Gecumei

Od Kurama-senpai

Yu Yu hakusho - Krvavá Noc 1

Koizume sedí zdrcen zprávou smrti svého bratra v zásvětí.  Přemýšlí co přehlédli, kde udělali chybu? Pozorně si probírá co se vše stalo a nechápe proč Reno šel za Kuramou. Co se stalo?  Viděl ty zvláštní pohledy co měl, něco ho táhlo zpátky.  A co se dozvěděl tak Hiei ho zabil. O to víc ho překvapilo, že v Kuramově posteli. Co tam dělal?
Myšlenky má v hlavě přeházené. Musí na to přijít. A sám si potřeboval něco s Kuramou vyřídit. I
za smrt svého bratra. Hraje si u toho s pramenem vlasů, že by se pomstil tak, že zabije Hieie na oplátku?
Byl by to geniální nápad.
Musel si vše přesně naplánovat, nesměl udělat chybu jako jeho bratr. Nečekal, že tihle dva budou větší oříšek než si mysleli.
Pozorně si studoval mapu časti města, kde bydlel Kurama s Hieiem a ostatními. Týden sledoval jejich jednání. A udělal si časový rozvrh, a zjistil si tak, kdy bývá Hiei sám.
Další týden naplánoval celou akci, poslal si 2 přisluhovače do zahrad, aby mu donesli jednu květinu co potřeboval. Věděl i to, že Kurama je stále slepý. Tudíž nemohl nic udělat. Spokojeně si naplánoval vše potřebné. Z květiny vylouhoval esenci, kterou si naplnil do lahvičky. Oblékl se do lidských šatů, aby vypadal co nejméně nápadně a vydal se do lidského světa.
Objevil se v jedné z uliček, kde moc lidí nebývalo. Urovnal si oblečení a vydal se mezi lidi.
Věděl kde teď přesně Hiei bude a že bude sám. Pomalu se šoural ulicemi mezi lidmi a kšiltovku měl sesunutou více do čela, aby mu nebylo tolik vidět do obličeje. Jeho žluté oči by ho rychle prozradili, že není odsud.
Procházel uličkou a blížil se ke svému cíli. Ještě jej neviděl. Ale času měl dost a dokázal čekat.
Náhle jej spatřil. Vynořil se z jednoho z domů a šel ke kavárně na proti. Tady byl 5 minut sám než došla část jeho party. A pokračovali by dále. Měl tedy jen 5 minut, aby svůj plán uskutečnil.
Nenápadně se posadil k jinému stolu a objednal si vodu. Mlčky jej sledoval.
Všiml si už minule, že si rád objednává colu. Lehce zmáčkl nedočkavostí lahvičku v kapse. V cole to nebude poznat. Na tváři se objeví zákeřný úsměv. Zbývají 4 minuty. Musí jít teď hned.
Opatrně se zvedl a proklouzával mezi hosty směrem k němu. Schválně vrazí do posledního páru, který jej míjí a zahraje pád na jeho stůl tak, aby mu Hiei neviděl do tváře. Ve zmatku nalije obsah lahvičky do coly Hieie, koktavě mu poděkuje za pomoc a omluví se, že byl neopatrný. Tiše zmizí za rohem domu a čeká.Nakukuje, kdy začne esence působit aby mohl pokračovat dále. Zbývají 2 minuty.
Spatří, že Hiei se chytá za hlavu a opírá se o stůl. Už, musí rychle. Vyjde zpoza rohu a přiskočí k němu se slovy: "Pomohu vám, stalo se něco?" Hiei jen gestikuluje a nemůže ze sebe vypravit slovo, děla mu to hroznou námahu se jakkoli hýbat. Koizume rychle přivolá obsluhu, zaplatí útratu a podotkne: "Omlouvám se kamarádovi se udělalo špatně, tady to zaplatím a odvedu jej raděj k lékaři." Obsluha jej pokývá hlavami. Koizume spokojeně zvedne Hieie, ví, že zbývá pár vteřin. Musí to urychlit.
Vezme Hiei do náruče a rychle s nim mizí s kavárny. Hiei už moc nevnímá co se kolem něj děje.
Urychleně s nim mizí mezi domy v uličkách.
.........................
Hiei jako vždy navštívil Genkai v jejím starém domě, kam ji chodil pravidelně pomáhat. Sice bydlela s nimi, ale pořád ne. Tohle byl její dům. Vyšel z jejího domu a sedl si do kavárny, za chvíli měli dojit Kubawara a Keiko. S nimi měl jit pak domů. Posadil se ke stolu jako vždy a objednal si to samé jako každou středu. Spokojeně sledoval lidi jak kolem prochází, pak ucítí náraz a zmateně kouká na mladíka , který se mu omlouvá, podepře mu loket a pomůže mu vstát ve zmatku si nevšimne co se děje doopravdy a přijme omluvu s přehlédnutím. Napije se coly a spokojeně sleduje lidi dal. Náhle se mu začne točit hlava, začíná vše vidět rozmazaně. Zmateně se chytne stolu a snaží se udržet rovnováhu. Slyší jak lidé kolem mluví na něj jestli je v pořádku, ale nějak je nevnímá. Ucítí na ramenou něčí ruce, napřed je chce od sebe odstrčit ,ale nemá silu na to se hýbat.Koizume odnáší Hieie v náručí do jednoho starého opuštěného domu,který si již dříve vyhlédl. Spícímu Hieiovi sváže ruce a nohy a uloží ho do postele v jednom z pokojů, kde i trochu zatopil. Ve vedlejším pokoji si zatím chystá věci.
Po chvíli se vrací do pokoje, kde leží Hiei. Pozoruje jej,  jeho červené tváře, pootevřené rty, rozcuchané vlasy.Naprázdno polkne. Opustí v rychlosti pokoj, říká si pro sebe: "Co to je?"
Sebere se a vrátí se ke kavárně a sleduje zmatek, který tam nastal .
Kubawara tam pobíhá. Yusuke se hádá s obsluhou, Keiko a Yukina zdrceně sedí u stolu a povídají si. Kurama stojí opřen o sloup se skloněnou hlavou a v jeho tváři je znát obava, zmatek a bolest.
Koizume se spokojeně usměje, nadchází druhá část jeho plánu. Dostat Kuramu tam kam chce on. Tiše se protáhne mezi hosty až do zad Kuramy. Spatří ženu s nákupem a schválně do ní vrazí tak, aby padla na Kuramu. Ten ač nevidí ji podle zvuku zaregistruje a podaří se mu ji chytit.
Pomahá jí vstát na nohy, Koizume se skloní a omlouvá se ženě. Přesune se blíže ke Kuramovi, chytne jej za ruku a přitáhne si k sobě a pošeptá mu do ucha: "Hledáš ho viď? Je u mě. Dojdi v 9 večer dneska do Nerima parku. Dojdi sám, nebo ho zabiji." Kurama zbledne, ve tváři se mu objeví děs a mlčky kývne.
Koizume se radostně usměje: "Hodný. Budu tě čekat, nedorazíš, bude to horší." Odejde zpátky do starého domu se připravit. Kurama zmatený událostmi sedí u sloupu a přemýšlí rychle co.

....................

Koizume uslyší z vedlejšího pokoje šramot, rychle do něj vběhne a sleduje Hieie, který se
kroutí na posteli snažíce se uvolnit pouta. Náhle přestane: "Kdo tu je? Co se děje? Kde to
jsem?"
Koizume chvíli s odpovědí otálí nakonec však odpoví: "U mě, jen malá pomsta za mého
bratra. Tvé pokusy o útěk jsou marné. Nesnaž se."
Hiei překvapeně vykřikne: "Kde jsi? Ať tě můžu zabít!" Začne sebou na posteli mrskat.
Koizume se zasměje, skloní se nad ním a přejede mu prsty po rtech: "Ale tiše, v tuhle
chvíli nejsi v pozici, aby si to mohl říkat. Momentálně pokud vidím nemůžeš nic." Přesune
se na jeho ruce a přejede mu jazykem po nich přes pouta. "Jsi bez braný a drzý. Tvoje
hrdost někoho bude stát život." Vrátí se k jeho obličeji a jazykem mu přejede po krku.
Hiei se zlostně otočí na bok, ale Koizume ho chytí za ramena a otočí jej zpátky." Tohle se
Nedělá, když s tebou někdo mluví!!"
Hiei se posměšně usměje a plivne mu do tváře. Koizume to již nevydrží a udeří jej. "Tebe ta drzost přejde ty arogantní .." chytne jej za bradu a podívá se mu do očí, prstem mu přejíždí po rtu  a posměšně poznamená: "Až ti hodím k nohám mrtvé tělo Kuramy!!!"
Hiei viditelně ztuhne. Koizume jej drží dál za bradu. "Uvidíme jestli se stihneš rozloučit."
Hiei zalapá po dechu a ztichne. Koizume vytáhne svíci ukrytou v habitu a postaví ji na stolek a zapálí ji. Postaví ji tak, aby viděl jeho obličej, jak se tváří. Posadí se vedle něj na postel, sledujíce jak mhouří oči, aby si zvykl na světlo, jeho přerývaný dech ho ostře bodá do hlavy. Třesoucí se tělo z části prohnuté obavami a zmatkem v pocitech. Koizume ho chytne znovu za bradu a políbí jej. Když Hiei začne protestovat a kroutí hlavou ze strany na stranu silně ho chytne  a drsně políbí znovu: "Tak co, uklidníš se?"
Hiei rezignuje a sípavě se zeptá: "Co po mě chceš? Co mám udělat?"
Koizume se zašklebí a odpoví: "V celku nic , jen posloužíš jako návnada." Radostně se usměje. "Jen se nemohu rozhodnout jestli zabít tebe, jeho, nebo vás oba."
Hiei sebou škubne. "Víš že to se ti nikdy nepodaří."
Koizume se ale nenechá vyvést z míry: "Dívej, on tě má rád, je ochotný za tebe položit život . Tudíž můj plán zabít jednoho z vás druhému způsobí takovou bolest, že odejde raděj sám."
Hiei se na něj zlostně podívá: "Asi neznáš silu přátelství."
Koizume se na něj podívá: "Je to ubohá slabost, vaše lidská malichernost, která vás jen oslabuje. Kdyby jste byli od malička každý sám a neznali se, byly by jste oba jiní. Takhle se z vás stali jen 2 ubozí panáčci citů."
Chytne Hieie za bradu a dívá se mu zpříma do očí, přemýšlí, co je může takhle držet u sebe, jaká to je síla. Přesto, že se zdají slabými, ukazuje se, že to zas tak pravda nebude.
Dokonce mu připadne, že jsou i silnější než byly. Podívá se Hieiovi hluboce do očí až na samé dno jeho duše a zarazí se, ucukne pohledem. Tak proto.
Chytne Hieie za ruku a sundá mu část obvazu a sleduje jeho tetovaní, zbledne, když spatří co se stalo. Dříve bylo jen černé, nyní na jeho okrajích převládají fialové linie od hlavy draka až k ocasu a dále pokračující k ramenu. Zkroutí mu ruku: "Jak jste k tomu přišli??"
Hiei zprvu nechápe co myslí, pak mu to ale dojde. "Moje matka."
Koizume zlostně udeří do postele." Kurama to má také? A kde?"
Hiei chvíli s odpovědí otálí: "Na zádech, 2 ornamenty vedoucí až k pasu." prohlásí zasněně.
Koizume zlostí pochoduje po pokoji, "tak proto si ho dokázal zabít a Kurama jen tak zranit. Nebýt toho, tak byste to nezvládli. "Zlostně se na Hieie podívá. Ten ale neotálí a řekne: "No možná ano, ale mě se snažil přesvědčit že Kuramu Miluje a chce jej pro sebe."
Koizume se zarazí: "Cože??" Přiskočí k Hieiovi a chytne jej pod krkem. Ten přidušeně přidá: "Vzal jsem si ho zpět, on to nezvládl."
Pustí jej, a znovu pochoduje po pokoji, přemýšlí co s novými informacemi. Pak se ale otočí, vrátí se k němu zpět: "Možná to tak je, možná udělal tu chybu. Ale já jsem jiný. A pokud vím Kurama stále nevidí. Pozměním trošku plán a uvidíme, kam je schopný zajít. "Přejede prsty Hieiovi po tváři a ten se s odporem zachvěje. "Ho nikdy nedostaneš!"

............................

Kurama stojí zdrcený u sloupu a neví kudy kam, zavolá na Keiko: "Jdeme domů." Keiko překvapeně zvedne hlavu: "Ale....." Kurama, ale její slova zarazí razným mávnutím ruky: "Tady není co dělat." Vydá se sám kolem stolů a málem spadne. Keiko mu přiskočí na pomoc, ale Kurama jí odstrčí stranou zlostně z cesty. "Nech mě." Všichni na něj překvapeně koukají, Yusuke k němu přijde a vidí jak mu cukají zlostí koutky. "Stalo se něco?"
Kurama zvedne hlavu a rázně odpoví: "Ne!"
Natáhne ruku směrem ke Genkai s prosbou v očích. Ta jej chytí za ruku a odvádí jej domů.
Dorazí domů, Kurama poděkuje a lehce Genkai stiskne ruku. Vydá se podél zdi nahoru do jejich pokoje, kde se sesune do postele zcela zdrcen. Přemýšlí jak se dostat do Nerima parku sám, zahloubán do svých myšlenek si nevšimne, že do pokoje vstoupila Genkai a sleduje jej.
Kurama ji po chvíli zaregistruje a zeptá se: "Co se děje??" Genkai se optá: "To by mě taky zajímalo, nechceš mi něco říct?"
Kurama sebou trhne. "Ne nic."
Genkai jej sleduje: "Nemluvíš pravdu Kuramo a to se mi nelíbí. Tak co je?"
Kurama vzdychne a řekne jí co se stalo. Genkai pokývá hlavou: "Chceš tam odvést?"
Kurama si chytne hlavu do rukou a přemýšlí, pak padne na postel a kouká do stropu, ruku si dá na čelo. "Nevím babi, nevím si s tím rady, jsem k ničemu, slepý a nemohu mu pomoci, on spoléhá na to, že dojdu a já nevím jak. Bojím se o něj." Zlostně udeří do postele.
Genkai ho sleduje: "Vím srdce bolí, rozum se brání."
Kurama tiše přikývne, Genkai si k němu přisedne: "Kdyby to šlo, vrátil se ti zrak, bylo by to o něčem jiném. Nyní tě tam můžu maximálně dovést, zdálky sledovat situaci a popřípadě zasáhnout. Víc nemohu."
Kurama jí chytne za ruku: "Děkuji babi, stačí když mě tam odvedeš, zbytek musím zařídit nějak sám."
Genkai přikývne a ruku mu stiskne: "Budu opodál kdyby něco." Kurama si povzdechne: "Babi můžeš na chvíli jít ven?" Genkai se na něj zmateně podívá. Kurama zrudne: "Potřebuji se převléct." Genkai zakašle: "Samozřejmě promiň." Pomůže mu vybrat oblečení a mizí za dveřmi na chodbu.
Kurama si vše nachystá na postel, odejde do koupelny a po chvíli se vrací s ručníkem kolem pasu do pokoje. S nadávkami na rtech se začne oblékat. "Babíí" Genkai vrazí do pokoje: "Stalo se něco?"
Kurama jí podává kartáč a speciální pletený pasek na vlasy. "Prosím". Genkai si k němu přisedne, vlasy mu vykartáčuje, sváže do culíku a Kurama jí zatím vykládá svůj plán.
Jak Genkai skončí zvedne se z postele a vydá se ke stěně, kde má Hiei pověšenou katanu a černou dýku, co dostal od něj jako dárek. Poprosí ji ještě jednou, aby mu dýku sundala dolů i s pouzdrem. Genkai se natáhne na stojan a dýku i s pouzdrem Kuramovi podává, ten dýku vloží do pouzdra a schová ji v šatech. Jsou připraveni na cestu, Kurama Genkai pokyne a oba vyrazí po schodech dolů. U vchodu čekají všichni ostatní a se zájmem sledují kam Kurama a Genkai jdou. Kurama je ale mezi dveřmi zastaví, ukloní se všem a poděkuje za pomoc. Pomalu vychází z domu, když k němu přiběhne Keiko obejme jej zezadu. Kurama strnule stojí, pak ji chytne za ruku a otočí ji k sobě. Obejme jí zepředu a tiše jí pošeptá do ucha: "Neboj přivedu ho zpět i za cenu svého života. "Mrkne na ní. Keiko steče slza po tváři a lehce se usměje, přitáhne si jeho hlavu k sobě a políbí jej na tvář. Do ucha mu pošeptá na oplátku: "Dávej na sebe pozor a vraťte se oba.."
Kurama ji stiskne, poté pustí a mizí za rohem domu s Genkai v patách.
Žádné komentáře
 
"Texty a obrázky z tohoto webu nekopírovat bez svolení vlastníků."