Gecumei

Od Kurama-senpai

Black Cats4 -Pravda

Uběhly dva týdny jako voda a Kenji neměl ani chviličku čas zavolat Yochimu. Mrzelo ho to.

Yochi zatím s kapelou hral dál,ale už nebyl on, bylo vidět že něco není vpořadku. Byl den odedne bledší a skleslejší. Slyšel jen že Saito musel odjet.

Miko už několikrat s Alexem zkoušeli co jde. I Miko zvedl telefon a mával mu sním před nosem,“ Tak mu zavolej ty ne?“ „Nechci“ odsekl Yo, „Ale chceš jen si moc pyšnej viď“ Yochi se naštvaně na něj dívá „ Řek že se ozve sám, vykašlal se nato mě to stačí tak na to kašlu i já.“ Mikovi telefon zazvoní v ruce, oba se leknou. Zvedne ho a vykoktá „Ano?“okamžik kmitá pohledem.Yo ho napjatě sleduje. Miko prohodí „Chce stebou mluvit“ a položí telefon na stůl.Yochi si založí ruce a hokne na telefon „Ale ja ne!“ Z telefonu se ozve „Yochiii vem to neřvi tam“ „Nevemu!“ „ Vem to a nech toho stejně na mě mluvíš“ Miko se vratí a vezme ho „Je to tvrdá palice,co se děje?jj jasně rozumím a ještě něco? Ne? Dobře mam to nechat jet? Ok tak počkej“ odběhne do Yochiho pokoje a začne mu balit věci.Mlčky projde kolem překvapeného Yochiho a veme telefon „ Vše mám co ted?JJ dobře 5 minut jo? Jasně ahoj.“

Yo na něj zíra „ Co ti řekl? A co blbneš s mejma věcima, a vůbec vrať to tam!“ „Ne sory kamarade, když ty jsi vůl tak ja ho ze sebe dělat nebudu. Tady maš tašku pro Kenjiho a padej ke dveřím.“žducha ho před sebou ke dveřím. „Já mu jeho hadry nosit nebudu měl si pro ně dojít sám.“zamrká „ Kde je?“ „ˇČeká za domem a padej.“ žduchne ho před dveře i s taškou a zavře. Yochi ji naštvaně veme a šourá se pomalu k brance. Miko se za dveřmi směje a Alex seběhne dolů co to je za hluk. Kouká na Mika co mu je. Začne si ťukat na čelo „A jsi normalní? Kde je Yo?“ Miko znovu vybuchne smíchy „Jo jsem normalní a přijel si pro něj Kenji, jede nám klučina pryč.A ani to netuší.“ Alex se rozběhne k oknu a kouká na motorku za domem. Stoji u ni Yochi a na motorce sedí Kenji. „Co? Kám, a kdy?“ Miko vyprskne smíchy „Teď,chtěl bych vidět ten jeho ksicht“ Alex sleduje jak si Kenji bere tašku, a podává přitom Yochimu helmu,ten se chvíli vzpírá a pak sedne za něj.Odjedou. Alex přiběhne k Mikovi „Kam jeli?Co víš řekni!“ Miko se usměje „Jede s Kenjim do Evropy a pak Ameriky. Na 14dní. Jen o tom chudák neví. Vté tašce byly jeho věci a pas.Ne Kenjiho ale jeho. Jo a hodil jsem mu tam nějaký peníze.“ sledovým klidem odchází do kuchyně. Alex zaraženě stojí v obýváku „ Zbalil si mu aspoň důležitý věci? Mikooo!“ „Jo klid má tam vše potřebné na pár dní.Víc sem nestihl.“ „Mikooo“ „No co je?“ „ Ste oba idioti jeden větši jak druhej. Jestli se mu tam něco stane, zabiju vás oba dva.“ Alex naštvaně vyběhne po schodech nahoru do bytu a zamče. Miko se usmívá a pomalu jde nahoru „Sním se mu nic nestane, a ty by si to nemusel taky tak prožívat. Alexii odemnči ty dveře!“ „NE“ Miko se zaculí „Za chvíli otevřeš sám ja si počkám.“ Opře se o stěnu,natáhne si nohy přes šíři chodby a brouká si. Alex opravdu po chvíli otevře a vtáhne ho dovnitř. Miko vyjekne „Co děláš?“ „Nic ticho, nasleduje trest.“ A než se Miko naděje mizí v posteli.

Kenji doufá že mu plán vyjde. Se Saitem vše domluvil,zjistili že se opravdu Hitoshi chtěl procpát na cesty sním. Tak mu ihned rezervaci zrušili, a on podle smlouvy, co byla dána vzal Yochiho. Jediné co zbývalo bylo ho tam dostat. Když slyšel v telefonu jeho hlas a jak trucuje, pobavilo ho to. Zaúkoloval Mika,a ten když slyšel jeho plán, okamžitě mu byl ku pomoci. Yochi nyní seděl za ním a netušil kam jedou. Řekl mu že se jen na chvíli projedou, ale ta chvíle trvala už 10 minut, stále nezastavovali. Začalo mu to být divné a začal se vrtět.Kenji ho rukou rázně usadil zpět „Chceš nás zabít oba?“ Yochi trucovitě odsekne „Ne“ Teď si všimne že neustále míjí ukazatele na letiště. Vyjeveně kouká na ceduli kterou míjí. Opravdu jedou tam.Že by od něj odcházel uplně pryč? Zesmutní ještě víc. Zaparkují v garažích,Kenji tam motorku uschová a zamče. Přejdou ke skříním a Kenji mu vezme helmu a obě zamče do jedné z nich. Yo ho sleduje. Kenji ho žďuchne před sebe „Pospěš už na nás čekají.“ „Co? Kam?“ „Támhle“ ukazuje na mladíka s dvěma taškami.Yochi se nafoukne. Tak on si našel staršího, jak jen on? Tak proto.Chtělo se mu křičet. Vmátohách jde za ním dál. Kenji ho náhle chytne za ruku a přimáčkne k sobě „ Netoulej se mi,musíme si pospíšit“ přehodí si přes rameno jednu z tašek a mladíkovi pokyne at veme druhou.

Pane Kenji musíme rychle.“ „Já vím“ Yo pozvedne zrak a příkře se podívá na mladíka a Kenjiho. Co to tu hrají za divadlo? Rázný šťouchanec do žeber ho popožene dopředu k přepážce. Kenji vytáhne 3 letenky a Yo začíná zuřit. Ve 3? Změří si pohledem mladíka. Zamračí se a nenávistně kouká na Kenjiho. „Já do trojky nejdu ty uchyle!“ Zaječí na celou halu. Kenji mu ucpe pusu a s úsměvy naznačuje že Yo je ve stresu. Skloní se nad něj a šeptne „Budeš tu ječet dál,nebo zbytek cesty do letadla ti mám zalepit pusu?“ Yo zabrble a Kenji ho pustí. „Jaká trojka? Kde si ktomu došel?“ Yo ukáže na mladíka. Kenji se rozesměje „Pak ti to vysvětlím mazej k letadlu a tohle si vem sebou, to je tvoje.“ Hodí po něm tašku co zabalil Miko. Yo překvapeně tašku chytí a jde k terminálu. Kenji ukaže na přepažce,letenky, pasy, necha zkontrolovat tašky. A už je Yochimu v patách a štouchá ho před sebou. Yo prostestuje jak může. „Já nikam nejdu.“ „Ale jdeš!“ Kenji ho dotlačí až do letadla. Nyní prostupují chodbičkou. Míjí 2 třídu,prvni třídu. Yo se rozhlíží a přemýšlí kam dou.Opět pokračují pobídky až se ocitnou u dveří na kterých je napsáno VIP. „Kenji!“ Kenji ho tlačí dál „ Jdi není čas.“ Yochi otevře dveře a ocitnou se v malé konfortně zařízené části s lehátky. Yochi padne do křesla s batohem na zádech a chytne se za hlavu „ To bude průser až tohle někdo zjistí kam sme to vlezly.“ Mladík chce něco říct,ale Kenji ho zarazí. „Kdyť nám stačí druhá třída,proč VIP?“ Kenji se usměje „ Chci mít klid.“ Otočí se na mladíka a ten zmizí v malé místnosti kde je bar a jedno lehátko. Za okamžik se vratí s 3 sklenicemi, jednu si ponechá a další dvě si veme Kenji a Yo. Yochi začne ukazovat na mladíka „Proč jede snámi on? To sis pořídil milence??“

Mladík stuhne a rudne. Kenji mu odpoví po chvíli „Je to přiručí, jakoby sekretář.A jede za Saitem, a my jedem snima.“ Yochi zavře pusu.

Zazvoní telefon a Kenji přivolá mladíka a oba poslouchají hovor. Současně se začnou smát. Yo rudne vzteky jak žarlí. „Děkuji ti Saito, to mě pobavilo, vyfotil to někdo? Supr díky.“ položí opět telefon. A dívá se na Yo „ Teď se na chvíli prospi.“ Yochi se nadechne „Pak mi to vysvětlíš, tohle je únos!“ Kenji se usměje „ Není, kluci stím souhlasili, dokonce ti i zabalili, peníze máš, doklady taky.“ Yochi vytřeští oči „Cože?“ začne se přehrabovat v batohu, má tam pár kusů oblečení,i peníze. Začne ukazovat na batoh, sebe Keie, batoh a otvírá a zavírá pusu. Pak defenzivně hodí batoh na zem „Nikdo se mě neptal svama nemluvím.“ Kenji k němu přistoupí a mladík zmizne ve své části.

Odpočiň si a neptej se ještě není čas.“ Yochi si lehne na lehátko a chvíli dělá že spí. Pozoruje co dělají ,mladík se totiž vrátil zpět.Nakonec opravdu usne. Kenji se přehrabuje v papírech. Když se Yochi probere,budí ho akorát Kenji. „Stávej už sme tu.“ Yochi se protáhne. Kluk sedí v rohu na lehátku Kenjiho a protahuje se také. Yo zatahá Keie za rukáv „Jak se jmenuje?“ „David Michio a je stejně starý jako ty.“ Yochi se znovu nafoukne. Kenji se tomu zasměje „Copak žárliš?“ „Jo!“ vyhrkne ze sebe Yochi. „Tak nemusíš, jen si děla pod školou praxi.“ Sedne si zpět na místo a začne něco psát do papírů na stole a některé i podepisovat. Yochi si všimne že mají hlavičku Studia. Chytne ho za ruku a tahá „Co to děláš? Jsi normální!To nesmíš!“ Kenji se zarazí a podívá se na něj „To je dobré.“ A vklidu podepíše další 3. Yochi překvapeně kouká „Keiii, co to znamená?“ Kei zvedne hlavu „Máš něco přímo na mysli?“ optá se záhadně. „Nevím teď jsem zmaten.“ Kenji pátrá v jeho pohledu „Zatím to neřeš ano?“ Políbí ho na rty. Yochi se ale natáhne po jednom z papíru a začne ho pročítat. Je to nová smlouva pro jeho skupinu, upravená. Pátrá co tam upravil a pak si všimne i podpisu na kolonce ředitele. Zděšeně vykřikne „Smaž to okamžitě, co když na to někdo dojde! Víš co by se dělo? Falšuješ tu podpis!!“ Přitom zaraženě kouká na jméno. Kenji mu podá péro „Nebyl, tady to podepiš.“ Yo vezme automaticky péro aniž si to uvědomí a podepíše to v místě kde Kei ukazuje. Nechápe proč ho poslouchá, proč to dělá. Kmitá pohledem z papíru na Kenjiho „Kei....“ „Ano?“ „Kdo jsi?“ Kenji chvíli sedí a David se opět vytratí dozadu. „Ředitel týhle společnosti.“ Yochi na něj zůstane civět s otevřenou pusou „Kdy?“ „Od září, proto sem musel pryč. Patřilo to otci a ten jak viš umřel. Neobtěžoval se mi zdělit že jsem to celé zdědil.To jsem se dozvěděl až v den jeho smrti od matky.“ Yo ho sleduje jestli mu opět nelže. „ Teď čekáš co? Mám ti to snad věřit? A co teď chceš? Nebo sem byl jen hračka zbohatlíka? Proč si mi nic neřek?“ Kei ho sleduje přivřenýma očima „Jestli tomu budeš věřit nebo ne to já neovlivním.“ přejde k němu a klekne před něj „Miluju tě a rozhodně si stebou nechci hrát, chtěl sem jen jistotu že mě miluješ takhle, ne jako bohatého.A neřek, protože víš co by ztoho všeho udělali media? Měli byste je pořád v patách, musel sem pryč, abych vás než se to uklidní ochranil. Pokud tohle nepochopíš tak nevím.“ Yochi zrudne „Ty jsi vůl.“

Kenji ho chytne „ Je to pro mě důležité. Nezměnilo se doufam nic?“ Yochi na něj kouká „Nic a všechno.Nikdy mě nezajímaly peníze a to dobře víš, sem spokojený tam kde sem. Tebe miluji od začatku.“ „A už ne?“ „Jo miluju tě pořád. Jen víš co to teď bude? Hrabaní v soukromí, nevím jestli chci být u toho.“ Kenji smutně sklopí oči „Chapu to.“ Yochi ho sleduje „Keii“ „Ano?“ „Nech mě domluvit laskavě jo. Miluju tě, a budu při tobě ať se stane cokoliv. Miluji toho člověka do kterého sem vrazil na chodníku. Je mi jedno co má.“ Kenji pozvedne hlavu a dívají se jeden druhému do očí.Yo ho políbí. „A teď mi laskavě řekni kam si mě to unesl?“ „Do paříže. Tady chvíli budem a pak Amerika. Za Saitem.“


Ubytují se na hotelu, Kei akorat 3 objednávky stornuje na 2. Yo bude u něj. Vejdou do pokoje a ihned si poklidí věci. Yochi prakticky hodí batoh do spodu skříně a tím celé jeho vybalovaní skončí. Sedne si na postel a sleduje Keie jak vytahuje obleky a vázanky. „Kei co tu budu dělat? Kdyť ani oblečení sebou nemám na takové akce.“ Kenji se zarazí „Na to sem zapoměl a v 5 večer máme být na charitativním večírku.“ Zamyslí se. „Michioo.“ „Ano pane?“ ozve se zvedlejšího pokoje. Uběhne snad vteřina a Michio proběhne spojovacími dveřmi do jejich pokoje.“ Kolik sebou máme peněz?“ „No žadné pane, Pan Saito mi radil vzít pouze karty.“ „Aha tak se jde nakupovat. Vezmi podle potřeby ano.“ Yo se zarazí „ Nee , já nic nechci mě stačí tohle“ Ukazuje na svoje rifle s dírami a řetízky. „Tak tohle nee Yochiku sice je to hezký ale tam to mít nemůžeš.“ Vezme Michia i Yochiho do závěsu a jde snimi dolů, objedná limizínu a za okamžik je cpe oba dovnitř. Michiovi koupí nový oblek. Yochimu se zatím nic nelíbí. Jedou tedy do posledního z luxusních obchodních domů. Tam Yochi okamžitě zaparkuje do rockových oděvů a přehrabuje se vším. Kenji ho musí odtamtud násilně odtahnout. Yochi ale mrštně ukořistí tričko černé s bílymy ornamenty a v určitých místech s dírami. Kenji si toho prozatím nevšimne. Když zjistil že Yo odmítá nosit cokoliv jiného než rifle koupí mu tedy nové, bilou halenu a vestu. Když jedou ke kase , Yochi využije okamžiku a zahrabe tričko mezi ostatní věci a popoběhne dopředu. Kenji vyskládá věci na pult a překvapeně kouká na tričko.“ Yochi! Jak se ti to povedlo?“ Yo zrudne „Ještě sem chtěl ty kalhoty,ale ty se mi už nepovedli.“ Kenji zavrčí, né že by se mu oboje nelíbilo,oboje mu seklo když si to vzadu skoušel.Ale teď opravdu neměli čas. „Ty se nezměníš že?“ Pokyne Michiovi, něco mu řekne. A ten vede za protestů Yochiho pryč. „Kenjii jestli to vrátíš tak stebou už nepromluvím“ Kenji se ďábelsky usměje „To si později povíme.“ Když mu zmizí z dohledu vratí se i pro ty kalhoty, co tak chtěl, věděl i přesně velikost. Za chvíli nesl na pokladnu vše. Triko a kalhoty si nechal zabalit bokem jako dárkové balení.A necehal je tam s adresou aby věci v 8 večer doručili na hotelový pokoj. S věcmi na prezentaci zatím miří k autu. Sotva usedá dozadu za Yochim a Michiem ozve se jen vrčení „Ty jsi to vrátil žejo?.“ „Jo“ zalže Kenji. „Stebou nemluvím“ štěkne na něj Yo. Když zastaví u Hotelu vyběhne jako první a naštvaně utíká k výtahu a jede hned první varkou. Michio Kenjiho zastaví „Pane vyste to opravdu vrátil?“ „Ne, koupil jsem mu i ty kalhoty, donesou to v 8 večer. Milý Yochi asi myslí že sem zapoměl na jeho narozeniny a tohle si vybral jak dárek a chtěl mi to dát asi najevo. Tak ho chvíli potrapím.“ Michio se usměje „Ale teď utekl nahoru co když se zamče?“ Kenji ho plácne do zad „Tak blbej nejsem“ vytáhle klíče „bez nich se dál nedostane.“ Michio sklopí hlavu „prominte pane“ Yochi zatím čeká před pokojem naštvaný že nemá klíče a musí tak jako tak na něj čekat. A Kenji na toho je naštvaný dvounasob, Nevzpoměl si na jeho narozeniny a ještě mu nechtěl koupit dárek. Když Kenji dojde a odemče pokoj vběhne dovnitř a vleze rovnou do koupelny kde se zamče. Ve 4 už Kenji ale naléhá, tak se nakonec s odporem nasouká do věcí. Kolem páté jsou již na prezentaci. Všude samí boháči, a Yo se vysloveně nudí.Pak vystoupí Kenji, předá pořadatelce šek s částkou. Michio se zatím připojí k Yo a jdou spolu k švédskému stolu. Yochi i tak Kenjiho sleduje. Neustále je obklopen hezkými slečnami, jedna mu dokonce dává číslo. Yochi u toho rozdrtí jednohubku v ruce. Michio ho plácne do zad „Pane Yochi nebojte se, což ste si nevšiml že se snaží dostat sem?“ Yochi zamrká „Já vím,ale štve mě to. Tohle není pro mě.“ Kenjiho opět obklopí hlouček zbohatlíků a opět mu zabrání se dostat k Yo. Yochi když to vidí smutně sklopí hlavu. Náhle ucítí zaklepaní na rameno, nadšeně se otočí ale hned stuhne, kouká do obličeje tak 20 ti letého mladíka. Trošku podnapilého a hned se kněmu začal lísat. Yochi se zamračí a snaží se vymanit ze sevření. Michio mu přiskočí na pomoc,ale mladík ho odrazí pod stůl.Yo vykřikne bolestí, jak mu mladík násilně sevře zápěstí a v tu chvílise kolem něj cosi mihne. Mladík odletí přes půl místnosti a leží na zemi. Podívá se před sebe, stojí tam Kenji bojovně rozkročen, zuřivý výraz ve tváři a mne si ruku. Vlasy ma rozježené a oči mu svítí „ Nehrab mi na něj!Je to VIP host a můj partner!“ ve skupině lidí to zašumí. Yochi po něm natáhne ruku a šeptne „Kenji nic se nestalo.“ kenji se na něj otočí a vypadá jak rozlícená šelma. Yochi se pokloní osazenstvu „Všem se omlouvám, odchazíme.“ Pomůže vstát Michiovi ze země.Ten si tře rameno. Chytne oba za ruku a táhne je ven. Nasednou do auta a jedou na hotel. Yochi sedí schoulený na kraji. Kenji si chladí ruku ledem a Michio mu vytahuje další platičko a ledy vylamavá z formy do kovové dozy. Yochi začne „ Kenji byla to má chyba.“ Kenji se na něj otočí „ Nebyla. Ten ožrala tam němel co dělat!“ „ Ty se na mě zlobíš?“ „Ne na tebe ne, Na sebe a jeho, měl sem stím počítat, teď už se od tebe nehnu.“ Zbytek cesty projedou v tichosti. Kenji napochoduje do pokoje a chladí si ruku dál. Yo opatrně proklouze at ho nerozčiluje. Kenji si zatím zavola Michia, podá mu lístek cosi mu řekne a Michio zmizí pryč. Je 8 hodin. Za okamžik se Micho vrátí a předavá mu balíček. Kenji ho hned schová.Yochi vykoukne z koupelny a smutně pipne „Kenji ještě se na mě zlobíš?“ „Na tebe ne sem řekl. Neřešto ano.A pojď sem vedle mě.“ Yo se rychle převleče a pomalu přijde k němu, sedne si vedle něj. „Stalo se něco?“ řekne s obavami. „Ne ne jen se převleč jdem na večeři.“ Yochi se zvedne a začne lovit v batohu. Zklamaně si něco bručí.

Kenji ho chvíli sleduje. Pak se zvedne a jde k němu. Balíček drží za zády. Klekne si za něj a obejme ho jednou rukou, přitiskne ho k sobě. Lehce ho líbá na krk a posléze na rty. Yochi zasténá , zavře oči a vrní. Kenji mu zatím volnou rukou položí balíček na klín. Přestane ho líbat a dívá se mu do očí. „Yochi vše nejlepší k narozeninám.“ Yochi zmateně koukne na balíček co se mu ocitl na nohách „Děkuju.“ Chvíli otálí ale pak začne trhat obal. Po boji s páskou zapiští „ Kenjiiiiiiiiii!“ Skočí mu kolem krku a líbá ho. Svalí u toho Kenjiho nazem,ten ho ksobě tiskne „Jen se nezblázni prcku.“ Yochi zrudne a bouchne ho do ramene „Nejsem žádnej prcek.“ Sedne si zpět k obleční „Kdy?“ Kenji se usměje „ Tajemství. Ale honem oblíkat za půl hodiny máme být tam.“ Yochi vyskočí a zmizí vkoupelně i s oblečením. Za 5minut vyjde ven převlečen. Chce si jen svázat vlasy,ale Kenji ho zarazí. „Ne prosím, nech je tak.“ Sám už sedí převlečen, v riflích a bilem triku bez rukavů,vlasy nechá rozpuštěné. Žduchá Yochiho před sebou „Honem“. Dorazí do restaurace , tam na ně čeká večeře a dort. Po jídle se vrací zpět, Yochi poskakuje „To bylo super.“ Kei je šťastný, že mu to udělalo radost. Dojdou zpět na pokoj. Yochi je unavený a zívajic padne na postel. Kenji se zatím převlékne . Yochi ho jedním okem sleduje. Kenji přeběhne do koupelny. Yochi se přemůže a začne se zeslíkat také. Chvili kouká do batohu, pyžamo tam nemá. Na to zapoměl. Chvíli váhá. Pak se zesleče celý a vklouzne pod deku. Kenji se vrátí a všimne si že je už v posteli. „Mazej se koupat.“ Yochi zrudne a přetáhne si deku přes hlavu „Až ráno.“ Kenji ho zaraženě sleduje „No jak chceš.“ Vleze pod deku „Pojď aspoň ke mě.“ „ Ne“ Zasténá vedle něj Yochi. Kenji se podíví, udělá pohyb směrem k němu ale Yochi se ihned posune pryč. „Stalo se něco?“ „ NE“ zavrčí rozpačitě Yochi. „No něco ano,když děláš tohle.“ Prudce vymrští ruku, chytne ho za jeho a přitáhne na sebe. Celý stuhne.“Yochi...“zachroptí „Co toje?“ Yochi zrudne a odvrátí hlavu, „Já zapoměl že tu nemám pyžamo.“ zasténá. Kenji ho pořád drží a zrychluje se mu dech. Yochi je nahý. Jeho touha začla na plno,s naží se ji potlačit. Zhluboka se nadechne „tahle spát nepudeš.“ „ Proč ne?“ zvědavě se zeptá Yochi. Kenji vedle něj zachroptí a Yochi ucití proč. Zrudne ještě víc. Chce se vymanit ,ale Kenji ho pevně drží. Začne ho líbat a hladit po těle. Yochi pod jeho dotyky sténá. Kenji už nedokáže přestat, vášnivě ho líbá a pomalu ho přetočí na záda. Leží na něm a laská jeho tělo.Yochi se pod ním celý chvěje. „Kenji ..“ šeptne „jsi si jistý? Že už je čas?“ Kenji pozvedne hlavu a dívá se na něj „To musíš ty sám.Jen si řekni.“ Yochi se třese, má strach pořád, od toho večera se toho bojí. Po chvíli mu chytne ruku a zavede ji sám. Kenji radostně výskne a něžně ho líbá a hladí.Věnuje se každému kousku jeho těla. Yochi se pod ním blahem svíjí. Kenji si zatím stáhne kalhoty a nepřestává se sním mazlit.Yochi doširoka otevře oči v momentu kdy do něj Kenji začne velice pomaličku vstupovat, přitom ho hladí a líbá.Yochi zasténá a Kei zastaví,sleduje jeho tvář, pak pokračuje dál až na konec. Celý se třese,položí mu hlavu na rameno a oddychuje. Yochi se pod ním celý chvěje. Kei se nazdvihne , opře se na loktech, dlaně dá pod jeho hlavu, a líbá ho. Nehýbe se a čeká.Pak jednu ruku vytáhne a trošku Yochimu roztáhne nohy od sebe a začne se vněm pomalu pohybovat. Yochi se prohne a sténá hlasitěji. Kenji pokračuje, velice jemně a něžně se sním miluje.

Yochi se začne pohybovat proti němu sám od sebe. Kenji ho začne hladově líbat,cítí jak jeho tělo žadoní víc. Zrychlí tedy tempo.Yochi ho chytí kolem krku,opětuje jeho polibky. Kenji se sotva drží, nechce nic uspěchat,ale Yochi žádá stále víc a víc.Pozvedne sám nohu a Kenji se dostane nadoraz. Vykřikne blahem.Začne si Yochiho brát podle touhy,ten mu vše vrací.

Za chvíli skončí ve společném orgasmu,Yo ležíc pod Keiem vrní a oddychuje. Kenji mu zašeptá do ucha „Miluju tě.“ „Já tebe taky“ špitne Yo.Kenji ho pevně obejme „Už se toho nebojíš?“ Yochi se zardí „Ne“ Kenji se spokojeně usměje, hladí ho po tváři. Opatrně z něj vystoupí, a posadí se.“Du ti sehnat to pyžamo, nebo se dneska nevyspíme.“ Yo zrudne,leží schoulený pod dekou. Kenji se postaví a nahý přejde pokoj.Začne ve svých věcech hledat něco vhodného. „Stačí?“ Yochiho pohled směřuje ale jinam. Kenji se zasměje „Copak? Snad si nedostal znovu chuť.“ Yo přetáhne přes sebe deku „ Ne“ Kenji přejde pokoj s tričkem v ruce,stáhne mu deku z hlavy „Na, oblíkat.“ Yochi ho přes sebe přetáhne. Sleduje ale dál Keie. Ten vedle něj leží nahý a oddechuje. Prsty se jemně dotkne jeho pasu. Kei k němu otočí hlavu „Co je?“ Yochi se posadí „ Nic“ Sleduje dál jeho tělo, ještě trošku se chvěje. Kei cítí jeho pohled, vzdychne, chce ho a moc.Skoro okamžitě je připraven znovu. Yo ho sleduje se zájmem a touhou. Ale Kei se nehýbe.Yochi si dodá odvadu a posadí se na něj. Kenji ho zespodu sleduje přivřenýma očima.Yo vzdychne,cití dole jasnou odpověď na jeho manévr. Položí mu hlavu na hruď a šeptne „Keii ja .. chci tě ještě...“ Kei zasténá „Jen teď?“ „Ne ne napořád.“ Kei ho obejme ale nic nedělá. Yo sebere kuráž a jemně ho chytne,sám si ho do sebe navede.Cítí jak se Kei pod ním silně zachvěl,oči mu ztmavly a jeho ruce sjeli na jeho pas.Yochi se zapře dlaněmi o jeho ramena a začne se na něm pohybovat sám. Kei pod ním sténá, pevně ho drží a hýbe se proti němu. Tempo zrychluje a pak zastaví za chvíli to celé zopakuje znovu. Yo se chvěje po celém těle a Kei mu vychází vstříc. Zaokamžik leží oba těžce oddychujíc,Yo schoulený na jeho hrudi a Kei ho hladí po vlasech. „Jsi jen můj.“ přitiskne ho k sobě. Yochi zalapá po dechu a šeptne „A ty jen můj.“

Kei ho hladí dál „A jde se spát, nebo ráno nevstaneme.“ Zůstane v něm ,přetáhne jen přes ně deku. Yochi během okamžiku unavený usne. Kei ale nemůže,sem tam se v něm pohne, touží op něm znovu a znovu. Tak dlouho čekal. Kouše se do rtů, nechce ho budit.Snaží se tedy usnout.Pak se ale na něm pohne Yochi sám.Kenji slastně zasténá, ocitl se hluboko vněm. Byla to chyba jít tahle spát. Pevně ho ksobě tisknea neznatelně se vněm pohybuje. Ví že to není fér,ale nedokáže přestat teď ne. Oči mu svítí touhou. Pohybuje se velice opatrně,aby ho nevzbudil.Celý se chvěje.Ucítí že i on. Zrychli tempo a pevně ho tiskne.Musí zatnou zuby aby nevykřikl. Cítí jak se Yochi chvěje a škubne sebou a kei zaraz sním. Oddechuje a přivře oči. Chce vystoupit když se ozve prostest „Znovu prosím...“žadoní. Kenji překvapeně vykřikne „Ty nespíš?“ „Ne nemůžu.“Kei ho obejme „Co to jen semnou děláš?“ sténá Yochi a pozdvihne hlavu a dívá se mu do očí. „To co ty semnou“šeptne Kei. „Moc tě chci ,pořád.“ „I já tebe“ Kei se ale vymaní se sevření a Yo sleze, za jeho prostestů a začne se pokoušet vstoupit on do něj. Kei zasténá „Yo co máš v plánu....?“ Yochi ale neodpoví začne ho dráždit. Kei překvapeně zasténá „Yochi....“ „Miluju tě Kei a moc“Vstoupí do něj a sám překvapením vykřikne.Keiovi svítí oči.Yochi se tak silně chvěje,žeho musí držet.Sotva se udrží na rukou. Kei ho políbí,“Odpočiň si.“ Yo povolí padne mu na hruď a těžce oddechuje. „Keii promiň. Já nemůžu...“ Kei se vymaní lehce,obejme ho. „Jen spi.“ Nemusí to říkat dvakrát. Yo usnul.Kei zívne přetáhne přes ně deku a usne také.


Probudí je bušení na dveře. „Šéééfééé vstavejte je 9!! V 8 ste měl být jinde!“ Kei se protáhne Yochi leží schoulený vedle něj. „Dej pokoj nikam nejdu...“ „Šéfféé to není sranda!“ Kei se natáhne po budíku a zůstane na něj strhnule hledět. „Sakra...“ Opatrně se vymaní ze sevření Yochiho vlítne do koupelny, osprchuje se, vyčistí zuby,obleče. Za chvíli vychazí z koupelny upraven. Napíše na papír vzkaz. Během chvíle je s Michiem ve výtahu a jedou pryč. Úplně na vše zapoměl,akce sice trvala jen 4 hodiny ale byla slušnost tam jít. Napochodují na akci a Michio zůstane strnule stát mezi dveřmi.“Šefe....“ Kenji je k němu otočen zády „ Ano?“ Michio ho zatahá za rukáv aby se otočil. Kei se otočí a strne také. „Jak to ten zmetek dokázal? Drž mě od něj co nejdál nebo ho zabiju.“

Nenávistně přitom kouká na Hitoshiho.

Michio si stoupne před něj.Hitoshi se rozejde přímo knim.Máchá rukama a volá na osazenstvo „ Už dorazil“ Všichni se otočí na ně a začnou se kolem nich scházet. Hitoshi se přihrne první. „Ale pane copak se vám stalo? Technické problémy?“ Záludně se usmívá. Kenji neví co říct tak kývne.

O to je nemilé pane“ Kenji se nadechne a jak kolem něj přejde šeptne „Neser mě nebo budeš mít zdravotní problémy.“ Hitoshi se nenechá a hned mu stejnou vrátí „ Nový milenec? Nebo ti jeden nestačí? Ví to ten maličký?“ Kenji natáhne ruku že ho uhodí, ale Michio ho chytne „Nestoji za to pane.“ Kenji složí ruku podél těla a naoko se usměje „Mě stačí jeden, nemusím si aspoň nic představovat jen v hlavě.“ Hitoshi hodnou chvíli stojí a otvírá a zavíra pusu, neví co říct. Pak uraženě odejde. Kenji se pozdraví s lidmi a zbytek akce již proběhne v klidu. Michio před 12tou obsadí stůl v dolním patře a Kenji dorazí a vyhazuje dva lístky do popelníku. „Co to bylo pane?“ „Ale čísla na dvě prominentní dcerušky.“ Michio se usměje. Rychle se nají. Kenji kouká do deníku, do večera mají klid. Pak je tam ještě něco ve studiu, tam by měl Yochi hrát ukázku, další den 2 recepce a večer nic. Zaklapne deník. „Nechapu jak se tu ten vůl objevil.“ „Taky ne Pane,ale snad nebude dělat problémy.“ „ Je tím znám, otec se držel silou vůle ho vyhodit. Ve své práci je dobrý a dost, to se musí nechat, ale většího idiota opravdu pohledat,neštítí se ničeho.“ Michio přikývne „Já bych chtěl být jako vy. Ste klidný , je vám skoro 19 a držíte po otci na sobě takové břímě, pohybujete se vtomhle světě jako byste vněm byl od malička.“ Kenji se usměje, spořádá další sousto. „ Jedem domů, další akce je až v 9 večer, po cestě se někde zastavíme ještě.“ Opustí akci a sednou do limuzíny,jedou na hotel. Po cestě se staví do obchodu a Kenji koupí Yo pyžamo. Při vzpomínce na noc se zachvěje. Už aby byl u něj.

Když otevře dveře do pokoje lekne se. Všude je poházené oblečení, nikde nikdo. Proběhne do ložnice. Yochi sedí na zemi v rohu schoulený. Přiběhne k němu a pokusí se ho postavit. Nyní spatří že je samá otíkající boule.Začínají se mu tvořit podlitiny. „Proboha co se ti stalo?“ Tiskne ho k sobě. Yocho pod ním zasténá „ Promiň“ pustí ho. Opatrně ho chytne do náruče a přenese na postel. Zakryje ho dekou. Yochi je stále tiše, chvěje se a nemluví.Kenji vběhne do pokoje za Michiem „Okamžitě zavolej lékaře“ Michio je překvapen proč? Ale zvedne telefon a přivolá hotelového doktora. Přeběhne do jejich pokoje a spatří jak Kenji sedí u postele a drží Yo za ruku. Zhrozí se když vidí co sním je. „Proboha co se tu stalo?“ „Nevím, na policii sem volal sám.“ Za deset minut se celý pokoj hemží policisty vše si vyfotí ,vyslechnou všechny i Yochiho a odjedou. Lékař se k němu až teď dostane a začne ho prohlížet. Předepíše mu léky, předá recept Michiovi a ten hned utíká dané věci koupit. Kenji si zatím sedne na postel a čeká až doktor odejde. „Yochi,prcku co se stalo? Nechtěli mi nic říct.“ Yochi se začne chvět, Kenji si lehne vedle něj a obejme ho,hladí jej po vlasech. „nebudu na tebe tlačit, pak mi to povíš, až se ti bude chtít.“ „ Ne ne“ zasténá Yochi „Musím teď.“ Kenji ho ksobě víc přitiskne „Sem u tebe.“ Yochi začne „Ráno sem se probudil a našel vzkaz. Tak sem se oblékl ,četl si ho a chtěl jít do koupelny. Jenže klepali na dveře, prý hotelová služba. Tak sem otevřel a šel hned do koupelny ať je neruším. Nepodíval sem se kdo došel.“ Zmlkne. Michio vejde a předá léky a sedne si na židli a poslouchá také. „Pokračuj“ vyzve ho Kenji. „No nedošel sem ani do koupelny, Hodili mi něco na hlavu, asi pytel. Začal sem se rvát. Sem kluk z ulice a stím asi nepočítali,jenže byly na mě dva. A já nic neviděl sakra. Půlka ran šla do prazdna.“zlostně udeří do postele. „ Nic ze začatku neříkali, až pak ten jeden začal, že se mám zbalit a zmizet.Tahám tě prý na dno A moje místo je jeho. Dává mi tímto vystrahu a mam se stebou rozejít a zmizet ti ze života trvale. Když sem řek co stím udělá tak mi vyhrožoval že ublíží tobě, mě i mé rodině.“ odmlčí se.

Kenji se podívá na Michia a oba jednohlasně řeknou „Hitoshi!“ „Pane a nechci nic říkat,ale vsadím se že ten druhý je ožralec ze včera. Asi ho podplatil.“ Kenji přikývne na souhlas. „Jenže co teď. Večer máme akci. Tahle tam Yochi nemůže a má hrát. Sám tam nepudu a ty Michio tomu taky nepomůžeš.“ Zamyslí se „ Pane?“ „Ano?“ „Co to přesunout?Zítra večer máte volno,sice vím že ste měl naplánovanou prohlídku,ale můžete odpočívat dneska a zítra to udělat. Ty 2 prezentace ráno zvládnu sám je to jen charita a předaní šeku. Prakticky byste měli mít oba volno od teď do zítra večer. To snad Panovi YO stačí aby se zotavil.“ Kenji plácne Michia po zádech „Vydíš ty si hlavička. Zařiď co půjde, šeky ti podepíšu, papíry ktomu máš. Hlavně když budeš mluvit a začneš být nervozní, zastav se nadechni a vydechni uklidni se, o nic nejde a ono to samo opadne.“ Michio přikývne. „Pane ještě jedna věc, nachystáme tam ty papíry teď?“ „ Ovšem.Dones to vše semka a ja ti to nachystám.“ Chytne se za bradu a přemýšlí „Hele kdyby si ho tam potkal, jelikož mu teď nic nemůže dokázat.A náhodou se ptal kde jsem nebo proč si tam sám, řekni jsme odjeli na svatbu, vlastní.“ Yo zrudne a plácne ho. „Kecale,kdyby si to aspoň myslel vážně!“ Kei se zasměje „A co když jo.“ Michio se zatím vrátí ze svého pokoje s aktovkou. Yo si sedne a opře se o Keie „Nekecej jo.“ Kenji ukáže Michiovi ať si sedne vedlě něj. Ten se ostýchavě posadí. Podávají si papíry a podepisují je. Kenji smlouvy a šeky. Yochi 2 potvrzení o přesunu zkoušky. „Michio?“ „Ano?“ „Je tam i ta sdílená smlouva?“ „Podívám se pane.“ Chvili se přehrabuje v tašce a pak je vytáhne. „Ano je?“ Podává mu svazek 10 ti listů. „Super, tohle udělam a protestujte jak chcete.“ Vypíše hlavičku. Michio kouká o co jde. Už o tomhle papíru slyšel, Ale taky věděl že Kenjiho otec ho použil jen jednou a to když se na něčem domlouval se Saitem. Sleduje jak papír vyplňuje a Yo zkoumavě nahliží také. Kei mu předá svazek. Ten si prohlíží co to je, a když z textu vyčte co vrazí mu vše zpátky „Co blázníš, tohle ti nikdy nepodepíšu.“ „Dělej.“ Yochi ucukne „NE“ „Yochi neštvi mě.“ Yo sklopí hlavu a vypíše co po něm Kei chce. Předají list s doklady Michiovi. Ten zkontroluje údaje a pochopí. „Pane já tohle nechápu?“ „Pochopíš časem.“ Vrátí list ke Kenjimu Ten vypiše další dva a nechá zkontrolovat oba údaje. Yochi vrčí nad tou sumou „Já to nechci!!“ „Už jo“ Michio znovu vše zkontroluje a zarazí se . „Pane?“ „Sakra to ste se proti mně spikly nebo co? Nedělej ještě problémy ty. A podepiš to!“ Michio stichne a podepíše. Doplní poslední dvě stránky cvakne na ně razítka a datum.

Kenji sleduje jak se Yo třese teď vztekem „ Já to tak chci , Yo!“ otočí se na něj „Ty jsi můj partner, a 20% firmy je tvý a hotovo.Ať se ti to líbí nebo ne. A Michio ktobě, Saito je ve svém postavení výborný,ale chci aby tě učil vše co umí. Brzo půjde do důchodu,není na tom zdravotně nejlépe a potřebuji za něj plnou náhradu a toho idiota Hitoshiho tam rozhodně nechci. Nyní budeš patřit pod Saita a jakmile dokončíš školu nastoupíš k němu na 4 letou praxi.“ Michio se klepe „Děkuji pane.“ „Ráno stím skoč jen k notáři, ať se to rychle vyřídí.“ „Dobře pane.“ Vezme papíry a připraví je na stůl ksobě do pokoje. Kenji na něj ještě zavolá „Automaticky udělej 3 kopie a ty vem sebou.“ Jak zaklapnou dveře otočí se na Yo. „Tak co partnere dostanu odměnu?“ Yochi zrudne „ Ne!“ „Proč ne?“ „Protože teď vypadám jak mapa.Fleky mam všude.“ Kei se nahne i přesto ho políbí „A není mi dobře a vůbec chci spát.“Třese se. Kei ho obejme „Promiň, já vím odpočiň si“ Yochi po chvíli usne a Kei ho hlídá. Přejde do předpokoje a hned volá na policii ,kdo si myslí že to byl a ať to prověří hlavně jeho aliby. Zahodinu mu volají zpět, že jeho podezření je opravněné a oba jsou již zatčeni. Kenji si spokojeně oddechne.Vezme foťák, zamče Yo na pokoji aby k němu nikdo nemohl snad jen Michio. A jede na stanici,podepíše vypovědi a naznačí policistům jestli si může Hita vyfotit. Napřed nechapou proč, až když jim ukaže sbírku jeho ksichtů co dělal pochopí a se smíchem ho pustí k cele. Kei ho najde rychle. Dojde k cele a prohlasí „Hitoshi?“Nějaké technické problémy?“ Hito se zuřivě vrhne na mříže. Cvak cvak. Kenji se směje „ Super další fotky do alba, To se ve firmě bude bravurně vyjímat na tabuli průšvihářů roku“ Bez dalších proslovů odejde a ukaže fotky policistům s kterými se o tom bavil. Ti vybuchnou smíchy. Kenji se vrátí na hotel. Když odemče pokoj od pokoje Yochi není v posteli. Opět se lekne. Že by znovu? Vřítí se dovnitř,uslyší rachot z koupelny. Vlítne tam. Yochi se potýká u vany s oblečením „Co blazníš?“ Yochi se lekne a zrudne. „Snažím se umít tu krev.“ Kenji k němu přejde „Takhle jo? Stůj chvíli prosím tě“ opatrně mu sundá tričko, donese židli a postaví ji vedle vany.Yochi si na ni opatrně sedne. Kenji začne napouštět vanu, „Zkoušej jakou chceš teplotu.“ Yochi naviguje „Dobrý“ Sedí na židli a čeká. Kenji odběhne k Michiovi, předá mu listek mírami a velikostmi a jaké oblečení má koupit a pošle ho nakoupit. Dostal informace, že jeden z obchodních domů pracuje nonstop. Rychle se vrátí k Yo, ten sedí na židli a zatíná zuby. „Bolí to moc?“ Yo přikývne. Kenji znovu odběhne. Objedná jídlo pro 3, pití,led ,zmrzlinu 3 poháry a pro sebe navíc cigarety. Rychle se k němu vrátí. Vypne vodu a opatrně mu stáhne kalhoty a nahého ho opatrně ponoří do vody. Yo zasténá. „Zvládneš to sám? Nebo mám zůstat?“ zachroptí Kei. Yo pozvedne hlavu „Zůstaň.“ Kenji si klekne vedle vany „ Tak sčím mám pomoct?“ Yochi mu podá houbičku a skloní se tak aby dosáhl na záda. Kenji je začne omývat. Všimne si jedné skvrny „Tohle vypadá jako psí hlava“ Yochi ho plácne. Kenji se zasměje „Ale fakt“ Odběhne pro foták a vyfotí modrák, hned mu to ukazuje. Yochi se začne smát. Pak se chytne za žebra a začne kašlat „ Já nemůžu to bolí.“jak tak drží fotak přecvakne na fotky dopředu. Hitoshi ve vězení? Ukaže na fotku „ Jak to?“ Kenji zakašle „ Přiznali se sami, byl jsem jen podepsat výpovědi:“ Yochi kývne hlavou. Přejede na další fotky. Zase On. Yochi se zamračí. Kenji pochopí. Chytne ho za ruku „ Neboj, Je to jen sázka ,počkej“ zavolá Saitovi. Ten mu pošle ksichty Hita z letiště když zjistil že Kei je pryč a jeho rezervace je zrušená.A pak taky s fackou a pár starších. Na jedné z nich dokonce za sebou táhl toaletní papír. Yochi se začne smát „ Aha, vyjste magoři“ Kenji posílá fotku z vězení Saitovi. Saito vybuchne smíchy „tak tahle je zatím nejlepší, A co vyvedl?“ Kenji mu vše vysvětlí a jak byl i Yochi zvykly že je pan Saito mírný a má vlídny hlas, toho na druhé straně se vyděsil: Kenji raděj odejde s telefonem vedle a mluví také dost naštvaně. Yocho se ponoří pod vodu. Za chvíli ho vyruší Kei. „ Neutop se mi tam. Saito chce stebou mluvit.“ Yochi bojácně veme telefon. Saito má opět vlídný hlas, takový otcovstký. „Moc se pane Yochi omlouvám, ale ten kluk mě štve už 5 let. Ehmm je kolikrát horší jak Kei. Teď to má jisté. A jak se cítíte? Je to lepší? Pan Kei mi řekl co udělal a já stím souhlasím a pana Michia se ujmu rád. Aspoň se na starý kolena zabavím i já.“ Yochi se dusí smíchy při hlašce na Keie „Ale kdyť nejste tak starý, jinak už je to lepší.“ Kei odběhne převzít jídlo a ostatní věci od hotelové služby a odnese to zatím do pokoje. Yocho si dál povídá se Saitem. Doběhne i Michio. Saito se rozloučí a že chce mluvit s Michiem. Ten u hovoru rudne „Ano pane? Ano pane.“ Saito na něj štěkne „ Nepanačkuj mi tu pořád,takhle máš oslovovat Pana Keie a Yochiho ne mě.“ Michio zrudne. Odejde s telefonem do svého pokoje. Kenji se opět věnuje Yo.pomůže mu se umýt, vytáhne ho opatrně ven a osuší jej. Podá mu čísté oblečení které dovezl Michio. Yochi se zatím obleče do slipů a trika a pomalu přejde do ložnice. Kei během té doby uklidí koupelnu. Pak vyjde s nadávkami z ní „ Kde je sakra ten mobil?“ YO ukaže na dveře do Michiova pokoje. Kenji otevře dveře, Michio leží na posteli a hihňá se do telefonu. Kenji přejde jeho pokoj, vezme mu telefon z ruk „ Saito to je můj mobil , volejte si na svoje!!“ a vypne ho. Za okamžik zazvoní znovu. Kenji ho zvedne „No co je?“ „ Nemám na něj číslo a netípej mi to příště když mluvím“ Kenji se zasměje,pokyne hlavou Michiovi a ten mu podá svůj mobil. Kenji tam po paměti vytuká číslo Saita. „ Hele zdar a spat“ „Vole tady je 8 rano“ ale to už Kei položí telefon.Vytočí ho z Michiova a podá mu to. „Přijď si pro jídlo a pohár“ vratí se do pokoje za Yo. Okamžik na něj kouká vyjeveně „Ty ses oblékl?“ „Jo co mi zbylo, když tu pořád lítate a nevšímate si mě“ „Zeslíkat“ „Cože? Teď sem se do toho pracně dostal.“ Kenji zabouchne dveře do Michiova pokoje a zavrčí na dveře „Nerušit jídlo za 10 minut. A Yo řekl sem zeslíkat“ Yo na něj kouká a neví proč to chce „Proč?“ Kei už nečeká a opatrně mu vše sundá, sáhne do tašky a vytáhne mast co donesl Michio podle receptu. „Lehni si na břicho“ Yo raději poslechne. Kei mu natře celá záda, pás, nohy i ruce.Veme velkou osušku a rozprostře ji vedle něj „Otočit.“ YO se přetočí na ručník a Kei si nad něj obkročmo klekne a začne od krku. Opatrně a jemne jako předtím záda mu natírá hrudník, pás ,ruce, stehna. Yochi ho sleduje jak se pilně soustředí, aby ho to nebolelo. Když je hotov zabalí ho do osušky a poté ještě do deky. „Chvíli lež ja totu poklidím.“ Yo mrkne a cítí jak se mu po těle rozlévá teplo a některá místa ho přestavají bolet. Kei ho po chvíli rozbalí a pomůže mu se obléci. Yo se posadí a bere si od Keie jídlo , leky a pití. Kei vedle něj zatím pytlikuje led a připravil i pohár. Yochi unaveně zívne „ Mě se chce už spát.“ „ještě ne je teprv 8 půjde se až v 10.“ Yochi zaprotestuje, Kei si sedne na postel opře se o zeď a pustí televizi.Klapnou dveře a přes pokoj přeběhne Michio veme si porci jídla a s úsměvem na rtech řekne „ Nenechte se rušit,jen si beru jídlo.“ Kei chvíli kouká a přemýšlí jestli zapoměl zamčít? Zvedne se z postele a okamžitě utíká ke dveřím.Zamče je a štěkne „Drzoune.“ Vrátí se do postele,podá Yo pohár a sám si taky veme. Yo se opře o něj a pomalu pohár jí. Kei se ho snaží udržet dýl vzhůru „ Poslouchat ,nebo přejdem k drastickým metodám.“ Yochi na něj překvapeně kouká „Cože?“ Kei mu natočí hlavu k televizi „Dívat.“ Yochi za okamžik vysí pohledem na něm, Kei sklopí hlavu „Koukej se“ „ NE“ „Dívej se tam a ne na mě“ „NE“ „Yochiiii“ „ NE je to nuda“ trošku se zvedne a políbí ho na rty. Kei stuhne a ruce mu automaticky sjedou na jeho pas. Začne ho vášnivě líbat. Obejme ho a drží u sebe. Chvěje se u toho velice silně. Yochi je zaražený co zase provedl. Pohladí ho po tváři „Kei?“ Kei se na něj podívá „Promiň sem unaven, a měl jsem takový strach o tebe.“ Yochi se k němu přitiskne „Kdyť já taky, bál sem se že ti něco udělaj.“ Pevně ho objímá a usne. Kei ho chvíli sleduje, pak mu opatrně veme pohár z rukou položí ho na noční stolek,poté ho zakryje dekou a stlumí televizi. Usne hodinu po něm.







Je ráno a Keiovi vola Saito že musí jet s Michiem. Chtějí ho tam. Kei se naštvaně zvedne z postele a chystá si oblečení a jde do koupelny. Yo se probudí také a mručí „Kam jdeš?“ „Musím prcku, vyžadují abych tam byl, trošku se plány změní. Ty hlavně odpočívej. Budu pryč jen 2 hodiny.“ Yo kývne a zachumle se do deky. Po chvíli mu to nedá a přeběhne do koupelny nahý a stoupne si za Keie. Ten se ho lekne. Yo se směje a rychle se umyje.Kei stojí opřený o stěnu sprchového koutu a lapá po dechu. Yo ho plácne ručníkem a tak jak se tam objevil tak i zmizí. Přeběhne rychle do pokoje a oblékne se. Vleze zpět do postele a čeká. Kei za okamžik vyjde ven a mračí se na něj „Víš že se tomu říká týrání?“ Yochi se mu směje „A to sem nic nedělal.“ Kenji se schválně před něj postaví nahý a sleduje ho. Yochi zatají dech. Voda mu kape po těle a vytváří cestičky. Teď se usmívá Kei „Kdyť ti nic nedělám, tak proč se tak kroutíš“ Yochi přivře oči „ Ještě se ptej“ zachroptí. Kei se směje dál,přejde pokoj a začne se oblékat. Za sebou slyší jak Yo lapá po dechu. Usmívá se, aspoň vidí jaký to je. Upraví si oblek,kravatu a vlasy stáhne.Přejde k němu „Zabavíš se tu nějak? Ty 2 hodiny?“ Yochi po něm natáhne ruku a Kei ji chytí, skloní se nad něj,rukou mu zajede do vlasů a vášnivě ho políbí. Yo celý zrudne a olízne si rty „Jo něco si najdu“ Kenji si veme ze stolu složku s papíry a odejde. Yochi zaním okamžitě zamče. To co se stalo předtím už nechce zažít..Sní prášek od doktora, lehne si na postel a kouká na televizi. Během chvíle usne. Kenji zatím jede na schůzku s Michiem. Ještě 2 dny a letí do Ameriky za Saitem. Rychle vyřídí co má , pak jedou ještě na jednu schůzku, sice neplánovanou ,ale velice vyhodnou. Vratí se až ve 3 odpoledne a dost unavený. Yochi je už vhrůru a trošku zmateně kouká kolik je, a proč se Kei vrátil až teď. Kei mu vše vysvětlí a rychle se chystají na zkoušku. V 8 večer odjiždí. Yochio vše odehraje co má a vrací se na hotel. Oba jsou unavení. Rychle sní jidlo, Michio pak dojde a donese papíry u nich na stůl. V 9 sednou ktomu, podíl na firmě je ověřen a schválen. Kei se spokojeně směje. Podepíše další papíry. Michio je podepíše jako svědek a pod Keie se podepíše Yochi. Michio zase odběhne. Konečně zůstanou sami. Kei se natáhne na postel a zavřou se mu oči. Zítra večer odletají. Otevře oči a podívá se kde je Yo, ten sedí u stolu a zívá. „Pojď si lehnout.“ Yochi se otočí „Jo hned“ Poklidí papíry do složky zvedne se a dojde k posteli. Kei má opět zavřené oči.Yo si sedne na svou půlku postele, když zazvoní telefon. Kei se lekne a natáhne se po něm. Volá Saito „Ano?Dobrý vše proběhlo v pořádku „ Chvili je ticho a Kei automaticky kývá. „Ano jasne „ dívá se teď na Yochiho. „Ne je to zařízené“ je tiše „samozřejmě vše.“ Dívá se opět na Yochiho. Ten ho překvapeně sleduje jak položí telefon tázavě se na něj zadívá. Kei je ještě chvíli tiše a sleduje ho. Yochimu to nedá. „stalo se něco?“ Kei ho chytne za ruku a přitáhne na sebe a dívá se mu do očí. Yochi začne být nervozní, Kei přimhouří oči a dívá se na něj tak zvláštně. Yo sebou začne šít: Tak co se děje.“ kei ho stále drží volnou rukou ho chytí za bradu a začne ho líbat majetnicky. Yochi mu to vrací ale třese. Kei přestane a chraptivě začne „ miluješ mě že jo?“ „ Proč se tak hloupě ptáš?“ „ No něco jsem udělal a nezeptal se tě“ „ Co?“ Kei zrudne „Vyplnil sem jeden papír a podepsal to za tebe. „Jakej? Co jsi udělal?“Kei ho pevně stiskne „ budeš se zlobit?“ „ Keiii tohle není sranda co si udělal?“ Yochi začíná být naštvaný „Já ..no..“ Odmlčí se na vteřinu „Podepsal jsem papír, že jsi můj partner“

No na tý smlouvě, o tom vím“ „ Ne jinej“ „Cože? Jakej?“ teď je zase zmatený. Kenji ho ze sebe sundá a odběhne k tašce a začne tam lovit. Vytáhne papír a pomalu ho nese k němu.Yo vyskočí z postele a veme mu ho. Pročítá řádky, couve u toho až sedne na postel, pozvedne převapeně zrak ke Keiovi Kei začne chodit po pokoji „ Já vím, byla to chyba , hned to zruším“ Yochi nabere dech „Tak ty se mě ani nezeptáš jesti chci a teď zase couveš?“ Kei se zarazí a dívá se na něj. „Cože???“ Yo se zvedne, dojde k němu a začne mu papírem mávat před obličejem.“ Že ses mě nedošel zeptat“ Složí papír na půl „Zato stím nesouhlasím, tohle se zabavuje a žadny rušeni nebude!“ Kei na něho zírá s otevřenou pusou „Chceš tím říct že by si řekl ano??“ „Jo ty tupče pitomej, tohle sis zavařil. Za tohle máš dost velkej vroubek u mě“ Dojde k batohu a papír schová do jedné z kapes. Naštvaně si lehne do postele, zeslékne se a nahý se překryje dekou. Kei na něj stále zírá neschopen slova „No já sem idiot“ „Jo jsi,dobrou“ Yochi se otočí na bok a ignoruje ho. Slyší jak chodí po místnosti a brble. Yochi se natáhne a vypne lampu. Uslyší ve tmě úder „Au sakra blikni“ Yo ji zapne. Kei stojí u stolku a drží se za koleno. Yo počká až doleze k posteli a znovu vypne.Kei nadává potmě při zeslíkání. Yochi se hihňá do polštáře. Najednou je vedle něj ticho, ucítí ruku na zádech „Ne“ reaguje hbitě. Kei se stáhne a zasténá „Sem idiot“ „To už si říkal“ Kei zavrčí „odpustíš mi?“ „Ne až přijdeš na to jak to napravit.“ Poťuká mu na čelo „Nauč se používat tohle“ znovu se kněmu otočí zády. Kei kouká do stropu „Yochi??“ „Já spím idiote a ty přemejšlej“ „Yochiiii“ Yo se přetočí na břicho a kouká na něj „Co je?“ kei ho obejme a přitiskne k sobě. „Odpusť“ Yo zalapá po dechu, Kei je nahý „Podrazáku, přemýšlej hlavou a né něčím jiným.“zasténá. Kei ho obejme více „ Já vím“

Yochi se zachvěje, z Keie sálá teplo „Keiiii!“ „No?“ „Pusť mě.“ „Já nechci.“ „Ale budeš muset, dokud na to nepřijdeš.“ Kei ho tedy pustí ač nerad. Zvedne se z postele a začne se oblékat. „Kam jdeš?“ „Projít se“ Yochi se naštvaně otočí „Tak si jdi“ Klapnou dveře. Yo se na ně podívá,myslel si že si dělá srandu,ale opravdu byl pryč. Smutně se schoulí na svou stranu a zavrčí „Paličak pitomej“ Najednou se mu chce brečet, chvíli se brání,ale nakonec začne. Po hodině unavený usne. Neslyší že klapky znovu dveře, Kei se vrátil „Stávej!“ Třese sním. Yochi ospale zabručí „Co je?“ „Stávej a oblikat.“ „Já nikam nejdu“ natáhne se po budíku „ježiš kdyť jsou 2 ráno jsi normalní?“

Najednou na něm přistanou věci, ty co mu Kei koupil, „Čekám dole.“a opět zmizí.Yochi se začne rozespale oblékat „Je fakt normalní?“brble si pro sebe. Protáhne se do koupelny a pustí studenou vodu aby se probral, protře si oči „No fakt se mi to nezdá? Idiot střelenej“ dojde ke dveřím ,obuje se a jde na chodbu, zamče za sebou. Sjede dolů. Nikde ho nevidí, recepční mu ukazuje ven. Zívne a loudá se tam. Už ho vidí, sedí na motorce a čeká.Dorazí k němu „Co tu blbneš?“ Kei ale neodpoví a podá mu helmu. Yo si ji nasadía sedne za něj. Vyrazí. Projíždí osvětlenými ulicemy, bulvary, míjí diskotéky a bary. Stále dál mimo město. Yochi ho překvapeně zatahá za bundu,ale Kei si toho ani nevšimne. Zastaví až po dalších 3 minutách. Zajistí motorku a nechá ho na ni sedět a zmizne v jedné z uliček. Po chvíli se vrátí a strká něco do kapsy. Nasedne před něj a začnou se vracet na hotel. Zastaví kousek od něj u parku. Kei se zvedne, chytne ho a postaví na chodník. „Já umím ztoho lízt dolů“ ohradí se Yo. Kei ho ale chytne silně za ruku a táhne ho za sebou. Když se ocitnou u kašny pustí ho. Stojí kněmu otočen zády. Yochi pocítí divnou bolest, teď určitě vše zruší a pošle ho pryč. Kei se tiše dívá na oblohu,pak do kašny, najednou se otočí k němu. Měří si ho zvláštním pohledem. „Yochi“ Yo sebou trhne jak se lekne, teď to určitě řekne a je konec. Začnou se mu kutálet slzy po tváři „ ano?“řekne třesoucím se hlasem. Kei k němu přistoupí a obejme ho „Udělal sem velikou chybu.“ Yochi stuhne a celý jakoby zamrzne vevnitř, položí mu hlavu na hruď a už jen čeká na ty slova z milosti. Na tu ránu. Kei ho chytne ale za bradu „Dívej se mi do očí“ Yochi se přemůže. Ty jeho oči, pomalu se vnich utápí. Kei ho drží za bradu a začne „Jáá..měl sem se tě zeptat, bál jsem se že řekneš NE.“ Yochi se začne třást. Kei sundá bundu a zabalí ho „Tobě je zima?“ „Ne“ zasténá bolestně Yo. „Tak co ti je?“ „Nic“ odpoví Yo a odvrátí hlavu jako by dostal facku. Kei ho k sobě přitiskne více „Yochi??“ „Hmm“ „Divej se na mě“ Yochi pozvedne zrak a sleduje jeho obličej. V jeho očích je láska, touha a něco, co tam nebylo. Nedokaže to identifikovat, nechape co se děje. Kei zaloví v kapse a vytáhne krabičku „ Yochi moc se omlouvám a žádám tě o odpuštění, a prosím tě, teď zcela vážně a jak by to mělo být, aby ses stal mým partnerem, Nejen v obchodu,ale ve všem.“ Podá mu krabičku. Yochi stojí neschopen slova a bere si krabičku do rukou, celý se třese. Opatrně ji otevře , vevnitř jsou 2 prsteny v sobě zamotané. Na obou sou 4 hadi zamotaní do sebe těly jeden je bílý jeden černý. Yo kouká do krabičky a otvírá a zavíra pusu. Neví co říct. Kei začne být nervozní. Yochi si uvědomí že by měl odpovědět. Zasténá „Ano ty idiote Ano, takytě to mohlo napadnout dřív.“ Skočí mu kolem krku. Kei si slyšitelně oddechne a začne ho líbat. „Já se tak bál.“ Jemne od sebe Yochiho odstrčí, vytáhne jeden prsten a nasadí mu ho. Yochi vytáhne ten druhý a nasadí ho jemu. „Miluju tě“ „Já víc „ zasténá Yo. „Bál sem se že to chceš skončit.“ „To nikdy.“ Silně ho obejme. Ještě chvíli ho drží, když mu zazvoní telefon. Zvedne ho „Ano?“ Chvíli je tiše „Michio neser mě a padej spat. Ano nepojede ti to. Bože protože sem vám to nastavil jen na 2 hodiny! To vám stačí.“ Obejme zatím Yo kolem pasu a líbá ho do vlasů „Michio zítra se v 8 stává, padej spat. Ne neřeknu kde sme, Ne ne klidně si tam buš, my tam nejsme.“Yochi špitne „ Jo jsme pryč“ „Ano je tu semnou Michio.Položto!“ Telefon stichne. Kei ho políbí znovu a šeptne „Ti dva se zblaznili, furt vysí na telefonu a neda se jim dovolat“ Yochi se začne smát „Jedem na hotel? Teď mi začíná být fakt zima“ Kei mrkne na hodinky „ Jo jedem jsou už 4 ráno,ale rychle, ve 12 se balíme, ve 14 nám to letí a rano v 8 máme být u jednoho bohače.“ Yo protočí očima „Zase? Doufám že tam bude víc času na vše.“ „No mělo by být, se Saitem uvedeme nového Vocaloida, ty....“odmlčí se. „Sakra, počkej“ vezme telefon a volá Saitovi za okamžik mu to Saito veme „Volal si klukům? Jsou na cestě? V 9 večer? Dobře,uplně sem na to zapoměl.Jo dík“ A položí telefon. Yo kouká a přemýšlí co to je? Kei se nadechne „Tak pozítří mate koncert,kluci doletí zítra v 9 večer. Saito je vyzvedne a my doletíme asi 3 hodiny po nich.“ Yo stojí s otevřenou pusou „Ale kdyť já tu nic nemám ani novou píseň.“ Kei se zarazí „Je to moje chyba.“ řekne sklesle „Diky těm zmatkům tady nebyl na nic čas a já na to uplně zapoměl.“ „Nevadí něco snad stihnu,aspoň se pokusím“ „Dobře tak rychle na hotel“ začnou oba utíkat k motorce,dojedou do hotelu a vběhnou do pokoje. Během pár minut oba spí. Michio je 7 vzbudí a rychle se nedospalí oblečou a utíkají na poslední recepci. Pak rychle zpět na hotel a začít se balit. Kei se zdrží u placení a na letiště dojedou na poslední chvíli. Opět mají svoji Vip místnost a Yo ihned lehá na lehatko a usne. Kei zívá také,ale chce ještě něco stihnout. Michio mu ale vše vezme „Šefe lehněte si, je na to čas.“ „Ne to je dobrý ja to projdu.“ Michio ale papíry schová do tašky a zaklapne ji. „NE spát.“ Kei kouká překvapeně „To je revoluce,už se chovaš jako Saito.“zívne. Michio zamrká „Ne to je odklad zbytečností“hodí po něm deku „šéf pude hezký spát a nebude tu na mě nic zkoušet.“ Kei znovu zívne „Asi vám ty telefony zabavím uplně, začínaš být horší jak Saito.“chytne polštář a začne filmovat „vyměním tě chci spatky Saitičkáá“ a mačka u toho polštář. Micho se zasměje „Sám si řekl , že se mám naučit vše a tohle prý na tebe platí“ Kei zabrble lehne si vedle Yochiho a usne. Michio si ustele také a usne během chviličky. Příjde je probudit až letuška. „Pane Yamamoto, za chvíli přistáváme, probuďte se prosím a připoutat.“ Kei se protáhne a kouká do očí letušky „Ano děkuji.“ Pak se zarazí „Slečno mohla byste sem“ letuška zrudne a bojácně k němu přistoupí „Ovšem“ Kei se chvíli dívá do jejich očí a rukou šťouchá do Yochiho „Stávej“ Yo se probere a zamrká „Co je?“ Letuška zmateně couvne „Děje se něco pane?“ Kei přitáhne Yochiho ksobě a chytne letuščin obličej a donutí ho se dívat. Yo vytřeští oči „tý jooo“ Letuška ucukne „Pánové nevím o co jde ale je mi to nepříjemné.“ YO se zvedne a přiběhne kní „Moc se omlouvám, ale ty vaše oči. Mají zvláštní barvu,takovou tyrkysovou modrá i zelená.“ Letuška zrudne „Ano pane,lide sí často všimnou“ YO ji chytí za ruku a dá ji kus textu co zkoušel psát na prezentaci. Letuška chvíli kouká a čte , pak se na něj užasle podívá „Pane?“ „Kei máš stejný nápad jako já?“ „Jo proklatě,proto tě budím“ „Slečno máte něco zítra v plánu?“ „Ne začíná mi dneska volno.“ „Kei kde budeme?“ Kei se nahne a zaloví v dokladech a vytáhne vizitku hotelu. „Mohla byste tam zítra dojit,tak kolem 4 odpoledne?“ Letuška si veme vizitku „Pokusím se pane“ Odběhne po své práci. Yo se dívá na Keie „Keii“ „No?“ „jestli tohle to vyjde,a dojede“ „No doufám že přijde.“ Yo je nadšený, Kei ho obejme.

Přistanou a před letištěm už čeká limuzína. Odveze je oba na Hotel, kde už čekají kluci. Alex si klepe na čelo „Co to jako je brácho? Na týden zmizneš,nedáš vědět a najednou máme rychle letět sem“ YO porkčí rameny „Mě se neptej ,ptej se šéfa“ „Jo toho idiota bych chtěl vidět, jak tu snama šachuje.“ Kei zamrká a zakašle. Alex se na něj podívá „Šéfa?? Co je to za blbost..“ Miko se přiblíží a kouká na Keie, vruce drží časák, chvili kouká na něj, YO i Keie „Hmm tady si to přečti“ A vrazí ho Alexovi do ruk.Sedne si do křesla a zamračeně na ně kouká. Alex drží časopis „Co? Proč to mám číst?“ „Ježiš se podívej z druhý strany, na úvodní.“ Alex časak otočí a stuhne. Na přední straně je jejich fotografie s Titulkem


BLACK CATS

nová šance pro mládé talenty.

TEMPORA, nový majitel firmy našel v téhle skupině nové hvězdy a stám se stal její součastí, po třech letech a těžké nemoci se vrací na hudební scénu. Nejen jako vlastní společnosti,kterou zdědil po smrti otce,ale i jako člen téhle skupiny.

Proslýchá se že jednoho z členů udělal majoritním spoluvlastníkem,ale jeho jméno se nám nepodařilo zjistit. Pro fanynky to bude dobrá snaha zjistit který to je?


Zakladatel a Basista Alex Mamoru, nebo jeho mladší bratr Yochi zpěvák a vedoucí skupiny, a nebo to bude s překvapením bubeník skupiny Miko Setsuna?


Uvidíme třeba to sami prozradí na recepci,který toje.


Pod člankem jsou jejich fotografie , kde a kdy se koná recepce a koncert. Cena, autogramiáda atd. Alex na to chvíli zírá pak se postaví před Yochiho „Hele mladej nechceš mi něco říct??“ Yochi zrudne „To ON!“ Ukazuje přitom na Keie. Kei couvne „Já nic za to může ON!“ vrací stejnou. Alex položí časak na stůl „Du si dát panáka tohle je moc.Pak mi to ale někdo laskavě na pokoji vysvětlí“ a zmizne na bar. Miko se zvedne „nechci vám do toho kecat.ALe nemáme tu nic. Jen aparaturu a pár věcí.“ Kei kývne a chytne Michia za rukáv „On to svámi oběhá“ zakeřně se usměje „a já se ho aspoň na chvíli zbavím“ „Šéfe ja to slyšel jako!“ Kei couvne „já nic neřek, to se ti zdálo.“ Dá Mikovi kartu „kupte co je potřeba.Saito je nahoře?“ „Jo je“ Všichni se odeberou nahoru. Kei zatím jde za Saitem, sedí u počítače, nechal si ho pořídit do jejich pokoje.- Se Saitem chtěji zkusit jednu věc, a to finančně se podílet na nové Onlinové hře. Kei si ji teď zkoušel. Yochi byl zatím s kluky vedle a něco řešili skrz koncert. Za Keiem tiše klapnou dveře.Ten si toho nevšimne. Náhle ucítí na krku teplý dech a lekl se.Yochi sedí za ním na otočném křesle. Ruce opřené o opěradlo a kouká mu přes rameno co dělá. „Už to máte?“ „Jo, co to je?“ „Nová hra. Zkusili sme do ní investovat, tak ji zkouším.“ „Aha, budu se dívat. Nevadí?“ „Ne ne.“ Kei pokračuje dál, vyběrem postav atd. Yochi ho sleduje. PO chvíli se zavrtí. Yo se na něj podívá „Copak je?“ „Nevím“ Yo ho dál sleduje a dýchá mu u toho na krk. Najednou vymrští ruku a chytne ho za rameno „Stůj, takhle se mi to líbí.“ Ukazuje na jednu z volitelných postav. Kei zaraženě sedí a lapá po dechu. Yo natočí hlavu „Děje se něco?“ Kei se otočí k němu, jejich obličeje jsou těsně u sebe „Už víš co?“ a políbí ho na rty. Yochi se stáhne „Promiň“ Kenji se nadechne „Nemůžu se soustředit.“Yo se usměje „Tak já si sednu jinam.“ „Ne,ale co to je??“ „Co?“ Kenji se k němu otočí celý a nasaje nosem vzduch. Zarazí se na jeho krku „Tohle“ Yo zapřemýšlí „Jo ta vůně, To mi koupil dole Alex.“ „Hrozně pěkně to voní“ Yo zrudne „Aha“ poposedne na křesle. Kei se otočí zpět, vybere postavu kterou chtěl Yochi. Za chvíli ale zasténá a třesou se mu ruce. Yo si zase přisedl blíž a je na něj nalepený zezadu „Yochii....“ „No?“ Kei se otočí, chytne ho za ruku a stáhne k sobě „Sedni si sem,fakt mě znervozňuješ.“ Yochi si tedy sedne vedle něj a mlčí. Po 5 minutách sebou Kei začne znovu šít. Yochi na něj překvapeně kouká „Co je stebou??“ „ Já nevím“ odpoví popravdě Kei, zvedne se a odejde na chvíli na chodbu, Yo slyší kroky jak chodí. Yo koukne do chodby „Tak co je?Vrať se prosím“ Yo si sedne na křeslo kde seděl uplně předtím a odjede kousek pryč od stolu s počítačem. Kei ale nepřichazí, naopak klapnou dveře do pokoje jeho bratra. Kei stoupne do jejich pokoje. „Alexi,cosi mu to dal?“ Alex zmateně kouká co, pak si to uvědomí a ukaže na lahvičku, kterou si tam Yo zapoměl. Za chvíli Kei vejde do jejich pokoje i s lahvičkou a zamče. Dojde k Yochimu „Už vím co to je“ Chytne ho za ruku a posadí na druhou stranu pokoje. „Zůstaň tu prosím“ Yo překvapeně kouká „Já něco provedl?“ „Ty ne,ale tvůj braška“ Yo vyvalí oči „Cože??“ „Koupil vůni s Afrodisiakem“ „Co to je??“ Kei se kněmu skloní a pošeptá mu do ucha „Sexualní pomůcka na vzrušení“ Yo zrudne a kouká do země „Aha takže celou dobu....??“ ani to nedořekne. Kei zasténá „Jo“ sedne si zase k pc a začne hrát. Yo zabručí „Ale já se chci dívat!“ „Pak tě sem pustím, jen teď než to přestane působit,protože opravdu nevím jestli by na tohle fungovala sprcha. Je to olej v podstatě, dostal se ti už do kůže.“ Uplyne asi 15 minut a Yo zvědavě nakukuje zdálky,ani si neuvědomí že se celou dobu přisouvá k němu. Kei si toho také nevšimne až do momentu, kdy je opět těsně za ním a má hlavu opřenou o jeho rameno. A Kei cítí tu podmanivou vůni. Snaží se držet rozvážnou hlavu. Pak se ale prudce otočí ,stáhne ho na sebe a chraptivým hlasem řekne „Neříkal jsem ti že máš zůstat tam?“ Yochi sedí už obkročmo na něm „Když ja odtamtud nevidím.“řekne provinile. Kei zasténá a opře si hlavu o jeho krk a nasává vůni. Jeho ruce zatím bloudí pod Yochiho trikem, hladí ho na zádech. Yo vzdychne a opře se o něj. Chvíli je tiše a pak ese zeptá „Jaktože to cítíš jen ty?“ Kei přestane „Počkej“ Postaví se sním a posadí ho na svou židli.Veme lahvičku ze stolku kam ji položil,kápne si trošku na ruku a tře si o sebe zápěstí. Klekne si k němu „Čichni“ Zvedne ruku k němu. Yochi nasaje vůni a zamotá se mu hlava, chytne se stůl a třese se „Keii.....“ „Ano“ „Tohle citíš?“ „Hmm“ YO se chytne za hlavu „ Mě se točí hlava....“ sesune se ze židle dolů. Kei ho chytí „Už víš co to semnou dělá“ „Jo, je to tak zvláštní“ Yo napůl leží na zemi na Keiovi,oči má rozšířené a lapá po dechu. „Nevím, řekl jen že moc pracuješ a vymyšlíš zhovadilosti a že tě tohle zastaví a zabaví“ Zamyslí se. „Hej on myslel mě!!“ Kei se zamračí, chytne ho do náruče a přenese k posteli „No povedlo se mu to“ usměje se. Yo se drží za hlavu a zasténá „Jo,ale proč tě tak chci?“ „To dělá ta vůně..“ Klekne si nad něj, Yo ho zespodu sleduje. Ruce mu hbitě jezdí po jeho hrudi. Za chvili tam oba leží nazí a sledují se. Kenji ho prsty hladí,když Yo převezme iniciativu. Překuli ho pod sebe, Kei překvapeně zasténá,zaryje nehty do prostěradla postele až na pelesti zůstanou dlouhé rýhy. Yo si hraje dál, sleduje jeho obličej. Kenji má zaťaté zuby, kouše se do rtů a vlasy má rozhozené po celém polštáři, přerývaně dýchá a svíjí se pod jeho dotyky. Náhle vymrští ruku , chytne ho pevně za pas a přitiskne ho k sobě. Oči mu touhou fialově svítí. Hladově ho líbá a Yo mu stejně vrací. Kei už neotálí a velice nežně do něj vstoupí. Yochi se prohne a překvapeně vykřikne. Kei ho jednou rukou drží kolem pasu, druhou kolem ramen a tiskne ho k sobě, velice něžně se sním miluje. Oba zaráz vykřiknou a Yo klesne na jeho hruď. Kei se opatrně natáhne pro deku a zakryje je. Hladí dál Yochiho po zádech, a vnímá na sobě jak se chvěje. Kei popadne dech a zašeptá „Miluju tě a moc“ Yo ho lehce políbí a unaveně špitne „Já tebe také“ položí mu hlavu na rameno a odpočívá. Po chvíli se Kei zvedne a odnese ho do koupelny. Pak se vrátí do pokoje. Kenji si sedne na židli a Yo na něj. Oba jsou již oblečení. Začnou se věnovat hře. Kei občas políbí Yochiho na krk, ten se pod jeho polibky chvěje. Ozve se zaklepání a oba se leknou. Kei nabere dech „NO co je?“ Ozve se Alex se zadržovaným smíchem „ Už jste hotový?“ Yochi zavrčí „Zabiju tě“ Miko vybuchne smíchy „ Ne kluci fakt otevřete“ Yochi sleze z Keie a jde odemčít. Alex i Miko vlezou do pokoje. Miko se hrne hned k PC,když uvidí hru. Alex se zarazí „Co děláš?“ Miko odsekne „Nemluv, si to chci zkusit“ než se Kei naděje ,odjede se židlí bokem a Miko už si vybíra postavu. Yo stojí s otevřenou pusou,Kei nechápavě kouká a Alex zuří. „Miko!“ Ten ale již nevnímá. Yochi počká až si kei přesune židli blíž nim a sedne si na něj.Alex padne do křesla a sleduje jak Miko hraje. „Tu píseň máš?“ „Jo mám 2 nové a par starých.“ „Jo to jde.Kei ale dival sem se na tu jednu potřebujeme dívku. Jak to chcete udělat?“ Kei se usměje „Tady Yo potkal tu pravou. Doufám že zítra dojde.“ YO zrudne a vykoktá ze sebe „Jak tu pravou, tys ji našel.“ Alex mávne rukou. „Co teď sním? Ten jak se dostane ke hře nehne sním nic.“ „No něco mě napadlo, koncert je přesunutý oden později,má na to celou noc a den“ směje se. Vezme telefon a po delším vyzvánění to veme Saito „Ano šéfe?“ Kei zaraženě kouká na telefon a Alex s Yo se na něj dívají co je? Kei se zmateně zeptá „Není ten telefon Michia?!“ „Jé pardon předam“ chvíli je ticho a pak se ozve „Ano šéfe?“ Kei se chytne za hlavu „Co tam sakra spolu dělate??“ Opět je klid a pak špitne Michio „Nic opravdu“ Kei si tuká na čelo a předává telefon Alexovi „Já na to nemám, nadiktuj mu co chcete“ Alex mu řekne co je potřeba a zmateně se při odpovědí podívá na Keie. Zacpe mikrofon a šeptne „Ptá se jestli hned?“ Kei mu telefon veme a do telefonu zařve „Hned!“ a telefon položí. „Já se z těch dvou zblazním, přivedou mě do hrobu.“ Miko zvedne zvědavě hlavu „Co se děje?“ „Nic, jen dostaneš vedle druhej počítač,at neotravuješ tady.“ Odpoví mu Alex. „Aha“ Zvedne se a přejde do jejich pokoje. Alex si klepe na čelo „Dneska fakt už nikdo není normalní“ „Stím musím vyjmečně souhlasit“Kei mrká přitom na Yo. Ten zrudne. Ozve se vedle klapnutí, Michio nese notebook „Zapojíte si to sami?A šefe dělame roční soupis financí“ zívne Michio „Mimoděk pane, Hitoshi se prý o něco snažil, ale pan Saito to zachránil. A ještě drobnost, nevím jestli to bylo jeho cílem, nebo jako bonus navíc.Ale panu Saitovi není dobře, a je hrozně unavený. Tohle opravdu už pro něj není. Ještě chvíli kdyby držel tohle tempo tak by se Pan Hitoshi dostal brzo na jeho místo. Je to sice jen můj názor,ale vypada to tak že to měl předem celé nachystané. Vy ste mu sice plán zmařili,ale zlikvidovat pana Saita z postu zástupce se mu daří i když je mimo hru.Musí mít někoho v záloze.“ Kenji překvapeně sedí „Proč ste nic neřekli?YOchi pod sem, ty dones papíry a Alex ti zatím pomůže se Saitem. Miko si hraje tak stejně nemá co dělat.“ Yo přiskočí,Alex s Michiem seběhnou o 2 pokoje vedle a donesou vše potřebné,zaobstarají pana Saita a nechají ho odpočívat. Ten ale stejně jde snimi chce mluvit s Keiem. Vejdou společně do pokoje Yo a Keie. „Pane omlouvám se,ale už to není co dřív..“ „Saito tak si měl něco říci.“ Ten pokýve hlavou. Alex ho usadí do křesla. „Kdy jste vůbec naposled vy dva jedly?“ Všem zakručí zaraz v žaludku „Blazinec fakt.“ Kei odskočí a objedná 6 pořádných jídel a pití. Michio zatím zakryje pana Saita dekou. „Odpočiňte si ,o radu si kdyžtak řekneme kdyby něco.“ Saito smutně pokýve hlavou „Si moc šikovný“ Za chvíli všech 6 sedí po zemi a v křesle a pořádně se nají. Když jsou hotový Začnou hledat. Kei vystaví papíry na propuštění Hitoshiho. Jediné zbývá najit mezi 500 zaměstnanci toho který mu se vším musí pomáhat. Zkouší hledat podle jména, koníčků, kde by se mohli potkat mimo pracovní dobu,ale nic. Po hodině pátrání spí Saito v křesle. Miko je rozpláclý na koberci. Alex opřený o zeď a přemýšlí. Michio zatím odběhne pro kafe. Kenji se znovu pohrabuje papíry a Yochi střílí papírové kuličky do pusy. Miko ji polkne a zařve „Přestaň si jak ve škole, kolik ti je“ zarazí se „Hej Kluci hledejte stejné školy!“ Saito sebou trhne a probudí se „Děje se něco?“ „Ne ne zatím je to jen doměnka odpočívej dál.“ Celá parta se znovu vrhne do papírů a dívá se na školy. Miko ho najde „Mám ho, divejte, chodil do stejné základní školy, střední i vysokou. Ale proč je jen učetní?“ „Má tak přístup k financím. Sakra co teď?“ Kei přemýšlí, Yo vystřelí od boku, „Komu se tam dá věřit?“ „Radě a naši sekretářce.“ „Dobře tak zavolej jim,at vyklidi budovu a ho hlídaj.Jak vyjdou ven, ať najdou důkazy, Odstaví ho mimo hru než se vratíme, když se nat o dívám jak lezl nahoru, možná by něco zařídil tu, aby se dostal do čela společnosti a tebe tu nechal ,něco prostě udělal.“ „To máš pravdu. Teď mi vše dochazí, to tvoje přepadení, scéna na večírku. Nedivil bych se že ten opilý kluk je bracha toho jeho partáka.“ „To je docela možné. Ale co chce provést? Tak aby tě to zlomilo a zůstal si tu?“ Všichni se podívají na Yochiho. Ten překvapeně zamává rukama „Proč koukáte na mě?“ Alex se zarazí „Dává to braško ale smysl víš, jsi pro Keie vše. Ale kdy a jak?“ Yo se zvedne „ Kluci ste trefený? Kdyby šel po mě, bylo by to jasné všem, že je to jeho práce a on by se na ten post nedostal vůbec.“ Saito zapřemýšlí „To je také pravda. Ale kdo tedy? Keie taky nemůže, taky by bylo jasné kdo to byl.“ „Je to zvláštní, něco tu musí být. Něco v plánu má.“ Kei zatím telefonuje radě a domluví se snimi na postupu, aspoň prozatím. Tam se dovídá i skutečnost že onen muž ve firmě není a odletěl údajně na dovolenou. Důkazy našli. Kei jim vše řekne „Musíme vydržet, určitě to nebude dneska, ani zítra, sme na hotelu. Musí to být něco na tom koncertě“ Všichni přikývnou. Yo a Saito zatím podepíšou výpověď Hitoshoho a tomu druhému. Pomalu se rozejdou zamyšlení do svých pokojů. Každý hodnotí situaci po svém. YO si lehne na postel, má zvláštní tušení, že to bude on. Celou dobu. Jen jim namluvil at si nedělají starosti.Ale jeho tušení skrz celou věc je jiné než u ostatních, od chvíle co je s Kenjim, jde ten Hito po něm. Jako by Keie miloval a zajde kamkoli aby se jeho zbavil. Přemítá si všechny útoky na svou osobu, věty co Hito řekl. Dávalo to smysl. Povzdechne a otočí se na záda a kouká do stropu. Objeví se nad ním Kei „Copak je“ „Ne nic jen sem unavený“ „Určitě?“ „Jo neboj se. Jen je toho na mě moc.“ Kenji ho pohladí „Já vím, taky sem unaven.Dáme si pak všichni volno aspoň na týden.“ Yo nepatrně kývne, zavře oči a v duchu si říká. „Kdoví jestli já se toho volna dočkám vůbec.“ Kenji si lehne vedle něj a přitiskne ho k sobě. Cítí že se sním něco děje. Ale nechce na něj tlačit. Možná má pravdu a je jen unavený. Yo ho obejme kolem pasu a hned usne. Kei chvíli po něm. Zbytek dne kluci prohrají na počítači, dokonce příjde i letuška, tu si odvede Saito s Michiem a vysvětlí ji o co jde. Domluví se sní a dívka nadšeně zůstane snimi. Večer odběhnou do zkušebny kde se sehrají a dívka je velice šikovná, baví ji to. Večer si Kei všimne , že Yo je nervozní vic jak včera. Když sním chce mluvit, Yo se mu vyhne. Drží se tedy zpět. Večer se rychle osprchuje a ulehne. Aby se s Keiem nemusel bavit. Cítil co se stane, věděl teď že buď vyhraje nebo prohraje a nic tomu nezabraní, chtěl se tomu postavit aspon hrdě čelem.

Hodinu před koncertem byl ještě chvíli nervozní. Pak ale přestal, srovnal si myšlenky. Kenji to připisoval nervozitě před koncertem. První zpíval jejich nový Vocaloid a pak nastoupili oni. Odspivali 3 písně, chviličku byla pauza a lidi byly nadšení. Opět zpíval Vocaloid. Yo se nadechl, cítil něčí pohled celou dobu. Nastoupili zpět, začli hrát a Yo u zpěvu hledal ho. Pohled se mu zastavil na 20 ti letém klukovi,koukali se na sebe navzájem. Mladík byl zmaten, že ho našel. Poprvé uhl pohledem. Yo zpíval dál, už jen čekal co udělá a sledoval každý jeho pohyb. Viděl že telefonuje. Pak se smutně zadíval jeho směrem. Yo pochopil, teď to příjde.Ale jak? Mladík pozvedl telefon, že chce fotit a přitom nepatrně mávl rukou. Byl to jen okamžik a o nestihl kouknout kam dal pokyn. Ozvalo se tiché cvaknutí a Yo ucítíl kratkou bolest, pro něj to byla ale jako rána z děla. Stihl se ještě podívat odkud to šlo.Úplně nahoře stál Hitoshi s pistolí a tlumičem. Yo už nezpíval. Udělal malátně 2 kroky v před.Zlým pohledem sjel Hitoshiho a tiše řekl „ Nedostaneš ho nikdy“ Hito couvl dozadu i nat u dálku moc dobře viděl ze rtů co řekl.

Yo cítil teplo na hrudi.Podíval se na ruku kterou tiskl na místo kde ho to bolelo,byla celá od krve. Natočil hlavu na ostatní. Ti stály a nechápali proč nezpívá. „Kei vyhral jsem Tě já“ šeptne a ze rtů mu vytryskne proužek krve. Vše vidí v mlze, padne na kolena a skácí se na bok. Na podlaze se začne rozlévat krev z pod jeho těla. Už nic neslyší.

Kei vykřikne zděšeně a lidi od podia uskočí a vřeští. Kluci zařvou také. Utíkájí přímo k němu a volají hned sanitku. Kei si uvědomí že se někam díval. Zkusí projet místo kam si myslel že koukal, ale lidi v panice utíkají a nemá tak přehled kdo. Pohled mu opět padne na Yo.Byl celý bílý a Miko nad ním kroutil hlavou. Alex jen nadával a bušil pěstí do podlahy podia. Kei sám sedí u něj zdrcený. U jeho hlavy a podepíral ho „ Vydrž už jede pomoc.“ Miko naštvaně vyskočí „Kde je?“ Kei mávne rukou směrem kam se naposledy díval Yo. Než stihne cokoliv říct zmizne Miko v davu lidí. Během okamžiku je tam sanitka a Yo odvažejí. Doktor jen na místě vrtěl hlavou „Je to zlé, moc zlé.“ A zmizí se sanitkou v útrobách města.

Kei sedí na zemi a celý se chvěje. S otázkami v očích se dívá na Alexe, ale ten sám bezradně krčí rameny. Náhle se ozvou rány a oba otočí hlavu. Dveřmi prolítne do již prazdné místnosti muž,za ním Miko a v patách je mu policie vedoucí v poutech Hitoshiho. Kei a Alex vyskočí a policie má co dělat aby je udržela od něj pryč. Hitoshi z krvacejících rtů utrousí „Já mu to říkal, pokračuj a konec, Věděl to! A přesto nepřestal.“ Zamračí se „Stejně tě vyhral i když nechapu jak to!!!“ Kei se po něm sápe a musí ho držet dva policisté. „Cože??“ Hitoshi se zákeřně usměje „Nepochopil si nic.Nejde o firmu, ale o tebe!! On to věděl a přesto bojoval!! Řekl sem mu jasně že má zmizet, nebo to takhle dopadne. Nezmizel. Věděl že ho tohle čeká a riskl to!“ Kei zdrceně kouká na Alexe, jestli tuší o čem to mluví.Ten Ale pokrčí nechápavě rameny. „Co si mu řekl?“ Hito se rozesměje histericky „Že má jít od tebe. Že jsi můj.Víš něco bylo divné, neuhnul. Celou dobu se díval do mých očí , pevně a odhodlaně stál a pak ani to sám nevíš řekl „Nedostaneš ho nikdy.“ Přestože věděl že umře.“

Kei zdrceně sedne na zem „On věděl co ho čeká?“ „JO“ Alex ho nakopne do holeně ale dál se nedostane. Už i na něm okamžitě vysí 2 policisté a drží ho. „Zabiju tě ty kryple“ Kei odsekne „Odveďte ho odsud nebo se k Alexovi přidám a už nas neudržíte.“ Hitoshi se šíleně směje „Stejně budeš jednou můj.“ Ale to už ho odvadějí pryč.

Kei kouká na Alexe „Proč to udělal?“ Alex sklesle odpoví „Snad né... možná mám tušení.“ Kei ho chytne za ramena a zatřese sním „Proččč!“ Alex se na něj podívá „Miluje tě, chtěl to dokázat sám.“ Kei smutně kouká do podlahy „Blázínek“ Alex se narovná „však on se ztoho vyliže sám to se neboj,dám mu pořádnou facku“ Kei se nuceně usměje. Miko zavelí „Do nemocniceee!“ a ukazuje na krvavou ruku, zakašle „Asi mám něco zlomenýho sakra“ Alex mu vlepí pohlavek. „Auuu, říkal si Yochimu ne mě!“ „No a? Ty jsi stejný idiot jako on“ Kei vyprskne smíchy „Sory kluci jedem, a zlomená tlapa nasedat jako druhá at nic nezašpiníš.“ Miko se usměje „ Bude dobrej, je to tvrdá palice.Ale hejbněte sebou mě to fakt bolí“ Alex mu vlepí další. „ Za co zas byla tahle?“ zamručí Miko. „Zato že si vůl a proč si ho vůbec mlatil?“ „Tak a proč ne?“ zazubí se Miko. Kei je před sebou štouchá do auta. „Kluci nechte to na pak“

Dorazí do nemocnice, Tam zjistí že je Yo ještě na sále. Sednou do čekárny a Miko si zatím odběhne nechat si ošetřit ruku. 2 Prsty má zlomené a dostane dlahu s léky. Po dvou hodinách konečně vyjde lékař „Kdo je z rodiny?“ Alex i Kei se postaví. Lékař si je prohlíží. „Vy jste kdo?“ „Já sem jeho bratr“ „A vy?“ „Jeho přítel“ „Dobrá podte tedy oba.“ vede je chodbou k lůžkům. YO na jednom leží a pořád je bledý jako stěna. „ Je už v pořádku, sice to vypadalo vážně,ale ten hoch má selský rozum a vypada to že stím počítal. Nebudu se vyptávat o co šlo. To svámi pořeší policie,Ale...“ podá jim kovové úlomky do rukou „Nevíte co to je? Je to tak roztříštěné že to nešlo poznat.“Kei i Alex na kousky koukají „No mě to příjde jako.....“ Zamysli se Alex. Kei na to chvíli zírá a pak si sundá prsten „Neni to tohle?“ Doktor prsten prohlédne „Ano to by odpovídalo. No abych byl přesný, měl hruď obvazanou obvazem a pod tím nastrkané kovové destičky a ten prsten mu asi visel na krku. Když dotyčný na něj vystřelil, střela sjela po hraně destiček a v celku by mu asi neubližila,ale v momentu kdy trefila prsten ten se rozlétl a napáchal víc škod. Prolétl totiž destičkami a i kulka se od něj rozbila místo aby se svezla pryč prolétla také takže zasáhla v plné síle celou klíční kost. Část kosti sme museli sestavit znovu., byla rozdcená na 40 kousků. Proto to trvalo tak dlouho. Teď jen doporučuji, aby byl aspoň půl roku v klidu.“ Kei s Alexem na něj překvapeně koukají, ale oddechnou si. „Teď k druhé věci. 2Dny tu musí zůstat ležet, to bez debat. Pak bude moci jít do domácího léčení. Ale slyšel jsem že se vracíte za pár dní domů do Japonska. Moc se mi to nelíbí. Ale pokud mu to nebude dělat problém může jet svámi, i když sám bych byl raděj aby se alespoň 14 dní moc nehýbal. Byl bych raději aby tu někdo zůstal sním.“ „Samozřejmě pane doktore, počkame jak se bude cítit sám , popravdě sme si chtěli vzít po tehle akci volno, tak bysme tu mohli zůstat takovou dobu, na dovolené.Ale spíš se chci zeptat, jestli můžeme zaním?“ „Ano ale jen na 5 minut, ještě spí.“ Oba tiše vejdou do pokoje, každý si sedne z jédne strany. Kei mlčí a tiskne mu ruku. Alex mu pošeptá „Ty malej debile, počkej až se uzdravíš“ Yo se zachvěje a stikne oboum ruce. Alex pokřiví obličej bolestí „Já tě vnímám ty idiote a tuhle mám dobrou, sedl sis na blbou stranu.“ Natočí hlavu ztěžka na Keie „Keii“ zašeptá. „Nenamáhej se a odpočívej,ale pak nám vše vysvětlíš ty prcku.“ Yo stikne zuby a procedí mezi nimi „Nejsem prcek!“Celý zčervená „Dostali ste ho?“ „Jo Miko ho dostal a sedí ted vedle se zlomenou rukou.“ Yo zesmutní „To jsem nechtěl“ šáhne si zdravou rukou na krk „Kde je prsten?“ To se už Kei zamračí a vsype mu kousky do ruky „Tady“ YO je stiskne „Néééééé!“ Kei na něj smutně kouká „Proč sis ho vůbec dal na krk?“ Yo přivře oči „večer mi málem spadl do umyvadla, nenapadlo mě nic lepšího.“ Do pokoje vstoupí lékař a tiše řekne „Pánové tak honem ven, konec, at se prospí“ Oba přikývnou. Alex mu stikne zdravou ruku a Kei ho políbí na tvář. Oba vypochodují z pokoje, vše poví Mikovi a ten je plácne do zad „Sem to říkal, Co dem teď dělat?“ „Dem najít prsten. Snad tady něco budou mít. I když o tom pochybuji“ Miko se zamyslí „Kup jiný, 4 ať máme všichni 4 stejné a přesto jiné ale vždy 2 a 2 do páru. Kei i Alex o tom přemýšlí.“ Projedou různá zlatnictví a klenotnictví a až v poslední najdou Jsou velice zvláštní spojené a tvoří jeden prsten. Kdy se rozdělají jsou 2. Jeden je Drak a Tygr a druhé dva Puma a Vlk. Alex si s Mikem vemou draka a tygra. Kei schová zbývající dva. Vlk a puma jsou jejich.


Odletají domů. Yochi se již cítí poměrně dobře. Tak Kei povolí aby jeli hned domů. Nespouští ho ale z očí. Když dorazí vybalí se a jednou všichni k Alexovým a Yochiho rodičům. Ty je uvítají velice mile. Yo dostane od Otce pohlavek za to že tak riskoval. Kenji stojí opodál a nemíchá se do toho. Čeká co Yo udělá. Jeho rodinu nezná. Yo je stále v jednom kole a jakoby na něj zapoměl že tam je. Kenji pomalu a nenápadně couve k odchodu. Cítí jako by se tomu Yo vyhýbal a proto se rozhodne odejít. Není na to správný čas. Už šahá po klice od hlavních dveří, když se ozve Yochho hlas „Keii??“ Otočí se jeho směrem. Yo jde pomalu k němu, ze strany ho podpíra matka a vedle něj jde jeho otec. Kenji přiskočí a pomůže. „Pojď zamnou“ Kenji ho podpírá a následuje ho. Otec s matkou jdou první a za nimi oni dva. Ocitnou se v krásné zahradě dál od domu. Yochi se usadí na lavičku. Kenji zůstane stát po jeho boku. Matka přešlapuje na místě „Co jsi nám to chtěl hochu?“ Yo zakašlá a Kei cítí jak je nervozní „ Mami, Tati tohle je Kenji. Je to můj přítel.“Kei zavře oči a čeká to nejhorší. Ale nic se neděje, naopak přistoupí k němu jeho matka „Já jsem Momiko,“ podává mu ruku „A jsem ráda že tě poznávám a že něj konečně někdo dohlédne.“ Ke ji jemně stiskne a usměje se. Otec je už horší kafe. Měří si ho pohledem a velice přísně.Matka ho ale žduchne. Podá mu tedy ruku i on „Jmenuji se Osamura, Moc se mi to nelíbí tot i řeknu rovnou, čekal sem že bude jiný než Alex. No budiž.“Jeho stisk je velice pevný a silný. Kei se snaží nezásténat a naopak mu stisk opětovat. Pokusí se o úsměv „I já tohle nečekal.“ Otec si ho ještě jednou změří a stisk povolí „Jsi silný a nebojiš se, postarej se o něj.“ nečekaně vlepí Yo pohlavek „Vté jeho makovici jsou totiž jen kraviny a pak tahle vyvadí.“ Yo si tře bolavé místo na hlavě „To není pravda, teď jsem spoluvlastníkem firmy a a a a chovám se slušně.“ Otec ho štouchne do ramene a zasměje se „A tohle sis udělal v koupelně že?“ Yo zrudne „To byl omyl“ Momiko se rozejde k domu „muži jdeme, máme plný dům hostů,musíme se o ně postarat,tohle je neslušné“ Otec cosi zabručí ve stylu „Mohli by jít domů“ ale pokorně se za ženou rozejde. Kei s Yo tam zůstanou sami. Kei si prohliží zahradu, je krásná. Podívá se na Yo. Tense dívá na nebe a komýhá nohami. Kei mu znenadaní vlepí pohlavek také. Yo se na něj zmateně podívá. Rukou si tře místo „Za co to bylo?“ Kei k němu čupne „To je zato ty malej idiote že mi nic neřekneš. Víš jak sem se o tebe bál?“ jeho hlas se chvěje. YO se na něj překvapeně kouká „Já...no myslel jsem si že to zvládnu.“ „A nejsme snad na to 2?A viš jak se cítil tvůj bratr?Tohle nám už nedělej“ YO zalapá po dechu. Poprve vídí jak se Keiovi kutalí slzy po tváři. „Slibuju“ zajíkne se. Kei se po něm natáhne a silně ho obejme. Yo pod ním zasténá „Kei to bolí.Pusť.“ Kei ho hned pustí „Promiň,ale fakt jsem měl strach že o tebe přijdu.“ Jo se usměje. Uslyší volá z domu. Yo se opatrně zvedne,ale Kei ho chytí do náruče a nese ho domů.Yo mu bouchá pěstí do hrudi „Pusť, já umím chodit.“ Ale Kei se jen usmívá a nese ho dál. Před vchodem do domu ho opatrně postaví a opřed o zeď a lačně ho políbí. Yo je rád, že je opřený, klepou se mu kolena. Opře se hlavou na jeho hruď „Miluju tě.“ Kei pozvedne hlavu a dá mu prst na rty „Já tebe také“ Otevře dveře a podepře ho, jdou za ostatními. Dům je plný známých I Saito s Michiem došli a Miko.

Kei najednou ztuhne. Mezi dveřmi stojí jeho matka. Yo na něj kouká kam se to jen dívá? A co se děje? Vidí ženu která stoji mezi hosty. Zatáhá ho za rukáv „ Kdo to je?“ „Moje máma“ řekne nakřáple Kei. Yo zamrká překvapením. Kei ho vede rovnou kní. Ta si je oba měří přisným pohledem. Pak se ji ale na rtech rozlije usměv. Přikročí k nim a oba zaraz obejme. Tiše šeptne „To je on?“ Kei celý rudý kývne. „ Jmenuji se Hitomi“ místo podání ruky Yo silně obejme. Yo zrudne a zoufale kouká na Keie. Ten se usmívá. Hitomi zašeptá „Je úžasný“ Kei ji představí rodičům Yo a ti se velice rychle a dobře rozumí, zmiznou spolu a nechají omladinu osamotě. Saito se za nimi přidá. Yo si sedne na pohovku, začíná být unavený. Brzy se všichni rozejdou domů. Momiko jim nabalí pár věcí a jídlo. Hitomi e schce vratit na dům k Maiko. Ale Kei ji zarazí „Mami na“ Podává ji klič od bytu na městě „nech si ho.Budeš to mít bliž do práce, vše je tam zařízené. Já s Yo zůstanu na domě. Nám to tam vyhovuje.“ Hitomi se zardí „Opravdu synu?Jsi si jistý?“ Kei ji vtiskne klíč do dlaně „Jsem mami“ Hitomi oba znovu obejme a zmizi s Maiko knim domů. Kei pobere věci a odnese je do auta. Když se vrátí Yo už spí. Momiko mu pomůže ho zabalit do deky a Kei ho opatrně přenese do auta. Rozloučí se a jedou na dům. Alex s Mikem jsou již ve svém bytě. Kei odnese Yochiho do postele, pak se vrátí pro věci a uklidí je. Oblečení naskládá do poliček. Sedne si opatrně na postel vedle něj a polibí ho na čelo. Jemně ho rozmotá z deky,opatrně ho zeslékne a převleče do pyžama. Zakryje ho dekou. Chystá se odejít, když Yo šeptne „Zůstaň tu.“ Kei se zarazí ve dveřích. Otočí se na něj. Oči mu svítí „Dobře“ Vrátí se k posteli, stáhne si triko, zuje se a lehne si v kalhotech vedle něj. Snaží se zabrat co nejméně místa ať má Yo pohodlí. Yo se ale stále vrtí „Lehni si normálně prosím.“ Kei tedy nakonec povolí a lehne si na záda. Yo chvíli počká až leží a je zakrytý a dá mu hlavu na rameno. „Konečně“ Políbí ho na krk. Kei se zachvěje „Dobrou“ „ Dobrou“ Kei začne usínat. Yochi ho z boku sleduje, nemůže se na něj vynadívat. Kei to cítí a natočí k němu hlavu „Copak je?“ Yo si olízne rty „Nevím musím se na tebe dívat.“ Kei ho pohladí po tváři. „Spi je pozdě“ Yo přivře oči,jemně mu zdravou rukou přejede po krku. Cítí jak se pod tím dotykem Kei celý napjal. „Yo..“ „Hmm?“ „Nech toho, ty viš co chci ,ale dokud nebudeš zdravý tak nic nebude“ Yo zasténá „Ale to bude půl roku..“ Kei se k němu otočí „ Ajo sakra ...“ Yo smutně kouká „To nevydržím a ty odejdeš za jiným.“ „Kam bych chodil! Si hloupej!“ vlepí mu pohlavek. „Nekvakej hlouposti“ Yo si tře místo „Proč mě furt pohlavkujete sakra už?“ „Protože potřebuješ pročistit hlavu. Posloucháš se co říkáš?“ Yo se zamyslí „Navíc lékař řekl že rok to bude trvat než to bude úplně vpořádku.“ „Kdyť si týden po operaci, a kosti pomalu srůstají. To chceš zvládat vše hned? A taky ti řekli že pokud se to bude uzdravovat takhle rychle jak dosud tak ti ty šrouby za 2 měsice vydělaj. A ja taky nejsem stebou jen kvůli tomu“ ťuká mu na čelo „Ale protože tě miluju a rozhodně nemám myšlenky ani zájem někoho jinýho hledat! Pro mě jsi jen ty.“ Yo zrudne „Promiň“ Kei se opatrně na něj překulí a dívá se mu do očí „Prostě ty 2 měsíce oba vydržíme“ Yo zasténá „Asi jo“ Kei je opřený na loktech aby na něm nebyl celou vahou. Yo se pod nim pohne „Kei???“ „No?“ „Jsi těžkej slez“ „Jo promiň.“ Kei se opatrně překulí zpět a dívá se do stropu, sám zjišťuje že ty 2 měsíce budou pěkné peklo pro ně oba. Yo se o něj znovu opře „Kei??“ „Ano?“ „Ale jak to uděláme?? Já se sám neobleču, nevykoupu, natož abych jezdil stebou do firmy. A ty budeš stíhat za nas oba vše tak tak. A ještě aby ses staral o mě“ Kei vedle něj stuhne a na tváři se mu rozlije naštvaný výraz. YO leknutím ucukne. Kei se k němu otočí hlavu a z očí mu srší blesky „Co si to řek?Že se stebou otravuju??“ „Néé tak jsem to nemyslel“ brání se Yo. „No to doufám, protože kdyby ses zeptal normalně tak by si dávno věděl, že Saito a Michio tam teď budou měsíc srovnávat po těch dvou dementech celé učetnictví a přibrali si ksobě dva zaměstanance, kteří jim pomůžou a dostanou za to premie a zbytek firmy ma proplacené volno“ otočí se k němu naštvaně zády. „I ty?“ „Jo i já“ Yo se k němu zezadu přitiskne „Keiii“ „Hmm“ „Keiičku ..promiň“ Kei se prudce otočí a přitiskne ho k sobě. Rukou mu sjede pod triko a hladí ho podél páteře. Yo se celý chvěje. Keiovi svítí oči hladem. Rty ho lehce líbá na tváře. Zhluboka se nadechnce „Tohle fakt nejde, mám strach že ti něco udělam“ „To ti říkam celou dobu“ Kei ho sice pustí,ale tělo si žádá už své. Kei zatne zuby „Musíme to vydržet.“ YO ale neposlouchá, zdravou rukou ho hlasí po hrudi. Pak ho začne něžně líbat a rukou sjede pod kalhoty. Kei překvapeně vykřikne. Celý zrudne a lapá po dechu. „Yo...“ zachroptí „Přestaň“ Yo se na něj posadí a kouká vítězně dolů. Kei ho měří naoko zlým pohledem,ale Yo na to nereaguje. Kei zasténá „Yo takhle to nejde já ti fakt nechci ublížit.“ Yo se na něj dívá, sleduje jak je zmatený a bojuje sám se sebou. Hrozně se mu to líbí. Kei zavře oči, bojuje se strachem že mu něco nechtěně uděla, a se šelmou která po něm touží a potřebuje ho. YO se skloní těsně k němu a políbí ho na rty. Keiovi ruce se automaticky zvednou a sevřou jeho pás. Yo zasténá „Kei.. jááá …“ utichne. Kei se mu dívá do očí, neví co si počít. Yo na něm oddechuje. Kei ho chytí za bradu a dívá se mu do tváře „Bolí tě něco??“ Yo tiše kývne.Kei mu sundá opatrně triko dolů a pozoruje kovovou konstrukci v jeho kliční kosti. U posledního šroubu se začíná tvořit podlitina. „Bože neříkal jsem to“ Yo zasténá a zbledne. Kei ho pevně chytí, podaří se mu sním postavit. Drží ho v naruči , rozkopne dveře a řve „Alexi honem dolů“ Vedle se ozve rána a klení. Dusot na chodbě značí že běží oba. Narazí na něj uprostřed schodů. Kei kývne na Alexe a nechá ho proběhnout, Alex bere kliče a utiká pro auto. Miko zatím sebere dole z pohovky deku a přehodí ji přes Yochiho. Kei sním polonahý vyběhne ven k autu a bosý. Okamžitě jedou do nemocnice. Po hodině vyleze Keiův děda „ Ještě že jste ho přivezli hned. Co dělal?Ten poslední šroub praskl“ Kei zrudne a bokem nastíní co dělal. Děda jen kýve hlavou „Máte štěstí podařilo se mi ho vydělat celý. Otvor po něm sme zaplnili pastou, jet o jako kost samotná , po chvíli stuhne a rychleji se to zahojí. Odstranili sme raděj všechny a to samé udělali s ostatními.Jen ty 2 poslední necháme. Rána by se měla zacelit brzo. Navíc to bude pro tu kost úleva. Proroste uplně spojí se s vyplní. A ty ho líp hlidej.“ chvíli na něj kouká „Co to máš na sobě?“ Kei se podívá. Stojí tam bosý, jen v kalhotech, vlasy rozpuštěné a zmoklý. Ani si nevšim že prší. Zachvěje se „To je dobrý“ To už ale dojde sestra a přehodí přes něj deku. Kei se do ní zabalí. „Zůstanu tu přes noc“ „Ne, jeď domů. Kluci!“ Alex a Miko přiskočí. Děda jim sdělí stav a také ať dohlidnou na Keie. Ten se chvíli sice vzpírá, ale Alex s Mikem jsou silnější a než se naděje sedí v autě a jedou domů. Doma se okamžitě převleče do suchého sedí v obývaku všichni 3, baví se a popíji čaj. Postupně tam usnou. Kei leží na pohovce. Miko usne pod ním na koberci. Alex v křesle. Ráno když se probudí jsou slyšet jen nadávky. Kei omylem spadne na Mika,ktery se uvelebil podním. Alexovi se spalí když chystá čaj. Miko nervozně rozbije hrnek A tiše se zeptá „Kdy že máme pro něj přijet?“ Alex i Kei jednohlasně řeknou „Zítra.“ Miko se chytí za hlavu „tak to bude katastrofa, už teď sme se tu nervozitou malem pozabíjeli.“ Kei zamete střepy „Asi někam pudem ne? Kolik je vůbec hodin?“ Alex se otočí „Ehm??“ Miko se podívá „ty bláho ono není ráno ale 2 odpoledne“ „Dobrá stoppppp. Všichni nádech.“ Hlasitě oddechnou všici 3. „Alexi ty přestaň vařit ten čaj,oblikat jdem rovnou na oběd. Miko ty pak vybereš bar,nebo se zblazníme všichni.“ Miko kývne , rychle vyběhne nahoru se převlíct. Alex zatím vše vylije a utíká zaním. Kei vejde do vlastního bytu a zůstane stát. Rozhlíží se po věcech. Yo mu chybí a moc. Sedne na postel a kouká na podlahu. Kdyby jen kdyby sním nezačal možná by to takhle nedopadlo. Ale zase měl by život prázdný. Zatracený Hitoshi.... sevře pěst. Má chuť ho zabít. Vytrhne ho zpřemýšlení Alex „Už si?“ Kei popadne dech aby nezněl naštvaně „Jo už pudu“ rychle se převleče a jedou za Maiko do bistra. Zrovna tam čeká jeho matka, naskladají věci do auta, nají se, a jedou pomoct Keiově matce se stěhovaním. V 6 skončí. Miko vybere bar a zavelí přesun. Předtím tam jako parta chodili. Kei tam byl poprvé a líbilo se mu tam. Bar byl rozdělený do pokojů a odhlučněných, na zemi byl koberec, polštářky, stůl, stěny s koberci. Hrala tam hudba na přání hostů. Každy pokoj obsahoval 3 základní tvrdé alkoholy, víno a nealko brambůrky, zbytek se dal podle žádosti objednat. Kei se uvelebil na jednom z polštářů. Začali diskutovat o plánech dopředu, o Yo, co se dělo, hudbě, a pomalu likvidovali zásoby. Alex později objednal další. Kei se už smál všemu. Miko dělal šaškárny a Alex se ho snažil vyfotit mobilem. Po pár pokusech to vzdal a se smíchem se pustil do další lávhe. V jednu skončili a pomalu se sunuly k autu. Nějak je nenapadlo že pili. Kei sedl za volant a pomalu se rozjeli domů. Miko zezadu hučel at jede pomalu, že mu je blbě. Kei opravdu nejel víc jak 30. Až po půl hodině se došouraly k domu. Vylezly ven a Miko začal zase dělat kraviny. Skočil Keiovi na záda.

Žádné komentáře
 
"Texty a obrázky z tohoto webu nekopírovat bez svolení vlastníků."