Gecumei

Od Kurama-senpai

Yu yu hakusho - Zrádná past

                                       

Rok se sešel s rokem a jsou opět Vánoce.
2 nejznámější démoni. Hiei a Kurama.Jsou trnem v oku všem démonům v zásvětí i celý Urameshiho tým.Většina se drží stranou ze strachu z jejich síly a moci.Dokud se na scéně neobjeví 2 prostořecí mladí démoni Koizume a Reno.
Díky svým kontaktům se dovídají o jediné slabosti Urameshiho týmu a to zvláštního vztahu mezi Kuramou a Hieiem, za pomocí starého démona,kterým jim na smrtelné posteli zdělí, že v zakazané časti zásvětí je stará zahrada plná vzácných květin s neznámými učinky. Jen pár démonů je zasvětcených o jejich učincích. Koizume se tedy vydává do těchto zahrad sehnat jednu bylinu, po které obět ztratí pamět, a změní celkově jeho chování v nenávist .
Když se Koizume vrátí čeká už Reno nedočkavě:" Máš ji?" Koizume se uchichtne :" Jo mám,dalo mi to práci ji najít, ale mám ji." Reno se ďábelsky usmívá. "Víš co se stane? Jestli nám tohle výjde?." Koizume pokýve hlavou:" Nevím bratříčku ,ale vím že ty mi to rád řekneš."
Reno se začne smát :" Zničíme tím celý Urameshiho tým a hlavně ty dva. Pokud to vše výjde jak chci, máme od nich aspoň na rok klid. Víc nepotřebujem na připravu zničit lidský svět ."
Koizume placne pochvalně bratra po zádech."Musíme vše připravit, jdu pro vodu,at vylouhujem tu kytku, jak to přesně říkal ten stařec? Stači kapka?."
Reno přikývne a zatím si kytku bere k sobě a krájí ji nožem na malé kousky.S ušklebkem na rtech si připada tak mocný, že ani Hiei ani Kurama mu nepřijdou jako rovnocenní soupeři. Po tomhle dozajista ne. Koizume se po chvíli vrací s nadobkou plnou vody, a dvěma šipkami."Stači to bratře?" Reno rychle shlédne kolik toho donesl a přikývne. Po 20 minutách namačejí šipky do vylouhované květiny s usměvy dávají šipky do pouzder. "Musíme si pospíšit za hodinu se zavře průchod do lidského světa a rozhodně nemínim travit 20 hodin tam, mezi těmi podřadnými tvory."Apeluje Reno na Koizumeho aby urychlil připravu.
Po chvíli oba mizí branou do lidského světa a  každý za svým cílem.

Kurama prolézá obchody ,opět jsou tu vánoce,a dohodli se s Hieiem že si letos dají lidské dárky.Rozešly se na schodišti stím že za hodinu si na stejném místě daji sraz. Netuší jak zrádný tento den bude .
Kurama šmejdí od stanku ke stanku a přemýšli co Hieiovi koupit, musí to být něco vyjmečného, zvláštního. Libí se mu 3 věci, černé kimono ze sametu,polštář s kraličky ( Ty hiei moc rád), a velice zvláštní dýka. Nevěnuje ani pozornost tomu jak do něj naražejí lidé, už si na to zvykl.Sleduje co by z těchto věcí mohl vybrat , nakonec uzna polštařek s králičky a chce jej koupit, když do něj vrazí mladík,Kurama ucití na krku jemné bodnutí a chytne se za ránu. Mladík s divným usměvem couvá s  omluvami pryč,ale Kurama si všimne že jej stále sleduje.Kuramovi začíná byt špatně, motá se sním svět, a usedá s koupeným polštařkem na lavičku, s přaním že to snad za chvíli odezní. To si myslí do chvíle když uslyší zvláštní hlas ve své hlavě." Tak co jak ti je? Špatně viď? A bude to ještě horší,divej jak se všichni na tebe divně dívaji.Nenávidí tě všichni. Smějí se ti." Kurama se zmateně rozhliží a opravdu vidí že se všichni smějí, pokřikují na něj, máchne rukou aby odehnal tento divný přelud.Ale nejde to, třesou se mu ruce. Napadne ho že na něj někdo použil jed. Musí najit Genkai, ona by mohla pomoci, nebo Hiei. Hiei kde ten je? Musí ho varovat.Stěmito myšlenkami cití, že z něj odchazí sila, a hlas se ozve znovu. "Hiei?Pátraš po něm? Ten tě nenávidí jak všichni ostatní. A ty jeho také, jen si to nechceš přiznat!" Kuramovi tečou slzy. Proč mu to ten hlas říká. Takové věci.Všimne si že mladík se objevuje vedle něj a usedá k němu. Kurama se cití velmi slabý a po chvili padá mladíkovi do klina. Nemůže se hýbat.Cítí jak dýcha, vidi co se kolem něj děje,ale nemůže nic dělat. Cítí i jak ho mladík bere za bradu a přitahuje si jeho obličej ke svému a velice tiše skoro až zamilovaně mu šeptá do ucha."Citiš to, teď už patříš jen mě, vše co uděláš budou mé myšlenky, a ja se zatím z povzdálí budu bavit tím jak se navzajem ničite.Krev bude na vašich rukou." Kurama vytřeští oči.V duchu zakřičí "Hiei poz......" dál se již nedostane, upadne až do smrtelného stavu. Reno se usměje a pohlédne na plazíciho se Hieie ,který se knim snaží dostat.A předním Kuramu políbí na rty. Se šklebem se opět otočí k němu ." Je můj!"

Hiei lita po stankách také, ví přesně co pro Kuramu chce a neváhá a zapadne do nejbližšího obchůdku a koupí mu plyšového lišáka. Pak vyběhne ven že koupí lahev alkoholu, ví že Kurama to letost zakázal , ale zakazy se přece porušují no ne? S nakupem se vydáva ještě patrat po dárkach pro ostatní když si všimne že jej někdo sleduje.Marně pátra po dotyčném.Při své vyšce toho moc nevidí tak vyleze na lavičku a rozhliží se kolem.Stále nic nevidí. Sleze tedy dolů, a narazí do něj kluk. Vcelku nezdvořak ani neřek sory.Lehký štipanec přehlédne s ledovým klidem, a nevěnuje mu pozornost. Sahá zatím po kataně, když si uvědomí že tady nesmí.Po chvili se mu začne motat hlava.Cíti ostrou bolest u srdce. Z poslednich sil se zvedá ze země a pátra po Kuramovy, něco se mu stalo cítí to.V dálce náhle uvidí rudou zaplavu vlasů,kterou zná. Těžce se zvedá a jde kněmu. Kurama ,to je jistě on, musím ho varovat! Když kolem něj zmiznou ale lidé spatří něco co nečekal, Kurama sedí na lavičce u něj krasný kluk a něco mu říka velice něžného do ucha. Podle toho co vidí, zvedne se v něm zlost. Postupně se dostáva knim, až se sesune k zemi a kouká na ně. Náhle pocítí jak jej někdo zvedá do sedu a ucítí za sebou tělo.Blizko jeho obličeje se objevuje jiný.Mladíka velice podobnému tomu co sedí s Kuramou. Ten zvedá jeho hlavu aby se díval na Kuramu. A do ucha mu tiše šeptne." Jen se dívej pozorně." Hiei musí příhližet jak druhy kluk libá jeho Kuramu a se šklebem v tvaři mu říka že je jeho?! Co to jako je?.Zaslechne jen myšlenku Kuramy aby si dal pozor,ale již je pozdě.Cítí naprostou bezmocnost, chvěje se po celém těle,a mladík o kterého je opřen pokračuje." Dival ses, nenavist s tebou šije viď, velká nenávist ke všem. Hlavně k němu," ukazuje na Kuramu." Viděl si sám co teď udělal. Nemá tě rád!"Podíva se do vyděšených očí Hieie, a usmívá se." Těším se až ho zabiješ, ten den kdy proliješ jeho krev umře i on v tvém srdci a budeš napořád můj."
Hiei se celý chvěje bojuje s myšlenkami zabít Kuramu,ale cizí myšlenky jsou silnější. Pochopí že to byla zakeřná past, do které oba vlitly jak prvnáčci.Ale již se nedalo nic dělat. Poslal myšlenkami prosbu Genkai, jediná ona je může zachránit.
Poté upadá do bezvědomí plného nenavistných snů, s hlasem v pozadí, stejných jako má Kurama.

Kurama se probouzí a zmateně kouká kde to je. Vidí postel, asi je ve svém pokoji, jen jeho vlastnim pokoji, myšlenky na jinou osobu nemá. Vidi u postele stát starší ženu, matně si vybavuje že je to genkai.Ale tam jeho myšlenky končí. Co tu sakra děla a proč tu je?
Zaslechne od nich jméno Hiei a zvedne se v něm zlost. Podepře se lokty na posteli a zařve:" Co ste mi to dali sakra. a kde je ten idiot??!"
Genkai se ho snaži natlačit zpět do postele, ale Kurama je nani moc silný, odžduchne ji bokem a dožaduje se odplaty. Všichni kolem postávají a nechapou jeho jednání. Jeho nenávist v hlase, zešedlé oči patrají po oběti, ty oči zakeřného vraha. Keiko strachy couvne:" Genkai, Hiei je na tom uplně stejně. Ty oči, bojim se jich."
Genkai přivolá na pomoc Koenmu ale ani ten si neví rady. Mizi knim na základnu hledat do spisů co by to mohlo být.
Kuramu po chvili uspí Yusuke dobře mířenou ranou.

Hiei se probouzí, strašně ho bolí hlava,asi je ve svém pokoji? Ale co tu dělá? Nebyl jinde? Vidi u postele stát dívku která radostí plesá že se probudil , odžduchne ji od postele a dožaduje se své zbraně. V hlavě má zmatek, vidi jen záplavu rudých vlasů, krasný obličej, ten neví jestli milovat nebo nenávidět.Křikne na divku "KDE JE!"
Keiko couvne a utiká si postěžovat Genkai co se děje s ním.Hiei zatím pochoduje po pokoji, pak vyleze na skříň a uderem do zdi dáva najevo svůj nesouhlas že mu vzali jeho katanu.Genkai se přichází podívat i na něj a jen nevěřicně kroutí hlavou.Co se to snimi stalo.Genkai zhodnotí že to musí být nějaký druh drogy, a že je diky tomu musí někdo ovládat na dálku jinak si to neumí vysvětlit.Uzná za vhodné oba zamčit v pokojích ve kterých se nachazí dokud se situace nevyřeší.
Zapomenou však na okna.
Hiei se vnoci probouzí a touha co snim hýba je silná.Musí ho najít. Musí ať se stane pak cokoli ale musí ho vidět.
Vytratí se potichu oknem ven na římsu a pátra po pokoji kde je. Posléze ho i nachazí. Prosmýkne se oknem dovnitř a přistupuje pomalu k posteli a pohledem pátra po nějaké zbrani.
Kurama se na posteli diky neklidným snům pohne a deka mu sjede k pasu. Hiei se zarazí a kouká na něj. Cítí ohromnou bolest u srdce, v hlavě mu prolitnou zvláštní sny. Sny sním, snih, hry a další věci, rychle pocity potlačí.Celý rozechvělý sedne vedle postele a drží se za hlavu. Co to jen je co se to sním děje. Taková bolest , zvláštní bolest.Tiše zasténá.
To ale Kuramu probudí a neočekávaně se na Hieie vrhne.Zatlači ho do podlahy pokoje a zlostně na něj syčí, jednu chvili se i on zarazí, kouká na jeho tělo, myšlenky se mu ztratí v jiné době, něco z dávna, něco co si nepamatuje.Bolí ho celé tělo,ale jak rychle myšlenky přijdou ozve se divný hlas. " Neotalej nebo tě zabije!" Stejná věta proběhne i Hieiovi v hlavě.
V tu chvili oba začnou spolu bojovat.Nábytek pod jejich útoky praská a kusy dopadají na zem.Nelitostně si zasazují rány.Hiei si v boji všimá lesklého předmětu na stoje. Jehlice do vlasů Keiko, zapoměli ji odnést. hodí se jako zbraň. Hiei se okamžitě po ní natahuje. Kurama ale vytuší jeho umysl a podraží mu nohy.Chvili se vali po zemi apak od sebe odskočí. Stojí teď proti sobě, těžce oba dýchají a pozorují se.Náhle Hiei vyraží v momentu překvapení bere ze stolu jehlici a míří rovnou ke Kuramovi, ten svůj bič proměnuje v kopí. Hiei ale svými rychlými útoky dotlači Kuramu až ke zdi, kde vycití posledni šanci k útoku.
Místností se rozlehnou dva přidušené vykřiky.
Kubawara jehož hluk probudil jako prvního rozraží dveře, a to co všichni uvidí je překvapí.
Spatří Kuramu sedícího na zemi s jehlicí hluboko vraženou v těle.A na něm leží zakliněn Hiei, kterému skrz tělo trčí kopí z růže.Po zemi se rozlévá krev, a oboum kane krev ze rtů.
V oči obouch je bolestná nenávist , a oba se chvějí.Genkai k nim okamžitě přiskakuje, ale hiei se z poslednich sil zvedá.Vytahne si kopí z těla, a odhodí je na zem, kde se měni zpatky v růži.Malatnými kroky zamíří z pokoje pryč, zastaví se mezi dveřmi a bez ohlednutí tiše promluví:" Nikdy, nikdy tě nechci vidět. Zapomeň na mě!"
Všichni se zmateně podívají na Kuramu. A ten skrz krvacející rty tiše pronese:" Napodobně ty IDIOTE!!!"
Genkai nechape co se děje,a s Kubawarou přiskakuji ke zraněnému Kuramovi, pokladaji ho na postel, zmizí pro obvazy a další věci,když se ale vratí, Kurama v pokoji již není a v otevřeném okně prosvíta kaluž krve.


V dáli na střeše sedí Koizumi a Reno pokyvují hlavami a smějí se na celé kolo. Plán je ukonce. Povedlo se co chtěli. Tým je v troskách.
Sleduji je ze svého místa jak každy mizí ve své časti podsvětí a spokojeně si placnou.
Zmizí taktéž do zasvětí.S nápady jak realizovat své další plány.



Utíká den za dnem, týden za týdnem , měsic mijí měsic, když Genkai po půl roce probudí hluk.Vyběhne do pokoje který byval společny Kuramy a Hieie ,a překvapeně kouká na Hieie který tam stojí. V tvaři má vepsanou bolest, strach.Očima pátra v Genkaiinich stichou prosbou.Genkai mlčí neví co říci. Hieiova tvář se zkřiví bolestí a povzdechne. Genkai k němu přistoupí a chytne ho za ruku a pokýve hlavou v nesouhlas. Hieovi se uleví a hlasitě si oddechne.Položí ji ruku na rameno, opře se o ni a Genkai cítí jak mu tečou slzy.Poplacá ho po rameni a tiše pronese:" Musíte sami, vtomhle vám my pomoci nemůžeme."
Hiei se zvedne, přistoupí k posteli,pohladí Kuramův polštář , prosebně se znovu podíva na Genkai a zmizí oknem ven.

Asi měsic po té se situace opakuje. To už do pokoje vlitne i Kubawara a s očekáváním že tam bude Hiei připravily čaj a nějaké drobnosti. O to většim překvapenim je že misto Hieie tam stoji Kurama. Vlasy rozježené,vzadu je ma delší jak předtím.Tělo vypracovanější, stejně jak Hiei.Při přichodu Genkai a Kubawari odskoči s ulekem od skřiněk a hodi na Genkai stejně smutný pohled jako i předtím Hiei.Genkai na něj pokývá hlavou. Kurama si sedá ke stolku na zem, a pustí se hladově do sušenek a čaje.Kubawara jej chvili sleduje a pak zahlasí na celé kolo.
" Vy ste oba idioti, to sem míníte lezt na 3x?"
Kurama se zaraženě s očekáváním podíva na Kubawaru. " On byl tu?"
Kubawara se chytne za pusu a pak z něj vypadne." Jo byl, před měsicem a shaněl se po tobě. Kdy´t to říkam ste oba idioti a cpete to pořád mě že sem to já !"
Kurama se zašklebí :" A né snad ? "
Kubawara začne máchat rukama do vzduchu ,jak kdyby si chtěl hrát na větrný mlýn a začne ječet."To si nemůžete spolu normalně promluvit vy volové?"
Kurama se směje a odpoví mu :" vole kdyby to šlo tak lehce tak sem nelezu oknem jak debil." Kubawara odpluje z pokoje se slovy :" stejně ste idioti" když zanim vyleti polštář začne zdrhat po schodech dolů.
Kurama držice další polštář v zasobě ,podáva papirek druhou rukou Genkai s prosbou jestli by to mohla dát Hieovi.
Ta kývne hlavou a dodá," nerada dávam Kubawarovi za pravdu,ale stimhle musím souhlasit, ste fakt idioti ".
Kurama mávne rukou a s usměvem odpochoduje oknem pryč.

Po dva měsice je ticho a ani jeden znich se neobjevuje.Genkai uklizí jejich pokoj když uslyší za sebou hluk, a na záda ji skoči Hiei.Směje se na plné kolo s papirkem od Kuramy v ruce. "Nák ti vylit z okna ven jak tu machaš tou placačkou " rychle uhýba dvoum miřeným uderům a usmivajic si ještě rejpne , "Genkai nějak nám ztraciš rychlost ." protahne se přední , sem dost unaven, chci zpatky domů.A stále macha vzkazem od Kuramy před jejim obličejem.
Genkai se usměje a pokyne mu at se konečně posadí a nelitá. Hiei si sedne a znovu si pročíta vzkaz.Genkai zatím odbíha dolů pro čaj a sušenky, když se ale vratí leží Hiei smotaný na Kuramově polštaři se vzkazem v ruce a spí.Genkai přivíra okno, a tiše odchazí z pokoje a vypína světlo. Musí se po té dlouhé době prospat.

Nevzbudí ho ani maličky hluk, to když do pokoje v skoči tiše Kurama a srazí blok ze stolu. Ten zas netuší že Hiei spí v posteli.Zhaže ze sebe oblečení a natáhne se spokojeně na svou čast postele.Začne usínat ,když na něm přistane ruka a noha.
Přidušeně vykřikne úlekem:" aaaa.... Kurvaaa Kubawaro tahni k Yukině , co se sereš cizejm do posteleee!!!"
Vedle něj se ozve přidušený výkřik a okamžitě mu vletí do obličeje polštář a hned nasleduji ruce a kolem jeho krku. Kurama se brání, ale cití něco,,něco známeho, tu vůni znáá. HIEI.
Stisk povoluje a u jeho obličeje se objevuje Hieiuv a přimo mu do ucha zařve :"Ty debile , koho sis tu tahal do postele jako? Si děláš prdel ne??"
Kurama zaječí :" Kurva HIEI viš jak sem se lek ty vole malej ."
Hiei ho zas přiškrtí a vlepí mu pořadnou pusu." Já ti dám vola malýho až ti bude postel malá .A ticho neřvi na celej barák .Taky tě rád vidim ty pako."
Kurama už neřekne ani půl slova , prudce ho k sobě přitiskne a silně ho drží. Slova nejsou potřeba.
Chvili tak leží, když Hiei zmizne oknem. Kurama smutně pohledne k oknu a tiše zasténá. Byl to krásny sen. Sen to je do chvile než přiletí oknem jablko a trefí ho rovnou do hlavy. Ze stromu proti oknu svití dvě zařivě rudé oči.A sledujího .
Kurama si tře rukou ranu na čele a zkoumá jablko,že by to sen nebyl?
Ze stromu se náhle ozve:"Míníš tam sedět dlouho? Nebo jdeš zamnou ven?"
Kurama radostně vykřikne,jeho smaragdové oči se rozsvítí ,jablko s uderem mizi pod postelí a Kurama vyskakuje oknem na strom za Hieiem...........
Žádné komentáře
 
"Texty a obrázky z tohoto webu nekopírovat bez svolení vlastníků."