Gecumei

Od Kurama-senpai

Yu Yu hakusho Stínová hra

A další díleček :D
Kurama a Genkai jsou již 3 dny pryč. Odjeli do jednoho z klášterů nedaleko Japonska, kde měla Genkai známého, který se sám nabídl s pomocí. Hiei zatím v té době navštěvuje svou matku v Ledové zemi a stráví s ní dva dny. Večer druhého dne se vrací zpátky do lidského světa domů. U večeře čeká s ostatními na telefonát od Genkai, jak to s Kuramou vypadá. Po večeři opravdu volá a Hiei, i když se moc snaží nepovede se mu dostat Kuramu k telefonu. Genkai jim jen sdělí, že šel se Senseiem na procházku po parku a pak jde s mladými knězi do lázní.
S Hieiem mlátí žárlivost a i přes protesty ostatních se vydává na cestu do kláštera. Vezme si v rychlosti pár věcí. Po krátké cestě si usedá na nejbližší strom, kde se usadí a sleduje klášter. Všude prochází velice pěkní mladí muži a Hiei začíná zatínat pěsti žárlivostí. Spatří i na okamžik Genkai. Jelikož nemůže najít Kuramu přesune se do zadní časti kláštera, kde je vidět na sauny. Vyleze na nejbližší strom a pozoruje saunu pod ním, kde se momentálně nic neděje, když se náhle ze dveří vynoří skupinka mladíků s ručníky kolem pasu a vzadu mezi nimi je i Kurama. Zalapá po dechu, Kurama je tak uvolněný, vlasy rozcuchané a po těle se mu lesknou kapky vody. Všímá si i že se tam velice živě baví s dvěma mladíky, kteří mu v zápětí pomáhají do vody. Hieiovi z černá před očima žárlivostí a neudrží se, chvějícíma se rukama a spadne ze stromu dolů. Uslyší za zdí zmatené hlasy mužů, tak se přitiskne k zemi a tiše leží bez pohybu. Po chvíli se objeví nad zdí dvě hlavy které sledují okolí, vzrušená debata a Hiei přitisknutý k zemi skoro nedýchá.
Po chvíli obě hlavy mizí za zdí s mávnutím ruky, že to bylo asi nějaké zvíře. Hiei se na zemi zašklebí a odfrkne si „Nejsem žádný zvíře.“ Tiše se znovu zvedne a rychle vyleze zpátky na strom. Nahoře si všimne, že si roztrhl plášť a odřel si ruku o strom. Zatne zuby a vyhrabe se na strom ještě výš než před tím. Sleduje dál děj za zdí. Dva mladíci, co pomáhali Kuramovi sedí vedle něj, každý z jedné strany a baví se. Hiei zapřemýšlí jak se dostat do kláštera nepozorovaně, aby na něj mohl dohlížet. Náhle ztuhne, Kurama se dívá jeho směrem, jako kdyby tušil že je tam. Jeho oči jsou divoké a září smaragdově zeleně, jen část pravého oka zůstává černá jak předtím. Hieie to zahřálo u srdce, uzdravuje se.Couvne ze strachu, aby nebyl spatřen, více mezi větve. Kurama opět skloní hlavu  a debatuje s mladíky. Pohledem ale občas sjede na místo, kde Hiei stojí na stromě. Ten zmateně couvne ještě dále a opře se o strom a lapá po dechu. Hlavou mu projede myšlenka „Že by jej viděl? Ale to není možné, ještě před chvílí mu pomáhali do vody. Jak by ale mohl tušit, že je tam?“ Ulehne na stromě a sleduje dál Kuramu. Muži se postupně zvedají jen on tam zůstává ležet.A se zavřenýma očima vychutnává pobyt ve vodě. Hiei na něj rozjařeně kouká a touží se jej dotknout.
Náhle Kurama vstane a rozkročen ve vodě, jako by sleduje strom, posbírá v rychlosti věci a mizí za dveřmi. Hiei tam celý zkoprnělí stojí na stromě a skoro nedýchá. Uvelebí se na něm a zůstane tam spát.
-----------
Kurama živě debatuje s kněžími, rozebírají uběhlý den a jeho uzdravovaní. Dva mladící, kteří mu byly přiděleni na výpomoc svoji práci zastávají dobře, chodí s ním, pomáhají mu do schodů apod. Odchází nyní do sauny, kde si všimnou, že je někdo sleduje. Zprvu tomu Kurama nevěnuje pozornost, ale když ucítí pohledy na svém těle začne jej to zajímat. Dokonce poprosí kněží, aby ho tam nechali o samotě. Tuší, kdo by to mohl být, ale že by mu nevěřil? Zprvu je zklamaný, ale pak mu to udělá i radost, že si jej Hiei tak hlídá.Spiklenecky se zasměje a odchází za mladíky, říct jim, co se děje a aby mu pomohli. Oba se nenechají dlouho přemlouvat.
Hned ráno odchází k nedalekému vodopádu a úmyslně nechávají otevřenou branku do kláštera a za nimi na šňůře pověšený klášterní hábit Hieiovi velikosti. Když se po 5 ti minutách vrátí branka je otevřená naplno a hábit chybí. Všichni tři na sebe mrknou a zamknou branku. Rozejdou se a Kurama jim naznačí ať ho zkusí najít a dovedou ho k němu na pokoj, a že ví o tom, že je nový kněží a jediná volná postel je u něj. Chlapci mrknou a rozeběhnou se po klášteře. První z chlapců se jmenuje Daisuke a druhý Toshi.
Daisuke Hieie nachází v části kláštera s pokoji, asi hledal Kuramův. Okamžitě k němu přistoupí a informuje ho, že o jeho přítomnosti již ví. A že je mu to líto, ale že mají jediný volný pokoj s nemocným. Hiei ztuhne rychle změní hlas a začne se vydávat za kněžího Hibaru, s očekáváním, že mu to chlapec spolkl jde za ním k pokoji. Daisuke se mu zatím představuje a vypraví mu o nemocném a jak mu musí chodit pomáhat, tak kdyby se něco dělo, tak aby je zavolal. Hiei jej s přitakáním následuje na pokoj, ten je stroze zařízen. Hiei poděkuje a ulehne si na postel, kde nejsou rozházené Kuramovi věci.
Toshi zatím utíká ke Kuramovi říci mu, že Hiei je již na pokoji. Kurama se usmívá a přibíhá k nim Daisuke dusící se smíchy jim říká „Nechává si říkat Hibaru“.
Všichni tři se dusí smíchy. Daisuke se zeptá: “Kuramo, kdy mu hodláš říct že o něm víš?“
Kurama se zamyslí: “Teď rozhodně ne, chvíli ho podusím.“ Daisuke se smíchem doprovodí Kuramu na pokoj a dělá hloupého, že nic neví. Přestaví Hieiovi Kuramu a obráceně a na poslední chvíli vyběhne ven, za rohem se dusí smíchy. Kurama dělá, že si nového hosta nevšímá. Sice již vidí obrysy,ale ještě to není ono. Zvedne se z postele, dojde ke skříni a začne se tam přehrabovat. Po chvíli vytahuje obtáhlé triko a začne provokovat, schválně si rozpustí vlasy, shodí ze sebe hábit, pod kterým má jen kalhoty a líně se začne do trička oblékat. Trochu si prohrábne vlasy a nechá je volně splývat na zádech. Uslyší za sebou vzdychnutí. To Hiei lapá po dechu a přerývaně dýchá. Kurama se tiše pro sebe zasměje,“no počkej ještě uvidiš“. Sundá si klášterní kalhoty a přímo před ním si obléká obtáhlé rifle. Projde těsně kolem Hiei, který sténá na posteli a schválně se ohne do poličky pro pár věcí. Ten za ním zasténá. Kurama se na něj otočí: “Hibaru nechceš jít s námi do města?“ Hiei popadne dech, po tom co viděl a tiše zachroptí: “Klidně půjdu s vámi, jestli to nevadí.“
Kurama mu rychle odpoví: “Ne nevadí, za pět minut vyrážíme.“ A urychleně se otočí, aby Hiei neviděl jak se směje. Rychle sbalí ještě pár drobností a když se otočí zalapá po dechu on, Hiei je již převléknut. Obtáhlé rifle, černé triko s krátkým rukávem s draky na zádech a vlasy rozcuchané. Kurama na prázdno polkne a skřípavě odpoví: “Sejdeme se venku.“ A mizí z pokoje. Po cestě vrazí do Daisukeho a ten se na něj tázavě podívá. „Co je?“ chytne ho u toho za rameno. Kurama popadne dech: “Se na něj podívej, ještě se takhle jednou obleče a přivážu ho k posteli a nikam nepůjde.“
Daisuke se začne smát, když ale vyjde Hiei z pokoje zarazí se chvíli si ho prohlíží pak plácne Kuramu po rameni: “Ani se ti nedivím.“ Směje se na  celé kolo.
Hiei na ně chvíli překvapeně kouká, nezaslechl nic s hovoru, ale Daisukeho ruka na Kuramově rameni se mu vůbec nelibí a proč šeptají a čemu se Daisuke směje. Zlostí zatne pěsti, ale dál hraje svoji roli, nesmí se prozradit. Dobíhá i Toshi a vyrazí všichni čtyři do města. Po cestě si povídají a Kurama se diví, jak je Hiei výřečný. Dojdou do baru, kde si objednají a začnou debatovat dále. Když ale přijde řeč na vztahy Hiei podivně s tichne. Vyhýbá se všemožně odpovědím. Daisuke kopne pod stolem Kuramu a ten nenápadně na něj kývne. Toshi začne: “Kuramo, jak to máš ty? Chodíš s někým?“ Kurama na oko zrudne: “Ano, ale poslední dobou mě rozčiluje, nevěří mi. Musí mě pořád kontrolovat, aby si byl jistý. Určitě tu někde je a sleduje nás.“ Hiei vyděšeně zrudne a otočí hlavu na stranu, aby to na něm nebylo vidět a v duchu si nadává. „ Já nejsem žárlivec, jsem tu proto, abych na něj dohlédl. Protože... „ zarazí se. Polkne „ Sakra já se fakt chovám jak žárlivec.“
Náhle jej z přemýšlení vyruší štouchanec od Toshiho: “A co ty Hibari, jak to máš ty.“
Hiei chvíli mlčí a zamyšleně se dívá na Kuramu: “Skvělý akorát ten můj je tvrdohlavý, nedá se zastavit, když si něco usmyslí, málem mi nedávno umřel. A chová se jak sysel, pořád to chci tam to chci proto to chci.“
Kurama se zarazí: “Já nejsem žádný sysel, jen to prostě chci.“ křičí si v duchu pro sebe. Pak celý zrudne, zvedne se a chce rychle zmizet na WC. Zakopne však o židli a málem spadne. Chytne se na poslední chvíli židle na které sedí Hiei, rty lehce  zavadí o jeho tvář. Hiei stuhne a vzdychne. Kurama se snaží zmizet pryč. Když mu Daisuke podává pomocnou ruku odbyde ho a podél zdi se odebírá pryč. Všichni tři překvapeně koukají na sebe a krčí rameny. Daisuke se po chvíli zvedne a odchází za ním na WC.
Kurama stoji před zrcadlem opřen o umyvadlo a pozoruje obrysy své tváře. Uslyší za sebou klapnutí dveří. Je to Daisuke: “Jsi v pořádku stalo se něco?“ Kurama naštvaně udeří do umyvadla.
„Jo jsem, uvědomil jsem si co dělám, do všeho jej nutím. Už to po něm nebudu chtít, dnes se s ním rozloučím.“  Daisuke ho zmateně sleduje: “Co to povídáš?? To je hloupost.“
Kurama se na něj otočí: “Tak se na mě podívej, nejsem schopný mu pomáhat, bránit ho. Pomoci mu, s tou tvrdohlavostí má pravdu, díky ní jsem napůl slepý a málem jsem opravdu přišel o život. “Ukazuje přitom jizvy po těle.“ Jen kvůli vlastní blbosti dokázat, že sem dobrý, nebo i lepší, aby mi věřil a nebál se opřít se o mě. Ani jednou mě za celou dobu nenapadlo, že bych mohl v lidské podobě zemřít ,a že by tu Hiei zůstal sám. Myslel jsem jen na to jak vyhrát.“
Daisuke ho chytne za ruku a donutí ho dívat se do zrcadla.“ Podívej sice jsi slepý,ale není to napořád. Tvá vlastní hloupost s tou souhlasím, s tím se musíš poprat sám, a máš už myslet na to, že nejsi sám, že nejsi jen ty, a říkat si já to já já. Ale již jste dva, musíš myslet MY.“ Otočí ho k sobě.
“Takže tu takhle přestaň žvanit a něco s tím dělej.“
Kurama sklopí hlavu a rezignovaně odpoví: “Tahle mě už nebude chtít.“
------------
Hieiovi to nedá a vytratí se od stolu a tiše dojde k záchodům, lehce pootevře dveře a zůstane strnule stát. Sice celému hovoru nerozumí ale zaslechne slova „ Rozchod, trvale slepý, na obtíž.“ Ta slova ho velice zraňují a bodají u srdce. Zalapá po dechu, pustí dveře a uteče ke stolu.Toshi na něj hledí vyjeveně proč je tak bledý: “Stalo se něco?“ Hiei ze sebe vykoktá: “Nee to je dobrý„ a se skloněnou hlavou hledí do země. Pořád ta slova slyší. Vydrží to ještě chvilku, pak se zvedne hodí po Toshim peníze: “Omluv mě, já musím pryč.. „ uteče dveřmi ven. A utíká směrem ke klášteru, po cestě naráží do lidí i Genkai a mizí v pokoji ubrečený.
-------------
Oba zaslechnou za dveřmi šramot a strnule koukají oba stejným směrem. Daisuke si všimne že se dovírají dveře: “A sakra.“ a vyrazí ke dveřím. Kurama ho ale chytne za rukáv, zastaví ho tím. “Stůj, to nemá smysl. Pokud to slyšel aspoň ví, jak se cítím, že jsem k ničemu.“
Vrátí se oba ke stolu a překvapeně koukají na Toshiho, který ukazuje na peníze na stole. Kurama kývne hlavou zaplatí za oba a společně se vydají zpátky do kláštera. Za branami se srazí s Genkai, která nechápe co se děje: “Je tu Hiei“ začne. Kurama se usměje: “já vím, je u mě.“ Genkai na něj pohlédne: “Kdy, kde jak.... bože s vámi jsou jen problémy. Jdi si ho uklidnit prolít tu, jak raketa a srazil i mě na zem.“ Daisuke se směje a vysvětluje Genkai v kostce situaci, tak jen mávne rukou a prohlásí: “To jsem si mohla myslet.“
To už Kurama zrudl: “Je to zvědavec, vyslechl si část hovoru, kterou neměl, a vyložil si to špatně. “Genkai ho plácne po zádech: “Tak si to jdi chlapče hezky urovnat, protože byl zdrcený.“ Kurama se loudá k pokoji, chlapci se již odpojili, každý do svého pokoje. Přemýšlí, jak to udělat. Tiše vejde do pokoje. Hiei leží v posteli a zakrytý po hlavu dekou, ale je slyšet jen mělké dýchání. Kurama se posadí na postel a sleduje ho. Hiei se neklidně otočí ve spánku a deka mu přitom sjede dolů. Kurama si představuje co se děje a polkne, co by za ten pohled dal. Tiše se přesune k jeho posteli a podle stínů jej najde. Jemně mu prsty přejede po páteři. Cítí jak se pod jeho dotykem chvěje. Kurama zalapá po dechu a chytne se za hlavu. Proč jen on. Přimhouří oči a snaží se trochu zaostřit, trošku se mu to povede a vidí obrysy jeho těla. Chvějící mi prsty mu přejede po tváři. Hiei sebou pohne a Kurama ucukne rukou. Chvíli sleduje jeho tělo, tu hru stínů si musí pamatovat i kdyby už nikdy neměl vidět. Zvedne se a jde zpátky ke své posteli, když se za ním vyděšeně ozve: “Kuramooo neopouštěj mě nikdyyy prosííím.....“ Kurama se zarazí a přiskočí zpátky k jeho posteli a chytne ho pevně za ruku: “Ššššššš to se ti jen zdálo..“ Najednou se mu zajiskří před očima a úder do čelisti jej shodí do postele. To se probral Hiei, který nechápe proč je Kurama v jeho posteli a proč ho drží za ruku. Kurama si mne čelist: “Ty máš teda ránu.“ Hiei mu příkře odpoví: “Hmm, a proč mi teda lezeš do postele? Nemáš snad svou?“ Kurama zrudne: “řval si tu ze spaní.“ Hiei zčervená také: “To nic nebylo„ začne jej žduchat z postele: “Mazej do své.“
Kurama nelibě odpoví: “Mě se nechce.“ Hiei se zvedne, že jej přeleze. V duši sice nerad, ale leze přes Kuramu pryč. Ten ho ale chytne za ruku a stáhne na sebe. “Ty někam jdeš?“
Hiei je celý rudý a vykoktá ze sebe: “Jinam než jsi ty. A nemáš snad partnera??“ Kurama se usměje „No a?“ Hiei jej plácne po obličeji: “ Jsi nevěrný, určitě ho podvádíš třeba s Daisukem co?“ Ožene se po něm rukou. Kurama ji chytne a zkroutí mu ji za záda. Přitáhne si ho blíže k sobě tak, aby se mu díval do očí, přál by si je vidět. Políbí jej na rty a nohou zatím zablokuje ty jeho. A tiše mu pošeptá: “Nikdy bych tě nepodvedl.“ Hiei stuhne: “Kdy.. Jak... jááá ….!“ Kurama chvíli čeká než nabere dech. A znovu jej políbí. Hiei přerývaně dýchá: “Odkdy to víš??“ Kurama zase políbí a pak mu vzrušeným hlasem odpoví: “Od sauny.“ Hiei na něj překvapeně kouká: “Proč si nic neřekl?“
„A zkazit ti překvapení? To bych nemohl, načež mi dochází, ty mi nevěříš.“ ksichtí se Kurama.
Hiei sklopí hlavu: “A divíš se? Půlka těch kluků v sauně na tobě mohla nechat oči.“ Kurama ho políbí na čelo: “Ale ty taky..“
Hiei se začne kroutit: “Pusť mě.“ „ Ne ne ne, si malý drzý a posloucháš cizí hovory a to chce trest.“
Chytne ho za pás a hladově líbá na rty. Hiei se chvíli braní, nakonec povolí, stejně po tom touží celou dobu. Najednou Kurama přestane a usměje se: “Jde se spát, na tohle máme času dost.“  Hiei zaprotestuje, ale to se již Kurama zvedá. Udělá 2 kroky, když zůstane stát. Hiei ho sleduje: “Děje se něco?“ Kurama ale mlčí, udělá malátně krok do strany a ještě jeden a při dalším se sveze na kolena  a drží se za hlavu se sténáním. Hiei k němu okamžitě přiskočí: “Kuramo, co se děje, mluv prosím tě.“
Otočí ho k sobě a spatří že mu ze zasaženého oka teče krev. Ten úder. Tvář má Kurama zkřivenou bolestí, Hiei jej podepře a pomůže mu k posteli. Opře ho o postel: “Mluv Kuramičku, prosím tě.“
Ten ale sípavě dýchá. „Hiei asi je konec....bolí to.. buď u mě...“ s těmito slovy omdlí Hieiovi v náručí. Hiei mu podloží hlavu polštářem „Není já to nevzdám.“ a utíká rychle pro Genkai a kluky.
Genkai nechápe co se mohlo stát a Hiei ji to celý červený se sklopenou hlavou vysvětluje. Genkai mu vynadá po svém. Hiei si zdrceně sedne na zem a sleduje, jak Genkai, Daisuke a Toshi pobíhají kolem Kuramy a snaží se mu pomoci. Nakonec mu dávají léky proti bolesti. Hiei si lehne vedle něj. “Už na něj dám pozor.“
Genkai s Daisukem odejdou a Toshi odchází jako poslední a zavírá dveře. Hiei si položí hlavu na Kuramovo rameno a sleduje jeho obličej a převázané oči. Pomalu usíná.
------------
Ráno se Kurama probere jako první, bolí ho oči. Opatrně se zvedne a podaří se mu to až na počtvrté. Dostane se na chodbu a míří přímo do koupelny. Vleze opatrně dovnitř, opře se o dveře a těžce oddechuje. Opatrně se znovu vydá na cestu k umyvadlům. O jedno se opře rukou a začne si druhou pomalu sundávat obvaz dolů. Uvidí prudké světlo a v bolesti si sedne na zem: “Co se to jen děje..“ povídá si tiše pro sebe. Zkouší to znovu, ale ta bolest je příšerná. Ještě nechá oči zavřené a zkusí to znovu. Pálí ho to již méně, ale pořád vidí rozmazané čmouhy. Slzí mu oči. Zavře je tedy znovu a chvíli to tak nechá. Doplazí se ke stěně, kde se opře a pokusí se i vstát. Otevře oči znovu, už vidí jasné obrysy věci a i barevně. Trochu se usměje. Omyje si obličej a vydá se opatrně na pokoj. Hiei pořád spí. Kurama se posadí vedle něj a sleduje ho. Nemůže se toho pohledu nabažit. Sice to ještě není ono, ale je to daleko lepší jak předtím. Neodolá nakloní se k Hieiovi a hladově ho políbí. Hladí ho po tváři a snaží se zapamatovat každý obrys jeho tváře. Hiei se pod dotyky chvěje.
Kurama zatím pokračuje dál, přes víčka, nos, tváře, zastaví se na rtech. Palcem po nich přejede. Hiei se chvěje ještě víc. Kurama zalapá po dechu, skloní se nad něj a znovu ho hladově políbí, až se sám lekne. Hieiovi ruce zatím vyletí a chytnou ho pevně kolem krku a přitáhne si ho blíže k sobě. Hladově hltá jeho rty. Kurama se celý chvěje, vzepře se na rukou a sleduje ho. Jeho červené tváře, pootevřené rty, rozcuchané vlasy a jak rychle oddechuje.
Hiei pootevře oči a hledí přímo do Kuramových, a hodnou chvíli mu trvá než pochopí co se děje. Radostný výkřik prořízne zdi kláštera. Vrhne se mu kolem krku se slzami v očích. Kurama se na něj jen usmívá. Hiei ze sebe vykoktá: “Kdy.. Jak??“  Kurama mu dá prst na rty
: “Je to 5 minut, chtěl sem ať to víš jako první.
Hiei se ho pevně drží a vzlyká.
Prudce se otevřou dveře a Kurama se otočí i s Hieiem visícím na jeho krku. Ve dveřích stoji Daisuke, Genkai a Toshi a dívají se na ně. Daisuke se snaží sundat Hieie dolů, ale ten jeho směrem kope nohama. Ten ho pevně chytne a razně se s ním posadí na druhou postel. Genkai zatím prohlíží Kuramovi oči a spokojeně kýve hlavou. “Za pár dní to bude zcela v pořádku. Toshi zatím jim skoč pro snídani, dneska ať Kurama ještě moc nechodí ven, ať si odpočine.“ Otočí se na Kuramu: “Ale večer s vámi potřebuji mluvit.“ Přetočí se na Daisukeho a směje se, když vidí jak bojuje s Hieiem, který se chce dostat ke Kuramovi. „Už ho pusť prosím tě.“ Daisuke se na oko zašklebí, „Když sebou pořád mele. Nenene.“ Hiei se přestane hýbat. „Nevím kdo z nás dvou se mele.“
Daisuke jej tedy pustí a než stihne zareagovat sedí Hiei Kuramovi v klíně, visí mu opět na krku a pohledy jej hypnotizuje. Daisuke se usměje  a odejde z pokoje. Hiei jeho směrem beze slova mávne rukou a jen kouká na Kuramu. Genkai se také postaví: “Prosím tě uklidni ho, je jak čertík.“
Hiei našpulí rty, potřepe hlavou: “Babi kšc...“
Kurama se srdečně zasměje: “Neboj babi já ho zkrotím.“ Hiei zvědavě nakoukne co má v plánu Kurama: “To by mě zajímalo jak?“ Kurama se zákeřně usměje: “To brzo uvidíš.“ Než Hiei stihne položit další otázku zatlačí ho Kurama do postele  přehodí přes ně deku a za chvíli se ozve přidušeně z pod deky: “Kuramo tadyy nééé, jsme v klášteře...“ Kurama tiše se smíchem odpoví: “No a ?“
-----------
Probouzejí se v 5 večer, Hiei je celý rudý studem, Kurama jako vítěz, ozve se zaklepání a Hiei mizí pod dekou.  Kurama na sebe natáhne kalhoty a jde otevřít. Za dveřmi je Genkai, začne jim vysvětlovat, co se stalo přes noc. Že tělo Rena zmizelo. Není k nalezení. Hiei odpovídá z pod deky a Genkai ani nepátrá proč. Kurama naštvaně pochoduje po pokoji: “A máme po dovolený.“ Hiei vykoukne z pod deky: “Co po dovolený? Máme po klidu, Reno asi žije...“ šťouchá u toho Kuramu prstem do ramene. Ten zrudne: “Na co narážíš? Že teď půjde po mě?“ Hiei se zazubí: “Ani bych se nedivil, jenže já tě nedám, jsi můj.“ A silně ho obejme zezadu.
Kurama ho chytne za zápěstí a přetočí ho před sebe do náruče a hladově ho líbá.
Genkai zakašle a oba výtečníci zrudnou. Hiei se chvíli mrská, než zjistí že to nemá smysl, Kurama ho pevně drží. „ Pápá babi „ Zubí se na ni Hiei.Ta protočí očima :“ Bože vy dva jste připad sám pro sebe.“ Hiei zaprotestuje: “To já ne, to ten perverzák“.  Kurama jej umlčí dalším polibkem. „Babi nemá provokovat pak se diví.“ směje se. “Vždy něco začne, neumí to dokončit a pak kouká jak štěně snězte si mě.“ Hiei uraženě pohodí hlavou: “Hlavně, že ty jsi svatý co.“
Kurama se směje: “To jsem neřekl, ale přece neodmítnu, co je mi nabízeno.“ Genkai zrudne, zakroutí hlavou a raděj zmizne. Kurama ji sleduje a v momentu jak zavře dveře, otočí se na Hieie. Ten nahodí nevinný pohled, mrká na něj a pootevře rty. „Hiei nech toho sakra... víš, že když začnu nejdu zastavit“ reaguje s třesoucím se hlasem Kurama. Hiei na něj mrkne: “Vím a taky vím co chci já.“  Opět nahodí psí oči. Kurama zasténá: “Výjimečně máš štěstí, že jsem unaven.“ Hiei se zazubí: “Kuramíček se nám utahal, poslední dobou toho moc nevydrží.“ Kurama mu zkroutí ruku za záda: “Tak já nic nevydržím jo?!“ Převalí se na něj a hladově ho líbá. Hiei pod ním spokojeně vrní, o to větší nelibost přijde, když Kurama přestane. „Copak je?“ ptá se Hiei.
Kurama se na něj dívá: “Chci se chvíli dívat, jen dívat.“ Sleduje u toho jeho tvář. Hiei pochopitelně zůstane ležet a dívá se i on na něj. Po chvíli se Kurama zvedne přes protesty Hiei: “Dělej musíme se sbalit a najíst se, zítra jedem domů. Hiei smutně zavrčí, že se nepokračuje. Nahází v rychlosti věci ke Kuramovi do tašky. I s pár drobnostmi co tu dostal. Chytne Kuramu za ruku a odchází spolu na večeři. Daisuke a Toshi se k nim přidají a baví se o všem, co se stalo a o jejich odjezdu.
Ráno se rozloučí se všemi a s Genkai v patách odcházejí na nádraží a hurá domů.
Žádné komentáře
 
"Texty a obrázky z tohoto webu nekopírovat bez svolení vlastníků."