uklízet všechny věci, fotky příležitostných slečen vyhodi.Tátova slabost pro mladé holky rozbila skoro celou rodinu. A až když umíral snažil se vše napravit.Kenji ho zato nenaviděl. Do půl hodiny byl byt vyklizen. A Kenji vyhodil 2 pytle smetí. Lehl do postele a za chvíli usl. Ráno vyrazil na první schůzky.

Žádné komentáře
 
"Texty a obrázky z tohoto webu nekopírovat bez svolení vlastníků."