Gecumei

Od Kurama-senpai

Yu Yu hakusho Temná Magie 1

Kurama sedí v pokoji, je večer, Něco si sepisuje na papír. Je tu cítít samota. Ano Hiei je pryč. Po posledním boji zmizel, jak mu bylo sděleno Shinjim a Yusukem. Kurama smutně sedí dál a přemítá co se mohlo stát. V celém zásvětí o něm není zmínka, nikdo ho neviděl. V lidském světě neví, to právě zjištují.Reno byl již konečně mrtev. Kurama si sám pro sebe říkal, kdyby mohl našel by si cestu domů sám. Tudiž mu vtom něco brání nebo někdo. Kurama sleduje oblohu a citi u srdce bolest :“ Kde pak jsi Hiei... „ promluví tiše. Sám nemůže teď nic, chtěl, ale Genkai s Yukinou mu v tom zabránily. Nechali ho odvést do nemocnice, tam zjistili že má zlomenou nohu, vykloubené rameno, obražená žebra a na nohu hned putovala sádra. Popáleniny na rukou a obličeji nebyly naštěstí tak vážné. Tak mu předepsali jen mast, sice vypadá jak s odpuštěním magor , protože ma všude bílé fleky. Ale Kurama to přijal a byl rád že se vše rychle hojí.Všichni ho nyní hlídali na každém kroku. Kurama sleduje měsíc, už je to týden co se neozval, co o něm neví. Zadívá se znovu do papíru a sklopí hlavu. Položí tužku na papír a za pomocí berlí se dobelhá do postele. Ulehne a sleduje měsíc dále. Kdyby se tak vrátil, posteskne si. Začnou se mu klížit oči, veme si rychle léky proti bolesti, přetáhne přes sebe deku a vzápětí usíná. Probudí ho v 1 ráno šramot.Že by ho přišli skontrolovat? Protře si oči a rozhlédne se po pokoji ale nikoho nevidí. „ Genkai“ zeptá se do tmy. Ale nepřichází žádná odpověď. Ulehne zpátky na postel, asi se mu to zdálo. Ale za chvíli to uslyší znovu a už blíže. Prudce se posadí, protře oči a kouká, kousek od něj stojí špinavý a unavený Hiei. Zmateně na sebe koukají. Pak Hiei skočí přímo na něj a cítí jeho rty na svém krku : „ Promiň nechtěl sem tě vzbudit.“ Kurama ho silně obejme :“ To nevadí a kde jsi byl proboha?“ Hiei se na Kuramu posadí : „ Ani se neptej,odtáhl mě kamsi do ruska. Tam jsme bojovali a říkal u toho divné věci. Podařilo se mu utéct, jenže ja díky tý jeho ampuli nemohl použít většinu svejch schopností a musel sem jít domů pěšky.“ Unaveně se na Kuramu položí. Ten ho obejme ještě silněji a políbí do vlasů. „ Boj asi tedy skončil nerozhodně co? A divné věci, to mi říkal také, dokonce mě, nevím proč před Renem zachránil.“ Hiei přikývne a začne mu na rameni usínat. Kurama do něj lehce šťouchne : „ Hiei slez prosím dolů.“ Hiei pootevře oči : „Proč?“ Kurama blikne světlo a Hiei na něj překvapeně kouká. Je samá rána ,levou ruku má v šatku a na pravé noze sádru obvazaná žebra a po obličeji a rukou bíle fleky.. „To ti udělal Reno?“ zeptá se naštvaně, a přeje de mu prsty kolem popálenin. Kurama ucukne hlavou a odvratí obličej, přikývne : „ Jinak bych tě šel hledat. Ale znáš babču.“ Zaksichtí se. Hiei na něj chvíli překvapeně kouká : „ Coje?“ Chytne ho za bradu a otočí si jeho obličej k sobě. Dívá se mu přímo do očí.Kurama sklopí zrak. : „ Vypadám hrozně. Nedívej se prosím.“ Hiei ale neodvrací zrak. Ba naopak. Pohladí ho po tváři. „ Já nic nevidím, si krásný jak předtím.A důležitější je duše.“ Kurama se na něj podívá a z oka mu ukapne slza.Hiei ji prstem setře. „ Jinak jsi v pořádku?“ Kurama se usměje : „ Ano.“ poklepe se na hrudi, „ Ještě něco vydržím.“ Hiei se zadívá na jeho nohu v sádře : „ Zlomená?“ Kurama přikývne. „ Aha proto sem zakopl o ty divný klacky opřený o stůl. Jsem je vyhodil z okna .“ Udělá nevinný oči. „To nebyly klacky ,ale moje berle , bez nich nemůžu chodit.“ Směje se Kurama. „ Aha sory.“ směje se i Hiei, sleze z něj, protáhne se oknem a skočí pro ně.Položí je zpět kde byly. Kurama se na něj usmívá : „ Jsem rád že jsi v pořádku.“ Hiei se zamyslí :“ A já že sme to oba přežili.“Lehne si zpátky vedle něj. Kurama se po něm natáhne : „ Pojď prosím na pravou stranu.“ Hiei zaváhá : „ A nebude tě to bolet?“ „Nene pojď.“ Hiei ho přeleze a uvelebí se mu na pravém rameni. „ Dobrý?“ Kurama přikývne.Za chvíli je slyšet zašustění. „ Co to děláš?“ „ Niccc.“ zasměje se Kurama.Hieiovi se sveze hlava na jeho paži. „ Já ti dám že nic.Kdyť tě to bude bolet.“ „Kdyby jo otočím se.“ Odpoví mu Kurama. Přesune zatím opatrně pravou nohu dozadu a levou přes něj přehodí. „ To aby si mi neutekl.“ „ Kam bych šel“ usmívá se Hiei. Kurama opatrně natáhne levou ruku a přitiskne ho k sobě.Spokojeně si oddychne. Hiei sleduje jak lehce oddechuje, vidí že se mu třese levá ruka bolestí,ale i přesto ho pevně drží. Uvelebí se tedy na jeho pravé ruce a sleduje jeho obličej. Vlasy má rozcuchané, zavřené oči, pootevřené rty a lehce oddychuje.Hiei ho chytne kolem pasu a přitiskne se k němu. Spokojeně u toho vrní. Tohle mu chybělo. Sleduje ho zatím dál. Tak spokojený výraz na něm již dlouho neviděl. Usmívá se radostně.

Po chvíli mu usne v naruči.

Ráno se probudí a zjišťuje že Kurama si z něj udělal polštář a kamínka v jednom. Je celý přetočený, hlavu má na jeho břiše.Rukou jej drží kolem boků. A druhou ruku má pod jeho zády.Spokojeně spí. Hiei se zavrtí , pohladí ho po vlasech, když se ozve : „ Nehýbat,polštářky se nehýbaj.“ a tichý smích. Hiei zakňučí :“ No jo, ale ja mám hlad a potřebuju táám .“ Kurama ho nelibě pustí :“ Ale honem.“ Hiei odběhne, po chvíli se vrací z wc a s tácem plným jídla.

„ Co Genkai?“ „ No chvíli na mě čuměla, pak mi vrazila tác a poslala mě nahoru.“ ukazuje na tác. Kurama pozvedne hlavu, tác je plný jídla. „ Tak pojď jíst.“ Položí tác na postel vedle Kuramy. Ten se zvedne a spolu spořádají vše. Hiei ho u toho sleduje. Kurama se otočí : „ Copak je.“ „Koupání, no jen lez lez .“ směje se u toho Hiei. Kurama pohodí hlavou : „ Jen stebou ,sám tam nelezu.“ „ Ty jsi mi ale rozmazlenec“ směje se na celé kolo Hiei. Odběhne mu napustit vanu, vratí se pro Kuramu a pomůže mu se zesléct, i do vany. Odpochoduje zatím vedle uklidit. „ Hiei ke mě“ zavolá na něj Kurama. Hiei doběhne : „ Copak se děje?“ Kurama ukazuje se smíchem do vany : „ Je tu málo pěny a tady zas moooc.“ Hiei vybuchne smíchy : „ Tak si to uplacej ne.“ Kurama se začne smát ještě víc : „ Dobře zarovnám to.“ Než stihne Hiei zareagovat, chytne ho Kurama za rukáv a stáhne do vany : „ Hotovooo .“ hlasí Kurama a kouká na Hieiovu hlavu vykukující z vany a celou od pěny. Hiei zařve : „ Jsi normální? Jsem oblečenej.To mě chceš utopit?“ Kurama se směje a pod pěnou se zavíří voda a během okamžiku padne přes okraj Hieiovo oblečení . „ Tak 1 už nejsi, 2 sem řek že tu nebudu sám že tu chci tebe a 3 tí je to už rovný .“ Zubí se na něj Kurama. Hiei zrudne a zajede pod pěnu a zaťuká si na čelo : „ Ty dneska nejsi fáákt normalní.“ Kurama zavrtí hlavou že není.Hiei se tedy přetočí a lehne si na něj zády. Opře se mu o rameno. „ Proč to vůbec děláš?“ Kurama nahodí vážný obličej. „ Stejně se potřebuješ vykoupat. Takhle to šetří vodu a hrozně si mi chyběl, chci být prostě stebou.“ Hiei se usměje : „ Dobrááá , přesvědčil si mě.“ Hodnou chvíli tak leží a Hiei si všimne že Kurama začíná usínat. „ Kuramičku?Nespi.“ Kurama se probere : „ Promiň, jsem unavený. Copak je?“ „ Usínáš tu.A napadlo mě, nechceš někam večer jít? Třeba do sauny? Aspoň ti to pomůže na to zranění.Určitě tě to musí bolet.“ Kouká u toho na jeho nohu v sádře,kterou se snaží držet nahoře. „ Trošku, je to nezvyk.“ Hiei se tedy potopí pod vodu, ať si omyje vlasy. Po vynoření mu trčí na všechny strany a Kurama se mu je snaží trošku urovnat. „ Dobře jdeme, pomůžu ti.“ Hiei se postaví, obmotá kolem sebe ručník, mokré oblečení hodí do pračky a otočí se na Kuramu. Ten zas usíná : „ Kuramičku tak poď,“ vezme ručník a pomůže mu se zvednout.Dovede ho až k posteli, osuškou ho utře, pomůže mu do oblečení. Kurama se natáhne na postel : „ Moc ti děkuju.“ Vezme si z poličky léky na bolest a vzápětí usíná. Hiei seběhne s tácem dolů a chvíli si tam povídá s ostatními. Pak se vrátí a bezděčně se podívá na stůl, přejede ho pohledem. Je to seznam dárků pro jeho narozeniny. Usměje se, složí papír zpátky. Lehne si vedle Kuramy a obejme ho. Kurama ho spokojeně přitáhne k sobě a spí dál. Hiei usne také.

Probudí se když ucítí zcela lehké dotyky Kuramových rtůna tváři. Zachvěje se : „ Už je ti líp?“ „Ano“ zazní tichá odpověd a líbání pokračuje dál po krku dolů. Hiei se znovu zachvěje a obejme ho kolem krku : „ Copak je? Snad ses nám nezamiloval víc?“ Kurama tiše zabručí : „ Jo“a pokračuje kde přestal. Hiei se pod ním protáhne. „ Tak až budeš zdravý. Teď ne.“ Kurama něco zabrble do polštáře a přestane. Dívá se mu nyní do očí. Hiei se pod jeho pohledem chvěje. „ Kuramičku copak se to jen stebou děje?“ Kurama se dívá dál, pootevře rty a hladově ho začne líbat. „Co asi, jen tě Miluju, je to snad málo?“ Hiei se překulí na něj : „ Já tebe taky a také moc,ale pochop i ty mě. Vidím že tě každý pohyb bolí, že jsi unavený a ty po mě chceš ať se chovám bezcitně? To fakt po mě chceš?“ „ Ne ne, já jen.....“ Kurama sklopí hlavu. „ Jsem rád že tě mám.“

Hiei ho chytne za bradu : „ To já taky, ale jsme oba teď unavení. Za poslední týdny sme neměli čas na nic. Ani na sebe. Chci jen počkat.“ Kurama ho chytne za rameno a přitáhne ho k sobě : „Dobře.“

Celý se ale pod ním chvěje. Hiei vnímá každé zachvějí, teplo jeho těla a v bolestné touze zasténá. Kurama cití totéž, Chce se tedy odtáhnout, když Hiei udělá nečekanou věc. Zmizí pod dekou a pak vyleze jen hlava. Popovytáhne Kuramovi tričko a dotkne se jeho kůže. Kuramovi stmavnou oči a dívá se jen do Hieiových. Přerývaně dýchá : „ Hiei co máš v plánu. Nechystej mi žádný překvapení.“ Těžce chytá dech. Ucítí jeho ruku na svém pase a jak mu stahuje kalhoty. Kurama překvapeně vykřikne. Hiei je nahý. Dívá se dál do jeho očí a lapá po dechu. Hiei sedí a nehýbe se. Pak se velice pomalu a lehce pohne a Kurama vykřikne podruhé. Ocitá se hluboko v něm. Přivře oči a nemůže popadnout dech.Chytne ho za pás a přitáhne k sobě. Cití jak se Hiei na něm celý chvěje. Líbá ho zatím do vlasů a tiše šeptá : „ Hiei , Hieiii … Miluju tě.“ Hiei ho silně obejme : „ Já tebe víc.“ a začne se na něm pohybovat. Kurama v sobě dusí výkřiky a hladově ho líbá. Hiei se nenechá dlouho pobízet a dává mu vše co má. Za chvíli se oba chvějí ve slastné křeči, Hiei padne Kuramovi na hruď a oddechuje. Kurama ho pevně drží na sobě a z očí mu tečou slzy radosti. Hiei nadzvihne hlavu a slíbává mu slzy z tváře. „ Moc tě miluju... moc.“ Tiše šeptne, políbí ho na rty a začne mu v náruči usínat. „Já tebe také.“ Kurama se ještě hodnou chvíli chvěje a silně Hieie objímá. Tohle od něj nečekal, cítil to samé co on. Hladí ho po vlasech a zádech a vyčerpaně začíná usínat také. Za dvě hodiny se Hiei probudí, je celý zamotaný na Kuramovi a do nohy mu tlačí váha sádry. Kurama spí. Hiei si ho chvíli prohlíží, lehce se sveze na bok, obleče se a odběhne. Za okamžik vypochoduje z koupelny a utíká dolů do kuchyně. Pak se vratí zpět s loupakem v ruce, sedne si do okna a dívá se ven. Je šťastný, jsou zase spolu a konečně mají klid. Sem tam mu sjede pohled na Kuramu, který spokojeně spí. Ano tohohle démona miluje nadevše. Je pro něj vším. Podívá se znovu z okna ven. Přimhouří oči, když mu do nich zasvítí slunce a sleduje děj na ulici.

Přemýšlí co je čeká dál......

Žádné komentáře
 
"Texty a obrázky z tohoto webu nekopírovat bez svolení vlastníků."