Gecumei

Od Kurama-senpai

Yu Yu hakusho Temná Magie 4

Shinji se již pomalu loučí , odmítá nabídku na přespaní, a pomalu se během debaty přesunuje ke dveřím. Ucítí na sobě pohled, napřed mu přijde překvapený , pak zvláštně teplý. Pohlédne z okna a spatří na stromě z části schovanou postavu. Nedává nic na sobě znát a loučí se s přáteli. V momentu kdy se objeví před domem, mizí na dotyčný strom,ale již tam nikdo není. Zmateně se rozhlédne. Otočí se ke Kuramovu oknu. Že by on? Okno mají otevřené. Velice tiše se vyhopne na římsu a nahlédne do pokoje. Ale oba tvrdě spí a zamotaní do sebe. Tiše Hieiovi zavidí, rád by si to snim vyměnil. Chvíli sleduje Kuramu, nediví se že má ty problémy co mají. Kurama dospěl v 18 ti letého kluka s úžasnou postavou, díval se že i vlasy si nechal narůst delší. A Hiei? Ten nezůstal pozadu, nejen že vyrostl o 20 cm, ale i jeho postava se mu krásně vyrýsovala. Shinji tiše se závistí sleduje Hieie, co by zato dal, vyměnit si to sním. Seskočí opatrně a tiše dolů a vydává se domů. Naučil se tu velice rychle a pomocí Koenmy tu má i malý byt. Nedaleko odsud. Dojde domů, oblečení zmizí v koši, rychle se nají ,vykoupe a mizí do postele. V hlavě se mu ale honí 2 myšlenky. Jedna na Kuramu, jak se změnil. Skoro 2 roky se sním neviděl. A 2 na tajemného muže. , proč ho sledoval. Usíná.


Kurama se probudí a dobelhá se k oknu, na parapetu spatří dva otisky bot. Shinji. Rychle rukou přejede přes parapet, aby nebyly vidět. Spokojeně se zazubí, ještě aby mi tu hned po ránu začal jančit. Pomalu se vydá do koupelny a vleze do sprchy.Pak se vrátí do pokoje, Hiei ještě spí a objímá místo něj polštář.Kurama ho chvíli sleduje s lačným pohledem. Potřeboval ho a moc,držel se ale zpátky. Dovolil si zatím jen tolik, kdy sám sebe ještě dokázal zastavit. Hiei se zavrtí a Kurama udělá krok v před. Sedne si na kraj postele a sleduje ho dál. Hiei se probere a protáhne se. Dívá se na Kuramu : „ Pěkný ráno, stalo se něco že tu tak sedíš?“ Kurama zakroutí hlavou a sleduje ho dál. Aspoň kousek kdyby mohl. Hiei se posadí a luskne Kuramovi před očima. Ten se lekne , zrudne v obličeji : „ Promiň.“ Hiei si teprv všimne pohledu. Chytne ho za bradu a políbí jej. Kurama na něj překvapeně kouká a nechá se líbat. Ruce se mu pomalu sunou na jeho pás. Hiei vzdychne: „ Neříkal jsem včera něco?“ Kurama dělá že přemýšlí : „ Je to možný.“ Hiei ho zatlačí do postele a vrhne se na jeho rty. Kurama slastně vzdychne, pevně ho obejme. Hiei po chvíli přestane : „ Stačí, až budeš zdravý. Nechci aby tě něco bolelo.“ Kurama zavrčí že už bolí. Když se na něj Hiei překvapeně podívá tak Kurama zrudne a mávne rukou : „ To neřeš.“ Překulí se na druhou stranu postele a dvakráte se hluboce nadechne. Vezme berle mizí po schodech dolů. Hiei zmateně sedí na posteli, přemýšlí co tím myslel. Uklidí pokoj a seběhne také do obýváku. Ostatní již sedí u stolu a pořádají snídani. Kurama ale místo na jejich místě jako obvykle sedí jinde mezi Genkai a Keiko. Hiei si sedne naproti němu a očima pátrá proč,ale pokaždé když se jejich pohledy setkají Kurama uhne. Hiei je zmatený, každé ráno seděli vedle sebe, schválně se pod stolem poštuchovali, dnes to je ale jinak. Sedí co nejdál od něj. Kurama rychle dojí, odnese nádobí a mizí za pomocí berlí nahoru. Hiei za chvíli zalapá po dechu, tohle tu už jednou bylo, vzpoměl si zcela živě na únos, krev na parapetu. Rychle do sebe nasouká poslední sousto a s obavami utíká rychle nahoru. V řítí se do pokoje. Je tam šero. Nikde ho nevidí. Tiše zasténá : „ Kuramo........“ doběhne k oknu a rozhlédne se. Když se z rohu postele ozve : „ Co blbneš?“ Hiei se lekne : „ Ty jsi tu?“ „ A kde bych měl být?“ „ Jáá....nooo.. .měl jsem divný pocit.“ „A jakej.Příště si rozhrň závěs.“ Odpoví trošku naštvaně Kurama a otočí se. Hiei se došourá k posteli. „ Nevím připadlo mi jako by se to opakovalo. Když tě unes Reno.“ Kurama zasténá. „To jsi se bál.“ „ Jo a dost.“ Kurama se na něj otočí zpátky : „ Hmm.“ Hiei zaváhá , pak chytne Kuramovu ruku : „ Co se děje, proč se mi vyhýbáš?“ Kurama mlčí. Hiei ho sjede pohledem : „ Nemá stím doufám něco společnýho Shinji že ne?!“ Kurama mu ruku bezděčně stiskne : „ Ne.“ „ Tak včem to je?“ ptá se Hiei s bolestí v hlase. Kurama se mu chvíli dívá do očí, Hiei v nich pátrá a nevidí vnich tu touhu co ráno než šli dolů. Zasténá a položí mu hlavu na hruď. „Prosím co je?“ ptá se bolestně. Kurama ho chytne za pás a dívá se do stropu. „ Už 3x si mě odmítl. 3x jsem tě potřeboval, a 3x jsi mě od sebe odstrčil, ptám se tedy já. Kdo v tom je?“ Hiei překvapeně zvedne hlavu a dívá se mu do očí. „ Nikdo. Jsi jen ty , a právě ty.“ Kurama se na něj zvědavě podívá : „ Jak to myslíš?“ Hiei zaváhá : „ Děje se to podle tebe, kdy ty máš chuť, ty jsi ten co vede. Čekal jsem že si uvědomíš, že jsme již dva. Já chci taky ale po svém.“

Kurama zamrká : „ Proto? Proč neřekneš?“ Hiei zrudne,: „ Měli jsme toho moc,a já nechtěl otravovat, a teď jsi zraněn.“ Kurama si ho přitáhne blíže. „ Ty nikdy neotravuješ, máš si říct.“ Políbí ho přitom do vlasů a Hiei zasténá. „ Jen mě prosím zas chtěj.“ Kurama polkne : „ Já tě chci pořád. Nedokážu už bez tebe být, prostě to ani bez tebe nejde.“ Hiei se mu podívá do očí. „Ale co ten pohled? Ještě ráno v nich byla žádost a teď jsou prázdné.“ Kurama ho políbí na krk. „ Víš co mi dává práce se ovládat? Hlavně když mě odmítáš? Bolí mě celé tělo a srdce.“ Lehce se zasměje. Hiei ho pohladí po tváři a políbí na rty. „Ukaž mi to prosím.“ Kurama kývne. „Ale upozorňuji tě, že jak ti vše povolím nesmíš přestat.“ Hiei se usměje : „ To ani nepůjde.“ Chytne ho za pás a sedne si na něj. Začne ho žádostivě libat na rty, krk a postupuje dolů. Kurama se pod ním chvěje. „Kuramičku otevři oči .“ Zasténá Hiei. Kurama přikývne a otevře oči. Hiei vzdychne, touha v jeho očích je velice silná. Hiei stáhne Kuramovi oblečení a laská ho po celem těle. Ten pod ním vzdychá a žadoní aby nepřestával. Ale to ani Hiei nehodlá udělat. Kurama ho chytne za pas, a překulí se na něj. Uslyší slabý protest, se zastřeným hlasem se zeptá : „ Copak je?“ Hiei mu chraptivě odpoví: „ Zase přebíráš iniciativu.Dneska já.“ Kurama se stáhne zpátky : „ Promiň.Pokračuj.“ A zůstane ležet na záddech. Po chvili mizí oblečení i z Hieie. Kurama se pákrat pokusí přebrat vedení a získat převahu , ale Hiei je dneska jiný. Dnes si vydobil své místo. Vrhá se na Kuramu hladově a bere si vše co mu nabízí. Kurama pod ním slastí sténá. Hiei zastaví a sleduje ho. Kurama pod ním těžce dýchá , zčervenalé tváře, přivřené oči. Pohledem jej prosí : „ Pokračuj prosím.“ Hiei popadne dech, tohle je podruhé co vede on , za celou dobu co jsou spolu. Chce si to vychutnat. Kurama zasténá při jeho útoků rtů na krk. „ Odedneška to bude jiné slibuji.“ Hiei se mu zakousne do ramene a lehce slibavá krev unikající z rány. Kurama slastně vzdychne. Hiei ještě chvíli počká a pak do něj vstoupí. Počká a vydí jak se Kuramovi překvapením rozšiřují zornice. Sveze se na jeho hruď a ještě čeká, pak se začne pomalu pohybovat. A Kurama pod ním křičí blahem a sténá. „ Asi tě nechám vést častěji.“ Hiei se usměje a vrhne se na Kuramu hladově. Po chvíli leží oba bezhnutí , silně se chvějí. Hiei zůstane na Kuramovi ležet, lehce oddychuje a spokojeně zavrní. „Moc tě Miluji.“ Kurama ho políbí do vlasů : „ Já tebe taky.“

Žádné komentáře
 
"Texty a obrázky z tohoto webu nekopírovat bez svolení vlastníků."